Milí čtenáři, jste jistě odpočati a připraveni na pokračování procházky po východní části Staroměstského náměstí. Minule jsme skončili u Gellnerova domu, který je zajímavý nejen spojením s básníkem Františkem Gellnerem, ale i svou architekturou. Dnes tedy pokročíme směrem k Železné ulici…
Vlevo od Gellnerova domu stojí velmi široká budova, dříve se jí říkalo podle znamení “ U Červeného raka”. Byla kompletně přestavěna ve 20. století. První záznamy máme z roku 1532. Při průzkumu sklepních prostor se našly užité prvky pocházející z období kolem roku 1327 a také stavební prvky související s domem, a tak víme, že v gotické době měl do dvora vysunutý komorový díl, podél něhož byla nezastavěná parcela. Její zástavba pochází z 2. poloviny 16. století. Odlišně probíhala výstavba staršího komorového traktu od mladšího renesančního, jak je i patrné na dvorní fasádě.
Do roku 1883 vlastnila dům rodina Engelova, po ní na dlouhá léta rodina Domalípova. Ta v roce 1890 zrušila podloubí, ale volné území zůstalo. Portálem se vcházelo do prostoru, který byl lemován prosklenými výlohami s krásně naaranžovaným zbožím. Teprve poté následoval vstup do prodejny.
Velkou přestavbu nechal provést v roce 1927 majitel domu Miroslav Domalíp, komerční rada v Mladé Boleslavi, který převzal obchod po svém otci Karlovi. Miroslav se významně podílel na rozvoji města, byl členem mnoha správních rad a zastával vedoucí funkce mnoha korporací. Narodil v roce 1876 a od roku 1903 vedl rodinný obchod se střižním zbožím a textilem. Byl to vlastně obchodní dům, později pojmenovaný “Zář”, kde se dalo koupit vše související s hlavním prodejním artiklem, ale mnozí vzpomínají i na vynikající nanuky a tvrdí, že v nabídce bylo “vše možné”. Po odebrání prodejny vlastníkům se zde stále prodávaly oděvy, ale už ne textil, galanterie či látky. Nyní je objekt prázdný, tak jako mnohé další...
Velkou láskou pana Miroslava byly automobily, samozřejmě značky L & K. Byl jedním z prvních, kdo si toto auto koupil. V roce 1927 byl mezi těmi, kteří založili první motoristickou organizaci v Mladoboleslavském kraji s názvem Autoklub severovýchodních Čech, jehož předsedou byl zvolen Václav Klement. Miroslav byl nejprve místopředsedou, později řídil celou organizaci k jejímu prospěchu. Díky jemu byl v Mladé Boleslavi zřízen sekretariát Autoklubu, i když se o něj ucházela i jiná města. Stál u zrodu automobilových soutěží na silnici i na ploché dráze. Se stejným zápalem se věnoval i své druhé zálibě, myslivosti.
Bratrancem Miroslava byl kosmonoský rodák Karel Domalíp (24. 6. 1846 - 19. 11. 1909). Byl známým fyzikem, proslavil se zejména svou prací v rozvíjejícím se oboru - elektrotechnice. Stál v čele první katedry s tímto zaměřením, vybudoval Fyzikální elektrotechnický ústav české techniky na Karlově náměstí. Špičkově vybavená laboratoř umožnila pod jeho vedením vychovat řadu vynikajících osobností - Nikola Tesla, Emil Kolben a další. Byl řádným členem České akademie věd a umění, členem Královské české společnosti nauk. Účastnil se řady mezinárodních elektrotechnických kongresů, uváděl v praxi nové vynálezy, publikoval a vyučoval.
Posuneme se vlevo a všimneme si dvou domů. Dnes vypadají rozdílně, ale původně stály na jedné parcele. Ač to tak nevypadá, i původní domy byly stejně široké. Dům blíž k Domalípově prodejně má podsklepenou pouze přední část, sousedící stavba je podsklepená celá. Portály do sklepů jsou funkční a je z nich patrné, že byly v minulosti propojené. Z prostoru bývalého podloubí se sestupuje do suterénu vytesaného ve skále. Rozdělení širšího domu proběhlo v 1. čtvrtině 16. století.
Dům blíž k obchodnímu domu vlastnil na konci 19. století Efraim Fischl, obchodník se střižním zbožím. V roce 1885 ho celý přestavěl a zrušil podloubí, podobně tak v téže době učinil i sousední majitel. Dá se tedy říct, že významné stavební úpravy se prováděly na obou rozdělených domech ve stejné době.
Další dům v řadě je posledním, u něhož bylo přestavěno podloubí. Říkalo se mu “Císařský”, protože v 17. století v něm sídlili císařští rychtáři. Ze starých plánů je zřejmé, že dům měl odlišné prostorové uspořádání od ostatních dochovaných zděných částí středověké a raně novověké zástavby náměstí.
V polovině 19. století vlastnil dům Josef Ziegelheim, o deset let později rodina Schillerova. Byl nepřehlédnutelný svou výzdobou. Na středovém pilíři stála socha Jana Nepomuckého. Když byl dům na počátku 20. století přestavěn a bylo zrušeno podloubí, majitel sochu přenesl na jiný svůj dům, ale ten již nyní nestojí.
