joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské náměstí Republiky

12. listopadu 2019 09:07:21

Sedící sousoší našich prvních prezidentů

Milí čtenáři, v dnešním díle budeme pokračovat přímou komunikací z třídy T. G. Masaryka a prohlédneme si nejmladší městské náměstí. I zde stávalo jen několik domů, po levé straně jich bylo víc a byly patrové. Jinak prostor kolem volného prostranství vyplňovaly stodoly. Panelová výstavba probíhala stejně jako v území o něco výše, přibyl výrazný věžák, který měl být jakýmsi ústředním motivem města. Nevím, spíše jsem z něj měla vždy nepříjemný pocit.

Název náměstí vždy určovaly sochy, které tu stávaly. V 30. letech to byly Tyršovy sady, v 60. letech Leninovo náměstí, po roce 1989 náměstí Republiky.

 

Náměstí se vytvořilo až během postupné zástavby prostoru během prvních desetiletí 20. století. Dříve se tu říkalo Na Celně a z velké části bylo území zarostlé nízkou trávou, kterou nejvíce využívali kluci ke svým hrám. Míče si vyráběli omotáním kostky cukru gumovými proužky, pak je vyvařili a proužky tím spojili. Větší míče vyplňovali hovězím měchýřem. Mezi stodolami se nejlépe chytali vrabci na klasy potřené lepem nebo holubi na uvázané zrnko hrachu položené mezi ostatní vysypaná zrna. Začátkem 20. století byla plocha využívána jako vojenské cvičiště a sokolská jízdárna. Tím skončily dětské hry, jelikož koňská kopyta trávu rozdupala.

 

Průčelí soudní budovy pod ochranou lva

Zatímco horní části náměstí vévodí vysoký panelový dům, spodní části budova Okresního soudu. Dříve sídlili soudci ve staré radnici na Staroměstském náměstí. Nová soudní budova byla postavena v roce 1928 podle plánů architekta Františka Jandy pro krajský soud. V zadní části byla věznice pro víc než dvě stovky odsouzených.

Po válce zde sídlilo velitelství Státní bezpečnosti. V prvním patře byli vězněni političtí vězni, zejména duchovní. Věznice byla funkční do roku 1955, poté se do ní nastěhoval Státní ústřední archív. V 90. letech byla budova rozdělena na dvě části - soudní, která byla zrekonstruována, a vězeňskou, u níž byla opravena pouze střecha. Vězeňská služba zvažovala možnosti využití chátrajícího objektu, nakonec ho prodala soukromému majiteli.

Věznice neprošla žádnými úpravami, prostory svou přirozenou zastaralou vizáží lákají zejména filmaře. Líbí se jim nejen vnitřní uspořádání, ale i vnější, zejména ploty a dvůr. Stačí přidat kulisy a můžou natáčet filmy a seriály. Uvedu jen některé, je jich hodně - Uniforma, Obsluhoval jsem anglického krále, Kajínek, Lidice, Zločin v Polné, Černí andělé, Případy prvního oddělení, Kvaska, České století, Hitler: Vzestup zla, Hannibal - Zrození. V boleslavské věznici můžete vidět nejen české herce, ale i zahraniční. Před časem i Toma Cruise při natáčení scén k Mission: Impossible - Ghost Protocol.

Soudní budovu hlídají dva lvi, umístění po obou stranách krátkého schodiště. Vytvořil je sochař mnoha boleslavských soch, Josef Matějů. Své jméno i rok vzniku (1930) vyryl do desky, na níž jsou lvi umístěni. Podstavec kopíruje linii schodiště. Domnívám se, že lvi byli vybráni jako symbol ochrany a dohlížení nad spravedlností, jako symbol české státnosti zdůrazňují význam státní instituce.

 

Před budovou je trochu zeleně a podle mě nadměrný bazén s vodotryskem. Lépe by prostoru slušela menší vodní plocha, ale o to více keřů, květin a laviček. O kousek dál do volného prostoru je travnatý úsek, v němž je kolem květinových záhonků umístěna socha T. G. Masaryka a E. Beneše. Sedí a hovoří tu pospolu od roku 2005. Sousoší vytvořil akademický sochař Roman Richtrmoc z Hořic.

