joudaweb - časopis Čekanka

Mírně neposedné muzeum

12. listopadu 2019 09:28:00

Takto vypadalo Museum geologicum postavené v v ulici Na Příkopě za Nostickým palácem

Než se dnešní Národní muzeum začalo rozhlížet z horní části pražského Václavského náměstí, putovalo po metropoli a radost ze života mu kazila řada problémů. Naštěstí však většinu z nich překonalo a počátkem našeho století dokonce dostalo – jak si již dávno přálo – další nedaleko stojící budovu.

To ovšem znamenalo, že kvůli jejímu zabydlení – a kvůli rekonstrukci historické budovy – se v červnu roku 2011 zamkly jeho hlavní vstupní bytelné, 2,70 metru vysoké a 2 metry široké dveře. (V současné době je otevřena pouze část sbírek.)

Proto možná nebude bez zajímavosti, když si v této souvislosti připomeneme minulost tohoto muzea, která začala před 201 roky. Za den jeho založení je označován 15. duben 1818, kdy nejvyšší purkrabí podepsal výzvu ke shromažďování exponátů, které se začaly scházet překvapivě rychle, ale musely být ukládány na různých místech (v refektáři kostela sv. Jakuba poblíž Staroměstského náměstí, v soukromých bytech apod.).

Zpočátku se muzeum nazývalo Vlastenské, resp. Vaterländisches, od roku 1848 se mu říkalo České muzeum, roku 1854 bylo přejmenováno na Muzeum Království českého a od roku 1919 nese současný název. Jeho prvním majitelem byla soukromá Společnost Vlastenského muzea v Čechách, kterou roku 1934 vystřídaly Země České; od roku 1949 je vlastní stát.

Mapka zachycuje místa, spojená s pražským Národním muzeem

 

Málokdo se hnal do kopce

 

Doufám, že dámy, které se v sobotu 1. května roku 1824 zúčastnily v Praze oficiálního otevření muzea, jemuž dnes říkáme Národní, měly na sobě šaty lemované módní kožešinkou a přes ně přehozenou pelerínku. V jeho prvním sídle, Šternberském paláci stojícím nedaleko Pražského hradu, bylo totiž nejen šero, ale i vlhko a chladno. Platilo to zejména o přízemní bývalé konírně, která měla okna obrácená na sever do Jeleního příkopu.

Poté, co zvídaví návštěvníci prošli vstupní halou, mohli si prohlédnout rozmístěné nerosty a pak vystoupili do prvního patra, kde je ve dvanácti místnostech čekala všehochuť – od husitských cepů, tureckého turbanu a přemyslovské otky až po železnou sekerku vykopanou roku 1836 u Stadic a paleontologické sbírky, které při návštěvě Prahy pochválil Alexandr von Humboldt. Přicházet sem mohli každou středu dopoledne, a v létě i odpoledne, ale zájem byl nevalný. Pražanům ani tak nevadilo, že sbírky byly ještě nepříliš početné a jen zčásti systematicky uspořádané a že se v přízemí dařilo dřevokazným houbám, ale odrazovalo je, že muzeum bylo daleko od centra města. Já osobně jsem cestu z dn. Václavského náměstí k tomuto hradčanskému paláci zvládla ostrým tempem a ve sportovní obuvi asi za půl hodiny, ale dámám v dlouhých sukních a botkách na podpatku musela takováto „procházka“ zabrat více než hodinu. Rychlejším krokem však s největší pravděpodobností nemířili za exponáty ani páni ve fraku s hůlkou a cylindrem. Navíc všechny na závěr čekal asi šedesátimetrový výškový rozdíl mezi Malostranským a Hradčanským náměstím, na němž Šternberský palác stojí.

To vše si uvědomoval historiograf Království českého František Palacký a roku 1840 navrhl, aby byl na krásném místě dn. Smetanova nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem postaven komplex pro vědu a kulturu nazvaný na počest císaře Františka I. Francisceum. Podle Palackého v něm měl být vymezen prostor i pro Národní muzeum, ale bohužel z celého projektu zůstala pouze jezdecká socha zmíněného císaře, vmontovaná do kašny.

 

Domov druhý, leč chatrný

 

Naštěstí čeští stavové zakoupili a muzeu darovali bývalý Nostický palác, stojící v centru města na rohu ulice Na Příkopě čp. 858/20 a Nekázanky. Poté, co dostal mj. novou střechu, zvýšené druhé patro a zesílené stropy, mohlo začít v září roku 1847 stěhování exponátů. V červnu roku 1848 sice Windischgrätzovi vojáci rozstříleli okna, poškodili stropy a zabavili tři „kontrarevoluční“ středověké hákovnice i dvě starožitné hlavně pistolí bez pažeb, ale v úterý 2. července 1850 bylo již vše připraveno na přijetí prvních návštěvníků. Přicházelo jich sem nesrovnatelně více, mnozí se vraceli opakovaně, a rostl i počet exponátů. Podle novináře Ladislava Quise (1846—1913) „byly tu promíseny předměty prehistorické i historické, etnografické (a to z nejrůznějších národů starověku i doby novější, starého i nového světa, např. vedle popelnic egyptský sarkofág i daguerrotyp ženy z kteréhos indiánského kmene); ba nalézaly se tu i předměty průmyslu (jako např. veliký kaleidoskop) i průmyslu uměleckého, velký model chrámu a vedle toho ještě různá kurióza (tak např. malá dětská ručnice císaře Josefa II.)“.

Muzeum bylo přístupné pouze v létě a to v úterý a pátek od 9 do 13 hodin, a ve dnech kolem svátku sv. Jana Nepomuckého, připadajícího na 16. května; tehdy prý prošlo vstupními dveřmi až 10 000 lidí.

