joudaweb - časopis Čekanka

Vzdělaná RENÁTA TYRŠOVÁ a dva muži jejího života (*1854—†1937)

21. října 2019 10:00:48

Zpracováno podle mojí nejnovější knihy „Slavné Češky a jejich blízcí“, kterou dne 1. listopadu 2019 vydává nakladatelství Euromedia. Knihu ilustroval Jiří Filípek.

Milovaná dcerka bez hudebního talentu

Je sice pravda, že Heinrich (Jindřich) Fügner si velmi přál syna, jemuž vybral jméno Faust, a sluhovi Luigimu slíbil, že narodí-li se mu skutečně kluk, dostane od něj hodinky s řetízkem. Protože na svět přišla holčička, čekaly sice sluhu hodinky bez řetízku, ovšem novopečený otec se s narozením dcerky rychle smířil. Když se ukázalo, že ji maminka nemůže kojit, nechal přivážet denně čerstvé mléko od vybrané kravky svých příbuzných, a jen co trochu povyrostla, rád si s ní povídal – ovšem v němčině, neboť jeho čeština zůstávala lámaná; česky s ní musela komunikovat celé dny paní Kateřina.

(O úrovni Fügnerovy češtiny svědčí dopis z roku 1861, který dcerce poslal na letní byt a v němž jí líčil své potíže spojené s jeho členstvím v městské radě (kam byl zvolen téhož roku za Staré Město pražské). Mj. jí sděloval: „Myla Renátko,( …) prozatím papinek se zlobi pro národ těmi obecní staršimi, lepší čím s blby. Ale neztratím courage (…) Pomužeme jsme si sami! Vitězstvi nam bude!“)

Renátka, která nosívala vlasy ostříhané jako kluk, byla bystrá a čiperná, domácí učitelé s ní byli spokojeni, a i když coby jedináček vyrůstala hlavně mezi dospělými (stýkat se směla pouze s pečlivě vybíranými vrstevníky), nebyla usedlým, nedětsky vážným dítkem. Přesto se zájmem naslouchala debatám dospělých o vědě, kultuře i politice a velmi ráda četla; využívala otcovu bohatou knihovnu, takže znala i Jablonského, Vocela, Světlou a Erbena, zatímco knížky pro dívky ji nebavily. Rodiče trápila pouze absolutním nedostatkem hudebního talentu a babičku Fügnerovou – vyhlášenou pletařku – zase málem přiváděla k slzám tím, že nebyla schopna zvládnout pletení. Naopak vynikala v kreslení a především byla málokdy nemocná, na čemž mělo zásluhu otcem nařízené otužování.

S mužem číslo dva – svým budoucím manželem Miroslavem Tyršem – se poprvé setkala jako šestiletá roku 1860 v Novém Jáchymově (kde pracoval jako vychovatel synů továrníka Bartelmuse). Přijela tam s matkou na návštěvu z nedaleké myslivny Na Králi, kde pobývaly na letním bytě, protože otec Fügner, vázaný tehdy pracovně v Praze, jim tento výlet navrhl jako zpestření prázdninového pobytu, aniž tušil, že pro dcerku to bude osudové setkání. Ta později vzpomínala, že si pana Tyrše důkladně prohlížela „nejen proto, že mi byl divný jeho vous, kozí bradka, kterou jsem u žádného z našich známých neviděla“, ale také proto, že – jak slyšela – se svými svěřenci, „turnuje“ (od německého výrazu „turnen“ neboli „cvičit“) na podivném lešení, kterého si povšimla. Teprve mnohem později se dozvěděla, že tehdy si Tyrš zase všiml, že ta Fügnerovic holčička nemá hudební sluch, protože když ostatní děti poskakovaly do rytmu písničky jistého flašinetáře, ona jediná hopsala po svém.

Domov v sokolovně

Je známo, že Heinrich Fügner a Miroslav Tyrš se poprvé setkali v létě roku 1860, rychle se spřátelili, protože oba nadchl nápad založit nový tělocvičný spolek, a dne 16. února 1862 založili Tělocvičnou jednotu pražskou, přejmenovanou po dvou letech na Sokol pražský. Méně často se připomíná, že Fügner se rozhodl postavit pro tento spolek ze své vlastní kapsy(!) nejmodernější tělocvičnu ve střední Evropě. V červnu 1863 proto zakoupil u hradeb táhnoucích se nad horní částí pražského Václavského náměstí zelinářskou zahradu se zahradním domkem a nechal tu „vyrůst“ objekt čp. 1437/43, který (rozšířený a upravený) slouží dodnes v ulici, nesoucí od roku 1867 název Sokolská. Renátka považovala za samozřejmé, že tam bude chodit cvičit. Mívala úbor ušitý z červenobíle pruhovaného kanafasu, který tvořily šatky ke kolenům, kalhoty s volánky sahajícími do půli lýtek a vysoké šněrovací botky.

Jelikož sokolovna měla také část obytnou, nalezl v ní střechu nad hlavou jak Tyrš, tak rodinka Fügnerovic. Tyrš tu dostal k v listopadu 1863 k dispozici pokoj se dvěma okny v přízemí, vlevo od vchodu. Zpočátku ho měl zařízený velmi skromně, ale v březnu následujícího roku mu sem přátelé nanosili k svátku psací stůl, pohovku, křeslo a samovar; další rok přibyly kromě věšáku i židle pro hosty.