 

Pár kroků od tohoto pomníku se nachází pietní místo, vyjadřující hold obětem komunistické totality. Myslím ale, že umístění ani provedení nevyjadřuje dostatečně význam tohoto místa. Jen plochá deska s pár slovy, utopená v místech, kudy lidé nechodí, mnozí ani nevědí, že se tam nějaký pomníček nachází. Asi byl záměr a rychlost důležitější než forma, přimlouvala bych se za alespoň důstojnější umístění.

 

Sousoší našich prezidentů navazuje na dřívější pomník, který zde stával od roku 1932. Sokolové, kteří patřili k významným spolků té doby, se spolu s městem ujali zkrášlení nově utvořeného náměstí po výstavbě soudní budovy a dalších objektů. Pro vytvoření sochy, dominanty náměstí, byl vybrán zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, jehož bronzový pomník vytvořil Josef Matějů. Postava stála na vysokém podstavci, který byl doplněn textem a symbolickým vyjádřením spolku, letícím sokolem. I samostatná postava byla v nadživotní velikosti, celkový dojem byl impozantní. To se samozřejmě nelíbilo nacistům, toto symbolické vyjádření národních hodnot muselo pryč. V roce 1940 byl celý pomník rozbit, kovové části roztaveny v hutích a využity ve válečném průmyslu.

 

Nyní se vydáme náměstím vzhůru a zastavíme se na místě, které mnozí pamatujeme jako neútulnou betonovou plochu, na níž jsme byli nuceni prostát mnoho hodin při různých oslavách organizovaných komunistickými vůdci. Ústředním bodem místa byla od roku 1965 postava V. I. Lenina, která se z vysokánského podstavce dívala dál, než my, “obyčejní lidé”. Vždy jsem měla pocit, že jeho vysoký rozhled vyjadřuje symboliku, že “nás vůdce vede”. Sochu vytvořil Vladimír Relich podle návrhu Jana Laudy, umístěna byla v rámci 20. výročí oslav osvobození (nevím, proč byl v této souvislosti vybrán právě Lenin). Nicméně postava, která stála pouze na jedné noze, v níž byl zasazen metr dlouhý kovový trn, druhou měla ukročenou, s rukama ležérně zaklesnutýma za rozepnuté sako a vestu, na nás shlížela až do roku 1990, kdy byla odstraněna. Nikdo o sochu nejevil zájem, později si ji vzali do soukromého muzea ve Zbožíčku a nyní se nachází v Muzeu komunismu v Praze.

 

Květinová výzdoba na náměstí Republiky

Než opustíme náměstí Republiky, musím pochválit město za krásné pojetí květinové výzdoby. Ona se změnila v celém městě, ale zvláště zde zlidštila obrovskou betonovou plochu. Různé druhy aranžmá působí příjemně, a i když je prostor stále velký a zdánlivě nevyužitý, je jistě dobře, že město má větší místo na různé akce. Vždyť je to náměstí, jehož hlavním znakem by měl být volný střední prostor ohraničen domy.

 

Opustíme nyní náměstí, přejdeme k České poště, dříve zde stával hotel Slavia nebo také restaurace U Bauerů a zahneme doleva. Po pár metrech narazíme na nově postavenou budovu Hasičského záchranného sboru.

Do začátku 19. století hasili lidé oheň nádobami, které si v řadách podávali. V jedné putovaly prázdné, v druhé naplněné. Tedy v lepším případě, pokud byla voda k dispozici. V roce 1806 vydalo město “Řád ohně hašení”, kterým určovalo povinnosti cechům i jednotlivým osobám, aby každý věděl, o jakou část práce se má při hašení postarat. Pokud se dotyčný k ohni nedostavil, rychtář vyšetřoval a udílel tresty - např. třídenní vězení, 10 ran holí. Vypisoval i odměny, např. poštovní pacholek získal od rychtáře 30 grošů. Na konci 16. století se za zvláštní “přičinění” rozdávalo pivo - sud nebo alespoň konve.

Vzhledem k tomu, že domy měly střechy pokryté došky a stály blízko u sebe, svítilo a topilo se otevřeným ohněm, byly požáry častým hostem. Stačilo, aby zafoukal vítr a lehlo popelem skoro celé město.

