joudaweb - časopis Čekanka

A příběh pokračuje...

11. května 2015 14:53:00

... děsivými zážitky, na které není možné zapomenout.

Aby někdo přežil i přesto, že na něj dopadla a několik hodin ležela kobercová bomba, tak to byl přímo pokyn shůry a zásah osudu, který nejspíš předurčil, že ještě teď po jednasedmdesáti letech si o tom, jak to tenkrát bylo, co se to přihodilo, jak k tomu došlo a co se dělo potom, mohu s maminkou povídat a "vyslýchat ji", abych hodně z jejího vyprávění co nejvěrohodněji popsala. Ale to předbíhám, o tom bude psáno až v průběhu další části dnešního povídání.

 

Na úvod předkládám několik všeobecných informací o tom, jak se přežívání totálního nasazení dařilo jí i jejím "spoluauslendrům", za něž byli považováni. Bylo to hodně složité, a to ze všech možných hledisek. Zatímco v předcházejících dvou letech 1942-43 válka nezuřila naplno, tak zrovna v únoru 1944, brzy potom, kdy tam přijel onen transport s totálně nasazenými, v němž byla i maminka, začalo být válečné běsnění čím dál horší, přibývaly bombové nálety, koncentrační tábory byly přeplněny...

 

Když tam přijeli, mrzlo, až praštělo, a o pár dnů později bylo nařízeno válečným velením bombardování velkých továren, v nichž se vyráběly zbraně anebo součástky na jejich opravy, dále strojírenských a leteckých továrny. Jednou z nich byla i továrna BMW-Flug Motoren Bau, kde také ona pracovala. Mimochodem - číslo, pod jakým byla vedena a jímž se prokazovala, je vidět na fotografii v úvodu článku. A ještě nabízím k nahlédnutí fotografii její zaměstnanecké legitimace.

 

Bylo to 25. února večer, začaly houkat sirény na znamení nadcházejícího náletu. Všichni se utíkali schovat do krytů a různých úkrytů, každý tam, kam to měl nejblíže. Maminka byla ve skupině, která se běžela ukrýt pod blízký viadukt. Protože moc mrzlo, voda v řece byla zamrzlá a oni seděli mezi kameny, nohy na ledu. Když byl ohlášen konec, vrátili se zpět na ubytovnu, jenže - sotva se trochu zvetili, znovu byl nahlášen další nálet. A znovu zpět k viaduktu - to už bylo někdy po půlnoci. V obou případech letadla jen proletěla bez útoku. Hned další den byl znovu nálet, ale to již nebyl nálet bombový, ale nálet s hořlavými bombami, a již během útoku bylo vidět, jak hoří Mnichov. Ve městě bylo tehdy zničeno hodně památek, muzeí a byly velké škody jak materiální, tak i umělecky cenné. Nahlédněte zde na dobovou fotografii Mnichova, možná některé z objektů právě při tom bombardování byly poničeny.

 

Následně po těchto náletech kvůli prochladnutí hodně lidí dostalo silný kašel, chodili však do práce a přežívali, jak se dalo. Další nálety se opakovaly, ale protože celá továrna BMW byla vždy preventivně zamlžena, letadla pokračovala dále směrem např. na Stuttgart, Kolín nad Rýnem, Essen a někdy až na Hamburk. To se postupem doby naučili rozeznávat a přibližně posuzovat podle směru letů letadel. Nějaké další informace byly velice kusé nebo téměř žádné. Po náletu se pak letadla vracela zpátky stejným směrem na místo svého vzletu.

 

Jak jsem psala v předcházejícím článku, maminka byla zaměstnána v dietní kuchyni, a tam k jejím pracovním povinnostem patřilo také po ukončení pracovní doby vypnout plyn a v případě náletu, pokud by byl hlášen v průběhu pracovní doby, ještě s jednou německou pracovnicí kromě plynu vypnout také elektrický proud v celém objektu kuchyně a vypustit zamlžení celého objektu.

 

Až do poloviny června nedošlo k vážným útokům na továrnu, pouze jednou na okraj objektu, kdy byla zasažena část Bavorského lesa a železniční trať Mnichov-Dachau. Trať pak musela být velice rychle obnovena jednak kvůli dopravě materiálu pro továrnu, osobní dopravě, a také kvůli transportům do koncentračního tábora v Dachau.

 

Do 28. června panoval relativní klid, až toho dne se to přihodilo... Byl to den jejích dvacátých narozenin, pomyslný životní mezník, věk, kdy se koncovka jeho značení mění z -náct na -cet. V konečném důsledku to byl den, jehož průběh vůbec nepředpokládala, a který si snad ani nedovedeme představit... A mě jímá hrůza i teď, když o tom píši.

 

Během pracovní doby byl najednou hlášen nálet. Rychle musela ještě spolu s německou pracovnicí splnit ty stanovené úkoly související se zabezpečením objektu, takže jako poslední opustily objekt, a protože kryty již byly přeplněné, tak se utíkaly ukrýt ještě s dalšími lidmi do dachauského lesa. Ono jim bylo již předtím doporučeno, pokud by došlo k takové situaci, chytit se stromu a silně se jej držet, a to kvůli případnému zásahu, větve že by zbrzdily dráhu a následný zásah střepinami.

