joudaweb - časopis Čekanka

Zuby trápily lidstvo od nepaměti - 4. díl

1. listopadu 2019 00:00:00

Zuby bolely i v Praze

 

Jelikož problémy se zuby jsem se zabývala i při psaní svých pragensia, nabízím závěrečné maličko rozverné povídání o tom, co se v této oblasti zdravotnictví odehrávala v minulosti v naší metropoli.

Bolavé zuby si Pražané zkoušeli léčit všelijak. Spoléhali na bylinky, na sv. Apollonii (například při zánětu okostice) a na zaříkávání, chodili ke kovářům (vždyť uměli zručně zacházet s kleštěmi), k lazebníkům či k tzv. barbířům. Tu a tam se na některém pražském náměstí objevil (například v době jarmarků) potulný „zuboléčitel“, který však obvykle prodával především „zázračné“ medikamenty; než vyšlo najevo, že šlo o podvod, byl už dávno za branami města. K takovýmto lékům patřila například mast z prken rakví, či párátka vyrobená z hřebíků užitých na rakve, „po jichž upotřebení kotlavé zuby bez bolestí se vydrobí“.

Z 18. století se zachovaly zprávy o tom, že do Prahy přijížděli tzv. trhači zubů. Poznali se podle toho, že nosívali na krku zuby pacientů navlečené na šňůrkách. Jeden z nich jménem Jakub Pusch míval dvakrát ročně na Staroměstském náměstí ordinaci v plátěné boudě, přednášel o svém „umění“ a k přilákání pozornosti najímal břišní tanečnice. Na Václavském i Staroměstském náměstí léčíval židovský „zubař“ Balthazar Kohn; své služby nabízel Pražanům na sv. Václava a o Vánocích, a zprávu o tom, že jeho bouda je k službám, šířili „komedianti“. Z roku 1722 pochází zmínka připomínající „toho nejslavnějšího pražského J. D. Okaryna, c. k. privilegovaného dvorského zubův a úst lékaře“, který prý uměl zuby nejen trhat, ale „hejbající se upevniti, i nové vsazovat a černé zase bílé učiniti a všechno to, co zubům a dásním škodlivého jest, odejmouti.“ Pokud toto vše skutečně zvládal, pak zasloužil obdiv, protože ještě počátkem 19. století bylo hlavní „léčebnou“ metodou trhání.

O tom, že bolavých zubů bylo nepoměrně víc než těch, kteří od nich dokázali pomoci, svědčí zpráva z roku 1836. Tehdy přijel na korunovaci Ferdinanda V. do Prahy dentista vévodkyně parmské a velmi si prý pochvaloval, jaké tu měl příjmy.

Vysokoškolsky vzdělaní zubní lékaři až do 19. století neexistovali, takže pro pacienty bylo štěstím, když se nedostali do rukou v oboru zcela nevzdělaných šarlatánů, ale ujali se jich alespoň ranhojiči či ranlékaři. Ti prý už zuby dokázali spravovat tak, že zkaženou část vypálili a pak ji vyplnili „olovem aneb cinkem“. V roce 1780 vyšla „Dvorská kniha pro lidi“, která radila, co v kterém případě dělat, a která částečně sloužila i k samoléčbě. Například chtěl-li pacient, aby mu bolavý zub sám vypadl, pak na něj měl položit kořínek z laštovičníku nebo na prášek utlučené „dobrý korále“, přál-li si mít bílé zuby, měl si je čistit chlebovou kůrkou, a rada na obroušené zuby zněla: ať „často sukno nebo klobouk kousá, nebo jenom kyselí sejr do huby vezme a zuby na něj položí“.

První přednášky ze zubního lékařství se na pražské lékařské fakultě UK konaly v roce 1828, ale byly prozatím nepovinné a v němčině. Další následovaly po delší přestávce až od roku 1880; o dva roky později už byly v češtině. V 80. letech 19. století měla Praha pouze čtyři zubní ordinace, z nichž jedna se nacházela v Platýzu. V roce 1895 ordinovalo v metropoli zřejmě deset zubních lékařů a jeden působil na předměstských Vinohradech.

První česká zubní klinika zvaná ambulatorium pro nemoci zubní byla při pražské lékařské fakultě zřízena v roce 1892. Zpočátku měla pronajaté prostory v domě Hopfenštoků (čp. 674) na rohu Vodičkovy a Navrátilovy ulice (nedaleko Karlova náměstí), její vybavení tvořila dvě až tři obyčejná křesla a tři vrtačky, a ordinovalo se tu zřejmě jednu hodinu denně. Situace se zlepšila roku 1906, kdy se ambulatorium přestěhovalo a mělo k dispozici tři ordinace s deseti „plombovacími“ křesly; čtvrtá místnost byla vyčleněna pro umělé zubní náhrady a v páté mohli být najednou operováni tři pacienti. Ordinovalo se denně od 14 do 16 hodin. Sténání ošetřovaných pacientů doléhající do čekárny nebylo ničím výjimečným.

Dětem sloužilo „Městské ambulatorium pro školní dítky“, v němž sloužili denně půl dne čtyři lékaři. V roce 1912 měla Praha šest školních zubních lékařů, z nichž každý pečoval minimálně o čtyři tisíce školáků. Péče o zuby byla placená a ošetření zdarma se poskytovalo jen výjimečně.

Autor: Stanislava Jarolímková


přečteno: 172x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 69x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 377x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 121x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 628x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 722x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 647x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 767x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 895x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24

Nejčtenější

přečteno: 11420x   
přečteno: 9899x   
přečteno: 8983x   
přečteno: 8939x   
přečteno: 7956x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto osmdesát:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2019