Fügnerovi se do sokolovny stěhovali v červenci 1864, a to do pětipokojového mezonetového bytu rozloženého ve třech podlažích. V podzemní části se nacházela tmavá kuchyň, sklípek, vlhké pokojíky pro služky i vlhká spíž a studená prádelna, v přízemí byla kromě dvou pokojů jídelna spojená s kuchyní výtahem a v prvním patře se nacházel salon, ložnice a Fügnerův pokoj. Byly sem zavedeny „mluvicí roury“ (tedy domácí telefon), které však byly dost poruchové, takže členům Fügnerovy rodiny nezbývalo než běhat po schodech.

Dvakrát (ne)šťastných dvanáct let

Bohužel, rodinné štěstí Fügnerů trvalo pouze dvanáct let. J. Fügner se prý při jednom skoku zranil, podstoupil chirurgický zákrok (rozříznutí jakéhosi otoku), který dopadl dobře, ale 15. listopadu roku 1865 zemřel na otravu krve; bylo mu pouhých třiačtyřicet let.

Renátka nesla otcovu smrt s ohledem na krásný vztah, jaký s ním měla, velmi těžce a později na onen listopadový den vzpomínala těmito dojemnými slovy: „Neuměla jsem plakat a bylo mi proto tím hůře, když jsme všichni pospíšili nahoru a já musila uvěřit, co se mi zdálo nemožným, že již nemám svého tatínka.“

Ovdovělá paní Kateřina chtěla sice splnit manželovo přání, aby dceru zapsala na soukromou školu, ale neměla dostatek peněz, a tak ráda využila Tyršovu nabídku, že bude dvanáctiletou Renátku (která postupně vystřídala několik domácích učitelů) vyučovat zdarma sám.

Odůvodňoval to tím, že má nejen jisté pedagogické zkušenosti ze školy sestřenky Jenny a z postu domácího učitele synů Bartelmusů, ale hlavně že to považuje za „přátelskou službu vůči dceři milovaného starosty“.

V roli učitele docházel Tyrš k dámám Fügnerovým téměř čtyři roky. Protože holdoval systematičnosti, musela se Renátka „naučit učit“, což sice bylo zpočátku náročné, ale ona to zvládla, a navíc ochotně převzala jeho způsob uvažování, slovník i stylistiku, takže výuka postupovala rychle a snadno. Tomu nahrál i fakt, že Tyrš měl brzy jasno v tom, že matematiku a technické vědy musí omezit na minimum, na což jeho žákyně později vzpomínala slovy: „Matematikou mě Tyrš netrápil, rozpoznav naprostou neschopnost mou pro tuto vědu. Co z fyziky a lučby (chemie – pozn. aut.) bez možnosti dokladů experimenty mi pověděl, zůstalo mi jaksi na druhé koleji zájmu.“ O to více se věnovali látce, která byla oběma blízká, tedy k humanitním oborům; nejvíce Renátku zaujala „kulturní historie, přibližovaná člověkem, který měl nevšední rozhled a znalosti“ a kterého si čím dál tím víc vážila.

Slečna Fügnerová si pomalu, pomaloučku připouštěla, že jí pan učitel začíná imponovat i jako muž, ale Tyrš to vytušil a rozhodl se proto výuku ukončit. Den před jejími patnáctými narozeninami, tedy 30. července 1869, jí poslal na letní byt (do Merkovky, lesní samoty v oboře Lužné, kde s matkou trávila léto) dopis, v němž se jí snažil naznačit, že se pro něj stala něčím více než dcerou přítele a žačkou. Že je pro něj dívkou s velkýma zamyšlenýma očima, či vlastně blízkým člověkem, k němuž má důvěru, a k němuž by se rád denně vracel. „Nikdy jsem se netázal,“ psal dále „zda na této zvláštní životní dráze kdy najdu porozumění a přátelství, a přece jsem je našel, Vás, a promyslím-li celou souvislost, není to náhoda, to muselo se stát. Jinak dosti mlčenlivý, stávám se mluvkou, kdykoli Vás uvidím.“

Byl sice šťastný z toho, že se zamiloval a že jeho láska je či může být opětována, ale nedokázal se z toho radovat. Obával se, aby nevzbudil dojem, že tu dívku chce získat jako odměnu za výuku, uvědomoval si, že je mezi nimi dvaadvacetiletý věkový rozdíl (neboli rozdíl jedné generace), a trápilo ho, že jeho duše je (navzdory poctivému cvičení) pravým opakem otužilého trénovaného těla. Vždyť kvůli narušené psychice se ho mnoho věcí dotýkalo více, než si zasloužily, a stále ho provázel až panický strach z toho, že se nedožije (stejně jako rodiče) vyššího věku. Navíc dosud nenašel zaměstnání, díky němuž by mohl zajistit rodinu, a byl si vědom i toho, že tu mladičkou dívku vlastně potřebuje jako oporu. Jen málokdo z jeho přátel a známých tušil, co všechno tíží toho štíhlého, vzpřímeně chodícího a zdánlivě vyrovnaného muže.

Ranáta se za něj provdala 28. srpna roku 1872, ale netušila, že i její manželské štěstí bude trvat pouze dvanáct let.

Autor: Stanislava Jarolímková


přečteno: 333x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 69x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 377x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 121x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 628x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 721x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 646x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 767x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 894x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24

Nejčtenější

přečteno: 11420x   
přečteno: 9899x   
přečteno: 8983x   
přečteno: 8939x   
přečteno: 7955x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě třicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2019