Požár v roce 1761 byl tak strašný, že ani za tři dny nebyl zlikvidován. Tři sta lidí zůstalo bez přístřeší, mnozí zachránili jen holý život. Marie Terezie povolila “Císařským veřejným listem” sbírky ve všech zemích císařského soustátí. Na neštěstí nám zanechal trvalou vzpomínku neznámý umělec, který scénu namaloval. Obraz byl uložen v muzeu.

V obrozenecké době vznikaly i první dobrovolné hasičské sbory. Do libereckého vyslali radní v roce 1867 architekta J. Fichtnera, aby získal potřebné informace a nastudoval tamní "hasičství". Po návratu doporučil městu, aby koupilo novou stříkačku. Byla zaplacena penězi z dobrovolné sbírky (stála tenkrát 2000 zl.)

 

V roce 1869 byl v Boleslavi založen hasičský sbor. Ustavující schůzi svolal starosta Antonín Vodka, předsedou byl zvolen klempíř Karel May. Hasit oheň pomáhali i tovární sbory velkých továren - Klingerova přádelna a Leitenbergrova textilka.

 

V roce 1875 byl vypsán první konkurz na místo hasiče z povolání, který vyhrál v Praze vycvičený hasič Jindřich Halla. Získal byt, roční mzdu 300 zl., příspěvek na oblek 60 zl. a další peníze mu náležely při hašení ohně. Staral se nejen o hasičské potřeby, ale vypomáhal i v policejní službě.

 

V Boleslavi bylo v této době asi 60 dobrovolných hasičů, nosili modrobílé uniformy v barvách města. Stejnou barvou byly natřeny i stříkačky. Součástí sboru byly stanovy, prapor a pečeť s obrazem sv. Floriána, patrona hasičů. V roce 1882 stál městský sbor u zrodu hasičské župy. Založil podpůrný fond na pomoc postiženým rodinám úmrtím nebo zraněním jejich členů.

 

A jaké vybavení měli hasiči? První stříkačky byly ruční pístové, dřevěné nebo plechové, na lidský nebo koňský pohon. Nádrž na vodu bývala ze silných prken se dvěma kovovými botami, v nichž byly písty a klapky na vytlačování vody do hadice končící hubicí. Do stříkačky se nosila voda plátěnými košíky. Stříkačky byly velmi těžké, ale určitě lepší než tehdy používané plácačky na jiskry, žebříky, plátěné pytle, vědra a nádoby z části města.

 

Nové sídlo boleslavských hasičů

V roce 1910 koupilo město supermoderní čtyřkolovou motorovou stříkačku, kterou vyráběla pražská smíchovská firma Raimunda Augusta Smekala. Další modernizace hasicích prostředků probíhala v Boleslavi velmi ztuha. Výsuvný dvoukolový žebřík se ve městě objevil až v roce 1945 a cisternová stříkačka, která se běžně používala už v období první republiky, dorazila do města až v roce 1952.

 

Ani s umístěním hasičské zbrojnice to nebylo v Boleslavi lepší. Nejprve byla služebna a garáže v Masné ulici. Po zbourání pivovaru u této ulice, přesunuli hasiči svou služebnu do jedné místnosti v sousedící škole Pojď, sem synu. Chyběla jim ale garáž, a tak stříkačka parkovala pod plachtou u chodníku.

V roce 1952 byla v dolní části Komenského náměstí, na Vrabčině, postavena nová hasičská zbrojnice. Zde setrvali hasiči až do roku 2003, poté se přestěhovali do nově postavené budovy v Laurinově ulici.

 

Jsem na konci dnešního dílu. Do Jičínské ulice, která navazuje na náměstí, se podíváme příště...

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

František Bareš - Paměti města Mladé Boleslavě

Jaroslav Kocourek a kolektiv - Boleslav Mladá a krásná

Wikipedie

 

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 174x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 69x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 376x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 121x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 627x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 720x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 645x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 767x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 892x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24

Nejčtenější

přečteno: 11419x   
přečteno: 9899x   
přečteno: 8983x   
přečteno: 8939x   
přečteno: 7954x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto padesát jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2019