joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské hejtmanství

11. listopadu 2020 10:19:59

C. k. hejtmanství do roku 1884, tři samostatné budovy

Milí čtenáři, v minulém díle jsme došli až k domu U Zlatého čápa. Další zástavba již patří do Železné ulice, a tak odbočíme doleva, a vydáme se cestou, kterou můžeme vidět jen na starých fotografiích a kresbách. Severní část náměstí je dnes úplně jiná. Budova hejtmanství, která jej uzavírala, byla zničena při bombardování Rudou armádou 9. května 1945. Blok domů už nebyl obnoven, a tak dnes končí náměstí ulicí Kateřiny Militké, před níž se rozkládá parčík.

Po celé severní straně náměstí až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie stály tři samostatné měšťanské domy, které také mívaly podloubí, zvané “krátké”. Nejbližší ke kostelu se nazýval Panský. V něm od poloviny 18. století sídlil krajský úřad. Jak se agenda rozrůstala, zabrali úředníci postupně všechny domy.

 

Ale zástavba této části města byla daleko starší. V místech Panského domu byla objevena kovářská výheň ze 14. století. Kovář nebyl příliš pořádný, a tak zanechal archeologům velké množství kovářské strusky, mnohdy ve tvaru posvícenských koláčků. Při revitalizaci celého náměstí v roce 2010 se v těchto místech našlo plno středověkých artefaktů - kožené boty, skleněné poháry, cínové holby, dřevěná pekařská lopata...

 

Počátky Boleslavského kraje sahají až do 2. poloviny 13. století. Přemysl Otakar II. zrušil hradské zřízení a nahradil ho krajským. Území bylo značně rozsáhlé. Patřila do něj většina dnešního Libereckého kraje, část Středočeského i se Starou Boleslaví a část Královéhradeckého. V roce 1849 byly kraje zrušeny a nahrazeny zeměpanskou správou. O šest let později byly obnoveny, ale hranice byly posunuty, a v roce 1862 definitivně zrušeny. Kraje byly nahrazeny okresy a Mladá Boleslav se stala centrem oblasti.

V roce 1883 se úředníci dohodli, že domy sloužící hejtmanství potřebují novou ohnivzdornou střechu. Radní žádali o celkovou přestavbu budov, ale nakonec ve Vídni neuspěli. O rok později byly odstraněny střechy ze všech tří domů, a tesařský mistr Líman vyrobil nový krov, kterým domy na pohled spojil.

 

V hejtmanství sídlil po 1. sv. válce i okresní úřad. Stárnoucí budova ale úředníkům příliš nevyhovovala. Ve 30. letech 20. století byl stav budovy ještě o něco horší než v roce 1883, kdy byl vznesen požadavek na rekonstrukci úřadu. Novináři posměšně kvitovali polorozpadlou budovu. V Mladoboleslavských listech vyšel článek tohoto znění: „Nadřízené státní úřady si velmi váží památné budovy okresní politické správy a z úcty k jejímu stáří nedovolili bíliti a malovati některé místnosti již sto let.“ Hejtmanství se dočkalo přestavby až v letech 1939 - 1941.

 

C. K. hejtmanství po roce 1884, novou střechou spojené měšťanské domy

V budovách hejtmanství nesídlili jenom úředníci. V bloku domů se nacházelo i knihkupectví Jana Novotného. Dá se říct, že tento knihkupec stál u zrodu budoucí automobilky. Všiml si totiž ve velkém pražském obchodě šikovného příručího a nabídl mu vedení svého obchodu. Oním mužem byl, jak jistě tušíte, Václav Klement. A protože mu šla práce od ruky, byl vyučen u vyhlášeného knihkupce ve Slaném, prošel třemi měšťankami a velmi rád četl, nabídl mu pan Novotný v roce 1891 svůj obchod. Klement nabídku přijal a měsíčními splátkami splatil manželům Novotným nabytí prodejny. S umořením dluhu mu pomohla manželka Antonie, jejíž věno se velmi hodilo. A jelikož Klementa nefascinovaly pouze knihy, časopisy a pohledy, ale i kola, zanedlouho se v obchodě objevily součástky i příslušenství na tento sortiment, což mu přilákalo do obchodu mnoho kluků. Když si Václavové Klement s Laurinem pronajali dílnu a začali vyrábět kola, celý obchod vedla Antonie. Jaké byly další osudy zakladatelů automobilky si povíme někdy později, nyní jen podotknu, že tento obchod byl zničen při květnovém bombardování.

