joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská Železná ulice - historická a nová část

31. ledna 2021 19:06:00

Železná ulice na počátku 20. století

Milí čtenáři, v dnešním díle projdeme nejdůležitější ulicí Starého Města. Železná, jak se jí říká od počátku, spojovala dvě části města. Starou, vzniklou po roce 1334, a novou, ustanovenou Kunrátem v roce 1528. Jméno ulice se mohlo změnit v roce 1884, kdy zastupitelstvo řešilo různé podněty na přejmenování ulic, ale navrhovaný název “Ulice Palackého” nebyl schválen.

I tato ulice spadá do pravěkého hradiště z 11. století, které se na ostrohu nacházelo ještě dřív, než Ješek na něj přenesl město. Jeho opevnění je dodnes patrné z terénních nerovností, které ulicí procházejí - kolem kostela sv. Jana Nepomuckého přes Komenského náměstí k bývalé hasičské zbrojnici a dále Vodkovou ulicí. Brána do hradiště nalezena nebyla, ale archeologové předpokládají, že se táhla přes ulici mezi dnešními prodejnami obuvi a masa.

Můžeme vidět i poslední část středověké hradby s malou půlkruhovou baštou, nacházející se v zahradě cukrárny a lahůdek U Bertíka. Na úpatí hradby se táhne původní příkop a je možné, že i dřevohlinité opevnění starého hradiště.

 

I v této ulici bylo nalezeno mnoho archeologických artefaktů. Kosterní pozůstatky z doby osídlení (12. - 13. století) byly zkoumány v antropologickém oddělení Národního muzea. Bylo vyzvednuto 20 koster - 7 dětí do tří let, 1 mladého hocha, 5 mužů a 7 žen. Překvapivé byly výsledky zkoumání jejich zdravotního stavu. Vědci objevili klasické, ale i velmi vzácné choroby. Všichni dospělí trpěli kazivostí zubů a degenerativními změnami páteře. Na kostrách byly objeveny i  vrozené vady. Na dvou ženských lebkách bylo prokázáno vrozené uzavření zvukovodu spojené s znetvořením nebo nevyvinutím ušního boltce. I přes tuto tělesnou vadu obě ženy porodily.

Našly se i další zajímavosti - kostěný výrůstek rozštěpu krčního obratle a další na lebeční spodině, bederní rozštěpy, sečné poranění lebky a páteře, přičemž první rána mířila zezadu. Vzácný byl nález Scheuermannovy nemoci, projevující se vyhřezáváním meziobratlových plotének a lukovitě prohnutou páteří. Na mnohých kostrách byla zaznamenána tuberkulóza hrudní páteře a na jedné nezhoubný nádor lebky. Uvádím výčet nemocí zejména proto, že mě zaujalo, kolik vážných onemocnění se našlo v takto malé skupince lidí. Lze z toho soudit, že první boleslavské obyvatele trápilo mnoho nemocí...

 

Ačkoli byla císařská silnice, protínající Železnou ulici, spojkou mezi jednotlivými městy, nebyla příliš široká. V cestě stály formanům některé vystrčené domy. Podle názvu usuzujeme, že zde mělo své živnosti mnoho drobných řemeslníků zpracovávající kovy. Jací? Připomeňte si v článku Mladoboleslavská ochránkyně...

 

Dá se říct, že ulice byla v dnešním smyslu obchodním centrem. V přízemí všech domů bývaly malé, i o něco větší krámky a živnosti, v mnohých i několik. Zatímco na Staroměstském náměstí převládaly hospody a restaurace, asi proto, že se zde shlukovali lidé, v Železné ulici to byla zejména řemesla a služby.

 

Od radnice, kde jsme minule končili, přejdeme parčíkem k prvním domům pod podloubím, mající dodnes znamení kohouta a čápa (Mladoboleslavské staroměstské domy, pokračování východní části náměstí).

Ve stejné řadě stojí poslední dům, u něhož se zachovalo loubí. U něj začneme dnešní procházku. K historii domu vám mnoho nenapíši, vzpomínky se ke mně nedostaly. Mnozí jistě pamatujeme dlouhou éru chemické čistírny oděvů. Dnes je v historických prostorách restaurace Zlatá kovadlina.

 

Zato v sousedním domě se vystřídalo několik rozličných živností. V 90. letech 19. století měl místnosti pronajaty knihař Vilém Krýže a využíval je jako skladiště a prodejnu knih. Později koupil celý dům. Ve svém “závodě” nabízel obchodní, školní a modlitební knihy, papírenské zboží, psací a kreslící náčiní. Inzeroval, že má dobře zařízenou knihařskou dílnu, a také “nabízím se v každé době ku rychlé a správné obsluze velectěným pánům zákazníkům”.

 

Firmou, která dům proslavila, byla drogerie Bohumila Černíka. Byla založena v roce 1914 a nesla označení “centrální drogerie”. Koupit se zde dal veškerý sortiment drogistický - drogy, barviva, laky, chemické potřeby pro průmysl, živnosti i domácnosti, mořidla, mazadla pro zemědělství. Dvě speciální oddělení nabízela kosmetické potřeby a parfumerii a fotopotřeby. Pan Černík udával, že je “specializovaný prodejce foto”. Rodina Černíkova vlastnila nejen tuto drogerii, ale i filiální, která se nacházela v ulici Dr. Šámala, pojmenované podle ředitele okresní nemocnice. Dnes je to ulice Lukášova.