I v tomto domě, jako ostatně ve všech, se nájemníci, ale i majitelé poměrně rychle střídali. Na konci 19. století měl v tomto domě ordinaci lékař M. Lengsfeld, magistr porodnictví, léčící “vnitřní a nevnitřní nemoci”. Zajížděl i do blízkých a vzdálenějších obcí. Pro potřebné mimo ordinační hodiny měl upozornění - “noční zvon nachází se u prostředního pilíře pod třetím oknem od Železné ulice počítáno”. Poslední informací na dobovém letáku je, že chudé léčí zdarma.
Svou knihařskou dílnu zde měl i Hynek Glücksmann. A protože se mi moc líbí jeho inzerát, nabízím ho i vám. Přečtěte si, jak se na počátku minulého století nabízelo zboží.
“ Velký výběr hraček! K době vánoční! Nížepsaný doporučuje velect. P. T. obecenstvu svůj hojně zásobený sklad knih modlitebních, album na podobizny, pamětníky, papír s obálkami v kazetách, kalendářů, zboží ozdobnického, jako: tobolek na doutníky i peníze, hraček a ozdob na vánoční stromek různého množství v cenách nejlevnějších. Zároveň upozorňuje na svou, všem požadavkům úplně vyhovující dílnu knihařskou, tak že velmi vkusnou a levnou vazbou knih P. T. obecenstvu v krátkém čase posloužiti může. Hynek Glücksmann, knihař v Mladé Boleslavi, Staré město čís. 30.”
Vklouzneme pod loubí a máme nad sebou tři úžasné domy, z nichž ten nejširší úplně nalevo dnes “přehlédneme” a prohlédneme si dva užší. Jak možná již tušíte, i v tomto případě platí, že úzké domy měly původně společnou parcelu. Tyto dva širokou 16 metrů a po odkoupení jedné poloviny novým majitelem si ji spravedlivě rozdělili.
Budova u začátku podloubí nazývaná U Zlatého kohouta má půdorys typický pro gotické síňové domy - přední sklep vyplňující celou šířku parcely a mírně užší zadní komorový díl. Sousední dům, U zlatého čápa, má atypický půdorys ve tvaru písmene L. Jeho stavební úpravy probíhaly jinak, než bylo běžné u středových parcel. Pod domem byly nalezeny hroby, úlomky keramiky ze 13. století, hrob chlapce s keramikou o století starší, nástroje z pozdní doby kamenné.
Přední část dvoupatrového domu U Zlatého kohouta má do náměstí otočené trojosé průčelí. Zadní část stojí na městské hradbě. V horní části je průčelí zakončeno profilovanou korunní římsou, která nese volutový štít s korouhví a zlatým kohoutem na vrcholu. Kamenné pyramidy můžeme vidět po obou stranách. Přízemí je klenuté valenými a žebrovými klenbami. Valené sklepy byly vytvořeny kolem roku 1547, kdy dům vlastnila rodina Vláškova. Kamenný dům pochází ze 17. století.
Z bývalých majitelů mohu vzpomenout na rodinu Niesnerovou, která zde žila po celou druhou polovinu 19. století. V 70. letech 20. století zde byla prodejna ovoce a zeleniny. Byla to neskutečně dlouhá nudle, osvětlená celodenně, velmi chladná a na tehdejší poměry dobře zásobená. Jistě své udělalo i prostředí, kde se zelenině dobře dařilo, na rozdíl od prodejny se stejným sortimentem stojící opodál, kde zboží rychle pozbývalo svou kvalitu. Pamatuji zde dlouhé fronty po příjmu zboží, což by nebylo tak divné, ale zbožím byla zásobena i vedlejší prodejna, a u ní tolik lidí nebývalo. Když už vzpomínám, tak ještě jednu odbočku. V minulých dobách se podle sortimentu dalo odhadnout, v jakém ročním období se nacházíme. Cena sezónního ovoce a zeleniny byla velmi nízká, a tak se běžně letní zelenina zavařovala.
Sousední jednopatrový dům U Zlatého čápa má také přední stranu otočenou do náměstí, trojosé průčelí a podloubí nese jeden stlačený oblouk. Ve vrcholném klenáku je reliéf s domovním znamením. Průčelí je rozděleno korunní římsou, nesoucí trojúhelníkový štít ozdobený volutami, nad nimiž stojí pískovcové busty Turků. Renesanční čučky a váza stojí na samém vrcholu štítu. Pod okny jsou čtyři štukové kartuše. Po obou stranách v podobě věnců, v prostředním býval obraz Panny Marie a pod ním reliéf čápa, domovní znamení z konce 17. století. Do podloubí vedlo renesanční okno se šambránou. Schodiště a přízemní místnosti byly klenuty barokními klenbami na římsových konzolách.
Tento dům patřil rodině Heszových, od ní ho v roce 1891 koupil knihař Gothard Kohn. O dva roky později zde provozoval svou živnost krejčí Karel Fink. Je zajímavé, že i v sousedním domě byl krejčí, ale “dámský”, J. Kovář. Od 60. let tu pak dlouhá léta byla trafika.
Domy, které stojí pod podloubím, patří už do ulice Železné, ačkoli to tak nevypadá. K historii této ulice se ještě vrátíme, pro dnešek se rozloučíme. Příště si prohlédneme severní část náměstí, které je celé nové...
Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.
Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku
Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska
Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie
Sylva Městecká – Boleslavský uličník
Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století
Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské
Ing. arch. Eva Vyletová - Středověký městský dům v Mladé Boleslavi
Wikipedie
Fotografie
- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.
- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.
- Fota domů jsou z publikace Sylvy Městecké Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století
- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…
Autor: Alena Prchlíková
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 28. 2. 2024