Důvodem čtyřhodinové otevírací doby byl fakt, že v sálech se kvůli hrozícím požárům nesmělo svítit, ani topit. Opatření to ovšem bylo smysluplné, neboť tehdy se používaly plynové lampy (první elektrické obloukovky se rozsvítily až v 80. letech 19. století) a topilo se v kamnech (první ústřední topení bylo v Praze zavedeno roku 1896 ve Strakově akademii, dnešním sídle Úřadu vlády). Navíc kdyby v muzeu vypukl požár, rychle by se šířil do okolí, neboť v sousedních domech byly sklady síry, uhlí, lihu a fosforu.

Kromě toho, že zaměstnanci muzea žádali alespoň o zakoupení houní, protože jim v zimě mrzly nohy, vlhko v přízemí poškozovalo listiny, vycpaná zvířata umístěná ve druhém patře zase ničila v létě vedra, a nebezpeční byli i hmyzí škůdci, které nikdo nehubil (uklízečku mohlo muzeum zaměstnat teprve roku 1861!). Navíc palác postupně chátral: střešní trámy hnily, stropy se prohýbaly, takže musely být roku 1877 podepřeny a na zdech se dokonce objevily trhliny, i když zdivo bylo zesilováno. Podíl na tom měl mj. fakt, že počet a váha exponátů stále rostly.

Protože nejvíce přibývaly zejména horniny a zkameněliny, přemístil je roku 1875 přírodovědec Antonín Frič (1832—1913; bratr bouřliváka Josefa Václava Friče) do dřevěného pavilonu, zvaného honosně Museum geologicum, který byl smontován za Nostickým palácem v zanedbané zahradě s topoly a bezy. Na pár let to pomohlo, ale po desetiletém využívání byl pavilon prožrán červotočem, a jeho střecha, jíž zatékalo, musela být přivázána provazy, aby ji neodnesl vítr.

 

Naděje se jmenuje více místa a klid

 

Po letech marného prošení rozhodla roku 1876 městská rada – snad na přímluvu F. L. Riegra – přidělit muzeu zanedbaný pozemek o rozloze 13 598 m 2 uvolněný zbouráním městských hradeb a Koňské brány zakončující horní část Václavské náměstí. Jeho nová budova o půdorysu 104 krát 74 m tu vyrůstala do krásy a mohutnosti v letech 1885 až 1891. Po slavnostním otevření v květnu 1891 se objevily v tisku – dnes jak známo zbytečné – obavy, zda se podaří tak rozlehlý interiér naplnit exponáty, které se sem přemísťovaly na různých povozech, nosítkách či v nůších obecních posluhů. Je zajímavé, že krátce na to, co první muzejní vrátný převzal více než 500 klíčů, začala postupná přestavba nízkých a méně honosných domů lemujících Václavské náměstí, které jako by se chtěly výškou i vzhledem přiblížit této důležité dominantní stavbě.

Od soboty 15. července 1893 bylo Národní muzeum otevřeno denně, z toho dvakrát týdně zdarma, a největším lákadlem se stala přes 22 metrů dlouhá kostra plejtváka myšoka (o němž jsem připravila samostatné povídání, které Čekanka nabídla 2. října). Bohužel i v nové muzejní budově omezovala zimní provoz zejména nemožnost osvětlovat plynovým světlem výstavní sály, které proto byly odkázány jen na denní světlo; elektřina byla zavedena pouze do Panteonu. Topilo se „pecemi“ umístěnými většinou ve sklepě, teplo se rozvádělo kanály v podlahách a stěnách, ale lidé si stěžovali na nepříjemný zápach. Vše se vyřešilo teprve v roce 1923, kdy Fr. Křižík mohl zavést elektrické světlo i do sálů a zároveň bylo instalováno ústřední topení.

Tím se však vyřešila pouze část problémů. Exponáty byly nadále ohrožovány sazemi jak z komínů pivovarů, palíren a pekáren provozovaných na Václavském náměstí, tak z parních lokomotiv nedalekého dn. Hlavního nádraží, a přetrvával nedostatek místa. Padlo mnoho návrhů na přístavby, ale všechny smetl ze stolu především nedostatek peněz. Teprve v roce 2006 získalo Národní muzeum novou budovu, stojící asi 50 metrů od té staré.

Na závěr ještě dodám, že se splnil slib pana generálního ředitele Michala Lukeše, který mi v rozhovoru slíbil, že po rekonstrukci bude fasáda historické budovy Národního muzea připomínat nešťastný srpen 1968, kdy na budovu stříleli „bratrští“ vojáci v domnění, že zneškodňují „štvavý“ Československý rozhlas. Je sice pravda, že záměrně ponechané stopy některým lidem připomínají spíše malé vady na dokonalé kráse nové fasády, ale vy už na ně můžete pohlížet jako na připomínku „interslovanské“ okupace.

 

Legenda k mapce:

1 – Šternberský palác na Hradčanském náměstí čp. 57/15

2 – českými stavy zakoupený Nostický palác Na Příkopě čp. 858/20

3 – historická budova na Václavském náměstí čp. 1700/68

4 – nová budova Národního muzea na Vinohradské čp. 52/1

Autor: Stanislava Jarolímková


přečteno: 167x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 69x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 376x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 121x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 628x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 721x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 646x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 767x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 894x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24

Nejčtenější

přečteno: 11420x   
přečteno: 9899x   
přečteno: 8983x   
přečteno: 8939x   
přečteno: 7954x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista šedesát jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2019