 

Přestavba ve 20. století ozdobila dům arkýřem a zařadila ho k těm oku lahodícím. V nedávné době zde byla umístěna prodejna zdravotnických potřeb, dnes oděvy nadměrných velikostí.

 

V další zástavbě už neuvidíme žádný dům z 19. století, protože byly vyvlastněny a zbourány. V roce 1981 je opustili poslední obyvatelé, poté byly dlouhých pět let ponechány svému osudu, zdevastované strženy, mnohde zničeny i původní třípatrové sklepy. Město přistoupilo k tomuto, pro mě nepochopitelnému činu proto, že v těchto prostorách plánovalo vybudovat atomový kryt. Změnili celou ulici k nepoznání, z historické části na této straně ulice nezbylo skoro nic. Dnes je proluka po stržených domech, hyzdící ulici několik let, opět zastavěna. Domy jsou to veskrze moderní, hýřící sklem, ale mnoho zdobných prvků nenajdeme. Nicméně, my projdeme ulicí v podobě od poloviny 19. století.

 

Přeskočíme jeden dům a ocitneme se u tehdy nejznámější vinárny ve městě. Patřila Josefu Novotnému a již jsme se v ní mnohokrát zastavovali, zejména ve vlasteneckých dílech. V těchto článcích jsem ji umístila do Hudcova domu, který stojí šikmo proti tomu, u něhož jsme nyní. V dalším díle se k počátku hostinské činnosti pana Novotného vrátím, nyní budu psát o domě číslo 36, v němž vinárna dosáhla svého věhlasu, a kde její činnost pokračovala i ve století následujícím. O členech rodiny jsem napsala všechno, co mi bylo známo, připomeňte si nejen je, ale i dobu. Právě zde se totiž psaly dějiny města, tady se scházeli nejaktivnější lidé a plánovali události, které poznamenaly snad každého obyvatele.

Pod domem se našly známky osídlení z 11. století, ale možná i ze starší doby. Některé nálezy jsou umístěny v muzeu.

Od roku 1830 byla v domě povolena obchodnická živnost, o něco později vinárna. Po smrti rodičů vedla provozovnu dcera Vilemína Novotná, známá pod jménem Mína, po provdání Havlová. Byla nesmírně hudebně nadaná, a proto jí bylo povoleno zpívat společně s mužskými členy pěveckého spolku.

V 70. letech minulého století se v domě nacházela dvě prodejny - filatelistických potřeb a tabáku.

 

Jan Novotný pokračoval v obchodní činnosti svých rodičů. V roce 1882 koupil sousední dva domy a otevřel obchod s hudebninami, jak jinak, když celá rodina Novotná byla hudebně nadaná, a s uměleckými výrobky. Antikvariát s knihami a časopisy a knihkupectví s mnohými českými výtisky nabídl vyučenému knihkupci Václavu Klementovi. Ten nejprve pracoval jako “obchodvedoucí”, ale když mu v červenci 1891 Jan nabídl koupi celého obchodu, nabídku přijal a hodnotu obchodu splácel měsíčními splátkami (Mladoboleslavské hejtmanství).

 

V historii domu nemůžu opomenout významné období spojené s rodinou Poupovou a Brzobohatou. František Poupa, řezník a uzenář, koupil dům na počátku 20. století a založil firmu “Řeznictví František Poupa”. Zachovala se fotografie z roku 1938, a tak víme, že prodejna měla dvě prosklené výlohy mezi vstupními dveřmi, které byly také vyplněné sklem. Ostatní plochy průčelí byly obloženy obkladem. Ve výkladních skříních po obou stranách dveří bylo vystaveno maso a uzeniny. V pravé části domu bylo okno s nápisem “Jídelna” a tudíž předpokládám, že v levé části prodejny se prodávalo a v pravé konzumovalo. Fotografie obchodu vznikla jaksi mimoděk. Bylo to reklamní foto, na němž Škodovka propagovala nový model vozu. To, že tak učinila u výlohy Poupova řeznictví svědčí o vynikajícímu jménu tohoto obchodu. Z fotografie dýchá noblesa, čistota a kvalita vystaveného zboží, jistě byla radost tam nakupovat. A spojení - špičkový automobil a vyhlášený obchod - mohlo a mělo skvěle zapůsobit na zákazníky.

 

Když odešel František Poupa do důchodu, pronajal obchod Miloslavu Pecinovi, který u něj pracoval. Současně prodal tento i další dům svému zeti, panu Ladislavu Brzobohatému, který se oženil s jeho dcerou Marií. Ladislav i jeho otec Josef byli také řezníci a uzenáři. Svou provozovnu měli ve svém domě v dnešní Dukelské ulici.

