O knihách s ženskou tematikou
5. listopadu 2011 12:20:00
Stojí za zamyšlení skutečnost, že ženy se moc rády nehlásí k tomu, že je zajímá číst romány pro ženy a vůbec to, že je čtou. Já se již dlouho zabývám tím, proč tomu tak je. Jako by se styděly to přiznat.
Snad je to ještě pozůstatek toho, jak v přechozí éře budování společnosti, v níž jsme si měli být všichni rovni, se považovalo čtení románů pro ženy za kapitalistický přežitek a vůbec se tehdy nehodilo, aby se četly příběhy, v nichž vítězila láska a připomínalo se, že existovala doba, kdy to bylo možné navzdory společenským rozdílům v tehdejší společnosti. Existoval pro to takový lehce ironický slogan "kterak chudá dívka ke štěstí přišla". Je ovšem zajímavé, že zatímco v televizi ve filmech pro pamětníky se občas nějaký starší film s touto tematikou vysílal, knihy tzv. červené a modré knihovny, tolik populární v době mládí našich babiček a maminek, se nevydávaly vůbec a přečíst si nějaký pěkný román bylo možné jedině v případě možnosti si vypůjčit tyto knihy od někoho, kdo měl někde doma takové knihy po předchozích generacích uschované. A to byl můj případ. Od svého mládí jsem si na odreagování ráda něco z takových zdrojů přečetla. I když i v té době byly ve vydávaných knihách, sice okrajově, také nastíněny příběhy o lásce a všem s touto tematikou souvisejícím, např. i v klasice, detektivkách, apod.
Je pravdou, že tehdejší hrdinky ženských románů již neodpovídají dnešním představám o životě žen. A tak je, podle mne, dobře, že po listopadu 1989 nastal boom ve vydávání románů s touto tematikou, a jistě nás bylo hodně, kdo tuto skutečnost přivítal. Záměrně píši "nás", protože jsem přesvědčena, že tomu tak skutečně je. Zároveň s opětovným vydáváním knih z dřívější doby vycházejí knihy s tematikou života žen současné doby. Už to není o těch výše uvedených chudých dívkách a ženách, jejichž náplní bylo ve většině případů pouze zabezpečení chodu domácnosti a výchovy dětí. Hrdinky dnešních ženských románů jsou vzdělané, soběstačné, svou profesí jsou rovnocennými partnery mužům, úspěšné v zaměstnání, často jsou majitelkami nějakých firem, ovládají práci s počítači, řídí auto, vyjíždějí do světa, a přitom stihnou ještě další aktivity, např. návštěvu fitcenter, různé sportovní vyžití, kulturní akce a našly by se ještě další aktivity, kterým se věnují.
Znovu se vracím k výrazu odreagování a odlehčení myšlenek. Po celodenním shonu, počínaje zaměstnáním a zabezpečením chodu domácnosti a věnování se dětem, mám pochybnost, že, pokud si žena chce něco přečíst, tak to zpravidla není nějaké dílo vážné klasické literatury, které nutí člověka k hlubšímu zamyšlení, ale něco na tzv. odlehčení mozku a případně zlepšení nálady a celkové zklidnění. I když existuje mnoho dalších prostředků, jak po mnohdy hektickém dni si odpočinout. Připouštím ovšem, že v případě četby to mohou být i knihy jiných žánrů, které některé ženy zajímají, např. detektivky či špionážní romány (také jsem jich hodně přečetla) a čtení a prohlížení různých časopisů a magazínů, kterých je v současné době více než dost.
Již několikrát jsem četla právě v různých časopisech a magazínech pojednání o fenoménu ženského románu, některé články byly zaměřeny speciálně na romány z edice Harlequin, a v nich se i ženy vysokoškolsky vzdělané nestyděly připustit, že si tyto romány a další s ženskou tematikou rády přečtou, a to právě z důvodu, který jsem výše uvedla. Výhodou těchto knih jsou kratší příběhy, při nichž lze lehce vypnout a pročistit si hlavu.
Nechci zde samozřejmě urazit ženy, které klasiku čtou, nebo ji v mládí četly, i já k nim přece patřím. Ale přiznám se, že dnes, po různých životních peripetiích a s přibývajícím věkem raději sáhnu po knize, při níž nemusím být napjatá, příliš soustředěná, příjemně si počtu a zlepším si náladu.
Čtení románů s ženskou tematikou ženami bych přirovnala k zájmu mužů o literaturu sci-fi a fantasy a je zajímavé, že muži se k tomu, že takovou literaturu čtou, "hrdě" hlásí. Rozumím tomu, že každého může zajímat něco jiného, ale jsem dost realistka a přiznávám, že, přestože i tuto literaturu čte hodně žen, zejména mladých (hovořila jsem o tom s vnukem - studentem, který mi říkal, že bych se divila, kolik dívek čte tento žánr), tak se přiznám, že mne taková literatura nezajímá, protože mám pocit, že číst o něčem, k čemu snad nemohlo nebo nebude moci dojít nebo se uskutečnit, mi nic nedává.
Ženský román je naproti tomu přece jen realistický, třebaže vymyšlený, ale v různých obdobích a podobách dnes a denně to, o čem se v něm píše, probíhá i v našem běžném normálním životě a v každém z nich se v různých příhodách románových postav můžeme najít a různé situace nás mohou i lehce přinutit zamyslit se, jak bychom konaly v takových případech my samy.
A tak nechápu, proč právě ženský román se mnohdy setkává s nepochopením a ironií, stává se často, že se někdo při zmínce o četbě takových knih zeptá s despektem "Ty to čteš?", a tak se nedivím, že hodně žen se raději nepřizná. A to se také odráží na malé účasti čtenářek na besedách se spisovatelkami, píšícími tyto romány, jak už bylo nastíněno v naší první virtuální besedě.
Všechno to, co jsem zde uvedla, je můj názor, nemusí se mnou kdokoliv, kdo si tyto řádky přečte, souhlasit, ale to je účel mého článku. Chci vyvolat polemiku o četbě vůbec, protože jsem zde uvedla trochu srovnání jen dvou žánrů a je všeobecně známo. že s ohledem na mnoho jiných příležitostí, jak nakládat s volným časem, zájem o četbu knih v dnešním virtuálním světě již není takový, jako býval dříve.
Vypadá to, že zde píši páté přes deváté, ale při psaní mě napadají další a další myšlenky, které by jistě vydaly ještě na několik článků.
Tak snad se ještě někdy vrátíme společně k této tematice nebo mě snad někdo doplní a vyjádří zase své myšlenky a názory.
Autor: Jiřina Tabášková
přečteno: 13274x komentářů: 21
Nejnovější
Nejnověji komentované
Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Nejčtenější
Galerie, které se nevešly do článků
Rubriky
Seriály
Pozvání na blog
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
Autoři
Napište nám
Archiv
Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.
Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.
Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.