 

Připomenu tady z předcházejícího článku jednoho z těch dvou SSmanů, kteří je přijímali a dávali jim různé pokyny a rady. Když došlo na tuto radu, tak ta nižší šarže ironicky podotkla "pokud uslyšíte třeskot, bude dobře, pokud ne..." a rukou naznačil kříž.

 

Takže v tom dachauském lese se obě chytly jednoho stromu, letadla už přelétávala, jenže továrna byla zamlžena, takže letadla letěla někam dále. Po jejich přeletu byl poplach ukončen, ale konec náletu ještě ne. Všude byl klid, takže všichni, kdo tam byli ukryti, vyšli z lesa ven. Poblíž byl kryt a vodní nádrž s čistou vodou, a protože bylo veliké horko, posedali si na okraj nádrže a máčeli si a chladili nohy. Najednou hukot a těsně nad nimi přelétávala ještě dvě letadla. Jedno z nich letělo dále, to druhé se však začalo vracet nazpátek a bylo vidět tři postupně padající kobercové bomby. Všichni se snažili co nejrychleji utéci, kam kdo mohl a stihl to. Také maminka se snažila schovat do krytu, ale už to nestihla, letadlo přeletělo nízko nad ní, z kokpitu letadla zahlédla ještě tvář bělocha-pilota a tmavou tvář, jak shazuje poslední čtvrtou bombu. Ta spadla na okraj krytu a kutálela se přímo na ni. A to bylo poslední, co viděla...

 

Jak dlouho byla v bezvědomí, to neví, ale najednou procitla, jenže se nemohla ani pohnout, protože bomba ležela na ní. Asi štěstím bylo, že měla příruční tašku, kterou musely stále všude nosit sebou, přitlačenou na hrudi, čímž získala malý prostor pro dýchání. Snažila se zvednout aspoň hlavu, ale znovu upadla do bezvědomí.

 

Našli ji až příslušníci Organizace Todt, kteří po každém náletu museli dohledat všechny čtyři bomby. To bylo tak, že vždy byly shazovány čtyři bomby postupně ale v současně na sebe navazujícím sledu. Takže našli tři a s tou čtvrtou našli také tu moji maminku. Když viděli, že se pohnula, což možná ani nepředpokládali, tak se ji rychle snažili vyprostit. Byla zraněná - měla poraněné levé koleno a celou levou nohu od kolene po kotník z vnější strany podřenou a zkrvavenou, a ještě k tomu všechno hodně zašpiněné od hlíny. Položili ji na plachtu a v ní ji nesli k vozíku, který vždy měli s sebou, posadili ji na něj a zavezli ji do tovární nemocnice k ošetření, kde také ještě konstatovali otřes mozku.

 

Celé to trvalo až do pozdních večerních hodin. O půl desáté ji pak přivezli k ubytovně, kde již byla netrpělivě očekávána svými spolubydlícími děvčaty. Ty totiž nevěděly, co se přihodilo, měly obavy, že je po večerce a ona nikde, což se v jejím případě nikdy nestalo. Na stole byla připravena kytice dvaceti bílých růží, uprostřed červená, ve váze, kterou simulovala zavařovací sklenice. A když uviděly ve dveřích vozík, na němž seděla, byl to pro všechny šok, ale snažily se situaci ustát a zvládnout. Gratulace sice byla, ale ne taková, jak si všechny představovaly, ale možná ještě srdečnější, než by za normálních okolností byla.

 

Měla nařízeno neležet, pouze sedět, nohu v sádře, a protože původně spala na poschoďové posteli nahoře, tak se přemístila na jinou postel do dolního poschodí. V průběhu dne se stravovala všelijak, navečer jí jedna nejbližší spolubydlící a přítelkyně přinášela továrenskou večeři. Zaměstnanecké stravenky vypadaly takto - viz následující foto.

 

Přísná rekonvalescence trvala do 10. července, to byl pro změnu den, kdy má jmeniny. V ten den byla znovu v nemocnici prohlédnuta, sádru jí sundali, nohu znovu důkladně vyčistili, udělali jí převaz, dali novou sádru, konstatovali zlepšení jejího zdravotního stavu a doporučili jí pokusit se chodit. Ještě bylo dobře, že do toho dne žádný nálet nebyl, kdoví, jak by to s ní dopadlo, když nechodila a celé ty dny byla na pokoji sama.

 

Na další kontrolu měla přijít 25. července. Přišla, jenže...

 

A to je konec dnešního vyprávění. Možná vám bude připadat hodně podrobné, ale je to pouze zlomek toho, co se tam událo a co tam nejen ona, ale také další totálně nasazení prožívali.

 

Jaká další opatření pro ni její přátelé a spolubydlící učinili a jak jí pomáhali, a o tom, co se dělo toho 25. července a co následovalo, budete si moci přečíst v příštím pokračování...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 5024x   komentářů: 4

Nejnověji komentované

přečteno: 450x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6504x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 625x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1307x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1136x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 972x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1217x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1915x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13458x   
přečteno: 11848x   
přečteno: 10928x   
přečteno: 10835x   
přečteno: 10171x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista čtyřicet dva:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021