 

I tento dům byl zkoumán archeology. Byla objevena barokními kameny krytá strouha, pozůstatek dřívější kanalizace. Nález tzv. zelené keramiky dokládá středověké spojení Mladé Boleslavi s Českou Lípou či Libercem. Jediným pozůstatkem z dnešní doby, po nuceném stržení domů, je nepřístupný prostor na zásoby ledu...

V obou spojených domech o nestejné výšce se v nedávné minulosti nacházela prodejna ovoce a zeleniny.

 

Opustíme obchod pana Poupy a podíváme se do podzemí následujících tří domů. Za nimi se nacházel příkop, jímž tekla stoka od masných krámů a pivovaru. A skutečně archeologové objevili příkop hradeb středověkého města vytesaný ve skále před Svatojánskou branou. Měl vanovité dno, kde se našla keramika z 15. století, a dosahoval 6 metrů pod povrch současné vozovky. Byly nalezeny i tesané interiéry staveb včetně stájí s vytesanými žlaby.

 

Můstek přes ulici v 60. letech 19. století

Příkop se stokou v místech starého hradebního příkopu byl překlenut kamenným mostem s jedním obloukem. Průjezd těžkým povozům ztěžoval nejen most, ale i některé domy vyčnívající z linie zástavby. Na zábradlí mostu stál kříž a plastika Jana Nepomuckého. Když byl v 2. polovině 19. století příkop zasypán a voda svedena do trubek, socha byla přesunuta do niky na nároží kostela sv. Jana Nepomuckého a kříž do polí na Hejtmánku.

 

Nyní přeskočíme jeden dům, v němž se relativně nedávno prodávaly nože a nůžky, a zastavíme se u domu číslo 40. Na mnoha starých fotografií je zachycen s kloboučnickou firmou Jana a později Oskara Žambery. Obchod s tímto sortimentem byl otevřen v srpnu 1899. Prodávaly se zde klobouky a čepice běžné, ale i “speciální”. Na reklamním letáku inzeroval majitel i vlastní dílny na opravy.

V 50. letech 19. století zde sídlilo hodinářství Josefa Sommera a cukrářská dílna Simona Kopeckého. O desetiletí později zlatnictví Abraha Strenitze.

I před zbouráním se v prodejně prodávalo kloboučnické zboží, ale také rukavice a módní doplňky.

 

Poslední dům, stojícím před příkopem, stál v mírné zlomu ulice. Patřil rodině Tuřičově, v polovině 19. století Sýkorově, která provozovala krupařství. V přízemí si otevřela obchod Anna Šebková, po ní kloboučnický závod August Zeman. K Anně chodívala nakupovat maminka Bedřicha Smetany, když pobývala u své dcery Františky, která byla hospodyní faráře Františka Nečáska, který bydlel v zadním traktu protějšího domu. Paní Barbora byla malé postavy, oblékala se po starosvětsku, vždy mívala na hlavě čepec zavázaný stuhami pod krkem. Pobyt maminky známého skladatele nevzbudil žádný ohlas mezi obyvateli, kteří byli poněkud utrápeni různými příkazy a  zákazy. Městský život velmi otupěl a čekal na vzkříšení od vlastenců. I náhlá smrt paní Smetanové 20. listopadu 1864 v 1 hodinu odpoledne nevzbudila žádnou pozornost, ačkoli Bedřich Smetana byl v té době ve městě znám a pobýval zde. Více v článcích Mladoboleslavské noviny a časopisy a Mladoboleslavská hřbitovní zahrada.

V tomto trošku lomeném domě se v 70. letech vyskytovalo několik malinkých obchodů - prodejna výrobků Místního hospodářství, po ní prodejna šicích strojů, vedle sběrna oprav obuvi, punčoch a koženého zboží. Sestavu uzavírala prodejnička pro dva zákazníky - Střihy, vzory. Ve výloze stávala asi 50 cm vysoká figurína ženy, oblečená do modelů, zhotovených podle zde nabízených střihů. Samozřejmě patřičně upravených na proporce malé modelky.

 

A jsme u můstku, který Železnou ulici půlil. V příštím díle se projdeme po protější straně ulice, prohlédneme si Hudcův dům, a i když jsem o něm již psala, přinesu vám nové informace. Přilehlou ulici Masnou nevynecháme, i když už také mnohé znáte.

Dnešní díl ukončím znaky, které se nacházely na protějších domech - rodiny Tuřicovy a Hudcovy. Na prvním z těchto domů byl černý orel ve žlutém poli, na druhém domě bílý lev v modrém poli. Oba znaky se do roku 1828 nacházely na novoměstské hradební bráně. I o ní si povíme v příštím díle...

Část Železné ulice, kterou jsme dnes prošly, v 70. letech 20. století

Stejné místo ve 20. letech 21. století

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Jiří Waldhauser - Archeologická tajemství Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Wikipedie

 

Fotografie

 

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 334x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 80x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 04. 2021, 18:32:42
přečteno: 734x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6696x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 836x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1527x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1361x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 1179x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1439x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13599x   
přečteno: 12036x   
přečteno: 11073x   
přečteno: 10995x   
přečteno: 10343x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset čtyřicet devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 4. 2021