 

Spolu s ním zmizel i rodný dům Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jeho otec, mydlář Schmilauer, v něm provozoval mydlářskou živnost. Od roku 1886, tedy tři roky po smrti mladoboleslavského rodáka, ho zdobila pamětní deska. Dnes by měla být uložena v muzeu.

 

Dalším významným domem, pobořeným během květnového bombardování, bylo bydliště Anny Drobné. O jejím životě si můžete přečíst v mém článku Mladoboleslavští spisovatelé a knihkupci nebo ještě lépe v knize, kterou napsal František Schulz a nazval ji Latinská babička.

 

Zničen byl i obchod největšího kloboučníka ve městě, pana Antonína Schönbergra. V 19. století nosili pánové zejména cylindry nebo černé placaté čepice. Chlapci měli v oblibě čepice “studentské”, rovné s malým štítkem a gumovou páskou. Daly se pěkně v dlani složit a z podlouhlé mističky vytvořené ohnutým štítkem pít vodu z kašny. Před kloboučnictvím stávaly vysoké věšáky, na nichž bylo zboží vystavené. Sundávalo se dlouhou tyčí s rozšířeným koncem.

 

Květnové bombardování roku 1945 zcela změnilo tuto část náměstí. Blok domů s hejtmanstvím a přilehlé obchody již nebyly po válce obnoveny a náměstí se zvětšilo. Současně se rozšířila silnice vedoucí kolem kostela přes Staroměstské náměstí a utlumil se provoz ulicí Železnou, dosud jednou z nejdůležitějších spojnic ve městě.

V minulých dobách byl prostor vyplněn nepříliš udržovaným parkem se vzrostlými stromy. Při revitalizaci náměstí se prostor změnil k nepoznání. Byl vybudován podzemní čtyřpodlažní parkovací dům. Aby byly zachovány středověké sklepy, musela být upravena jeho velikost. Mnohé nálezy poukazují na výjimečnost osídlení a na důležitost budov v městském správním systému.

 

Parkovací dům neslouží pouze motoristům, ale také běžným občanům. Podzemní prostory jsou upraveny pro volnočasové aktivity. Dětem, ale i dospělým, nabízí podzemí řadu atrakcí - náhle se objevující světla, mlha i zvuky, sešup po skluzavce, laserovou prolézačku, periskop, zrcadlový labyrint, lezeckou stěnu. Pomocí videoprodukce mohou rodiče pozorovat své děti ve venkovních monitorech.

 

Před vchodem se nachází bazének s vodopádem, který doplňují sochy Šárky a Ctirada. Vstupní hala ve tvaru rotačního ovaloidu je částečně prosklená. Bývají v ní fotografické výstavy, vystaveny jsou i některé nálezy ze zdejšího podzemí.

 

Výhodné je, že je celý areál zapuštěný do terénu. Nadzemní část je upravena jako parčík nabízející posezení či dětem zajímavé prvky na hraní. Najdou zde například zvonkohru s různými tóny, nášlapné trysky stříkající vodu, mořský příboj na udržení rovnováhy, trubkový telefon, vodní kaskádu, z níž teče voda po stlačení polokoule. Tři navzájem propojené plastiky vrb umožňují komunikaci, přičemž si můžete zvolit, s kterou budete hovořit. U dalších dvou vrb si pomocí číselného tlačítka můžete vybrat písničku. Je škoda, že málokdy vidím někoho si v parku hrát. Ani jsem nezaznamenala nějaké viditelné cedule, které by upozorňovaly na herní prvky. Tato část parku je vymyšlena pěkně, ale praktické využití je velmi malé.

 

Fontána na Staroměstském náměstí

To u druhé části náměstí, které bylo přebudováno, nacházející se přímo před radnicí a sochou Panny Marie, vidíme lidí daleko víc. Bohužel ne vždy ku prospěchu věci. Někteří obyvatelé využívají vodu k očistě své i svých psů.

 

Pokud se díváme od radnice směrem k hradu, na pravé straně vidíme rozlehlou fontánu. Na betonovém bazénu jsou položeny kamenné obklady se spárami. Vodní atrakci tvoří 25 středových a 62 obvodových trysek. Pohyb vody je řízen počítačem a lze libovolně měnit frekvenci, výšku či rozsah nebo fontánu úplně vypnout. Voda z ní tryská do výšky až 3 metrů. V noci je barevně nasvícená LED světly.

 

V levé části jsou postaveny další plastiky vrb z patinového plechu se zabudovaným audiozařízením. Problém je, že tyto objekty nejsou příliš hezké na pohled, navíc zabírají hodně místa. Kdyby je využívaly děti, jak bylo plánováno, měly by svůj účel. Ale nikdy jsem neviděla, že by si děti v tomto úseku nebo naproti v parku s některými přístroji hrály. A tak výhrady občanů k nefunkčnosti, neestetičnosti a zbytečnosti vrb jsou více méně oprávněné.

 

Vedle nich je vytvořeno 30 metrů dlouhé koryto řeky Jizery, hlavního toku a jakéhosi boleslavského symbolu. Původní keltský název Isara, tedy Rychlá řeka, nás vrací s osídlením hodně daleko do minulosti. Umělé koryto řeky naznačuje její tok od pramene až k soutoku s Labem. Jednotlivá města, kterými řeka protéká, jsou označena nápisy a osvětlena. Stavidly lze regulovat výšku hladiny, objevit vodníka i nečekané objekty. I zde proud vody řídí počítače. Břehy jsou uzpůsobeny k usednutí a k prohlédnutí si výzdoby. Tou jsou tři skupiny dětí, které vytvořila Mgr. Veronika Psotková. Rozmístila je podél toku, přičemž u pramene jsou nejmladší, u ústí nejstarší. Děti mají i své úkoly - kluk s hlavou ve vodě vypouští vzduchové bubliny, děvče s medvědem střeží druhý pramen koryta, který se objeví po manipulaci se stavidlem, sedící holčička ukrývá překvapení.

 

Vodní kaskáda na Staroměstském náměstí

Jako u každého toku, nesmí ani u toho našeho chybět most. Tento je doplněn úryvkem z básně boleslavského rodáka Františka Gellnera, jehož rodný dům stojí naproti přes silnici. K vyrytí byla vybrána sloka básně “Noc byla” ze sbírky “Radosti života”, kterou básník vydal ve 22 letech, tedy v období, kdy k radostem počítal zejména setkávání se svými studentskými přáteli v hospodách či kavárnách u sklenic něčeho alkoholického. Nicméně jeho verše z této doby jsou neustále čtené a ani po mnoha letech neztrácejí na oblibě.

 

Z města jsem vyšel. Šel jsem podle řeky

a vrby chtějíce mne poděsit,

volaly na mne posměšnými skřeky:

Příteli, bratře, pojď se oběsit!

 

Procházkou podél toku Jizery jsme se ocitli uprostřed náměstí, jemuž dominuje morový sloup s plastikou Panny Marie (článek Mladoboleslavská ochránkyně). Bylo to místo, kde se u kašny scházeli nejen nádeníci a služky, ale zejména děti. Hrály si, ale také sváděly nelítostné bitvy s omladinou z Novoměstského náměstí. Rivalita mezi městskými částmi se promítala i do klukovských her.

 

A jsme na konci dnešního dílu. Příště dokončíme okruh po Staroměstském náměstí. Prohlédneme si zejména boleslavskou starou radnici a po cestě nemineme několik domů, které stojí opodál.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Ing. arch. Eva Vyletová - Středověký městský dům v Mladé Boleslavi

Wikipedie

 

 

Fotografie

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Fota domů jsou z publikace Sylvy Městecké Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 273x   komentářů: 0

Nejnovější

Nejnověji komentované

přečteno: 158x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6258x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 356x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1042x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 887x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 713x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 983x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1629x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13275x   
přečteno: 11678x   
přečteno: 10755x   
přečteno: 10672x   
přečteno: 9979x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset patnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 1. 2021