joudaweb - časopis Čekanka

Někdo to třeba ví, ale pro ty, kdo nevědí - Člověk a jeho svět - to bylo téma světové výstavy, která se uskutečnila v roce 1967 v Montrealu.

 

A právě u některých ze světových výstav se chci trochu pozastavit a uvést o nich několik zajímavostí.

 

Světové výstavy, to jsou mezinárodní události, na nichž účastnící se země představují své novinky a zajímavosti z oblasti průmyslu, kultury a všech možných oblastí života charakteristických právě pro tu kterou zemi. Pořádají se vždy s odstupem několika let od druhé poloviny 19. století a staly se velmi populárními.

 

Popudem pro jejich vznik byl důsledek technické revoluce, prudký rozvoj zejména v oblasti techniky - také proto se o 19. století říká, že to bylo století páry, ale také technologií, kdy bylo vynalezeno a vznikalo mnoho nových strojů a technických zařízení, které měly usnadnit dosavadní ruční manufakturní výrobu, a také různé stroje a zařízení pro usnadnění práce v domácnosti.

 

Do dnešní doby se uskutečnilo 31 světových výstav v různých světadílech, zemích a městech světa. Několik z nich bylo jednak z hlediska mezinárodního, ale i pro naši zemi, hodně významných.

 

Některé z nich zde postupně uvedu a trochu podrobněji rozeberu.

 

Tak z hlediska mezinárodního to byla Světová výstava v roce 1889 v Paříži, když u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce byla postavena Eiffelova věž, která zde měla stát původně pouze 20 let, ale dominantou Paříže je doposud. Mimochodem - Eiffel to byl, který navrhl nosnou konstrukci i pro Sochu Svobody v New Yorku.

 

Pro naši zemi jsou zajímavé okolnosti okolo Světové výstavy v roce 1862 v Londýně, kterou navštívila delegace našich vlastenců v čele v Vojtěchem Náprstkem, jenž se velice zajímal o pokrok a novoty. Záměrem vlastenců bylo tehdy otevřít v Praze průmyslové muzeum, a tak byl Náprstek také pověřen nákupem exponátů. Jenže muzeum se nepodařilo otevřít, a tak zorganizoval v Praze dvě soukromé výstavy. A právě zde byl předveden mimo jiné šicí stroj, a dokonce Vojta Náprstek učil ženy na tomto stroji šít. Všechny tyto události se dostaly i do české literatury ve druhém díle pentalogie Sňatky z rozumu Vladimíra Neffa, nazvaném Císařské fialky - velice zajímavé počtení.

 

Hodně významné pro naši zemi byly ale zejména dvě výstavy - v Bruselu a v Montrealu. Světová výstava v Bruselu v roce 1958 byla první z výstav po ukončení druhé světové války. Mimochodem - právě tato výstava začala být nazývána EXPO, ale tehdy to ještě nebyl oficiální název, ten začal být používán až v roce 2000 v Hannoveru.

 

Na výstavě EXPO'58 v Bruselu dosáhlo Československo fenomenálního úspěchu a hodně překvapilo. Žádná z dalších výstav nepřinesla Československu tolik ocenění a uznání. Bylo to zejména v oblasti spotřebního průmyslu - především sklo, porcelán, keramika, textilní výrobky, oděvy, potřeby pro domácnost. Dodnes se možná ještě používá termín pro různé soupravy skla nebo jídelní příbory "Brusel". Také v oblasti kultury jsme byli velice úspěšní - např. film Vynález zkázy byl odměněn hlavní cenou v mezinárodní filmové přehlídce, poprvé zde byla uvedena Laterna Magika. Československý pavilon byl ohodnocen jako nejlepší ze všech, úspěšná byla i moderně řešená restaurace i naše gastronomie. Pavilon včetně restaurace byl po ukončení výstavy přestěhován do Prahy a po dlouhou dobu sloužil jako turistická atrakce, a také restaurace byla provozována. Jenže někdy okolo roku 1992 - bohužel - vyhořel, a tak nám zůstaly jen vzpomínky.

 

Vzpomínám si, že EXPO'58 bylo tehdy velice populární a dostávalo se nám v tisku i v rozhlasu hodně informací o jeho průběhu i o úspěších naší země na ní.

 

A úspěchy, téměř srovnatelné, mělo Československo i v roce 1967 na EXPO'67 v Montrealu. Původně měla být tato výstava pořádána v Moskvě, ale v konečném důsledku Moskva - jednak z finančních důvodů, ale také z důvodu předpokládaného množství návštěvníků ze západního světa, pořádání odřekla.

 

Jak jsem již napsala v úvodu článku, tak téma výstavy EXPO'67 bylo "Člověk a jeho svět". Československá expozice zde byla opět velice úspěšná. Pozornost budily zejména vystavované historické památky - např. Třebechovický betlém, Věstonická Venuše nebo replika svatováclavské koruny. Opět úspěšné bylo české sklo a keramika, a také textil, české granáty a různé potřeby pro dům, domácnost a člověka, jak také vyplývalo z tématu výstavy. Snad největší pozornost ovšem budil tzv. Kinoautomat, který chtěli zhlédnout snad všichni návštěvníci. Povídání o Laterně Magice a Kinoautomatu by vydalo na další článek, protože okolnosti jejich předvádění jsou velice zajímavé. Vystupovalo zde také hodně československých umělců, úspěšná byla opět také naše gastronomie.

 

Informovanost naší veřejnosti o výstavě a její zájem o ni, byly - stejně jako u předcházející bruselské - veliké.

 

Informace o dalších výstavách již byly mnohem kusejší a spíš na okraji zájmu veřejnosti.

 

Je tomu tak i v současnosti, ono se snad ani není čemu divit, informací odevšad a o všem možném je tolik, že člověk snad ani nemá schopnost všechno jednak zjistit, a také vstřebat a zapamatovat si je.

 

Je jistě čím dál složitější i pro účastnící se země stanovit priority, co na výstavě předvést. Všude okolo nás je tolik oblastí, kde je stále co vynalézat a vylepšovat - např. zdravotnictví, životní prostředí, sociální podmínky, výzkum kosmu a oceánů, atd., atd.

 

A tak se stalo, že jen náhodou jsem zjistila, že právě v době od 12. 5. do 12. 8. letošního roku se bude konat světová výstava ve městě Yeosu v Jižní Koreji. Její téma zní "Žijící oceán a pobřeží. Neuvědomuji si, že bych někde v médiích slyšela nebo o tom četla. Ale možná jsem byla nepozorná a tyto informace mi jednoduše unikly.

 

A na závěr - já a EXPO'67 Montreal?

 

K této události se vztahují dvě mé vzpomínky, z nichž ve své podstatě obě přetrvávají doposud.

 

Ta první je, že ústřední téma této výstavy "Člověk a jeho svět" a povídání o ní bylo i tématem mé písemné maturitní práce z angličtiny.

 

A ta druhá?

 

Jak jsem se již v článku zmínila o jídelních příborech "Brusel", tak i pro výstavu EXPO'67 byly příbory speciálně vyrobeny a nazvány "Montreal".

 

Jsou pěkné, lehké a na tehdejší dobu měly zajímavý design. Možná je někdo z potenciálních čtenářů zná, ale pro ty, kdo ne, tak přikládám dvě fotografie. Zajímavý na tomto příboru je nůž - všimněte si, jeho střenka je natočena tak, aby se nůž držel stejně jako lžíce nebo vidlička. To mně zaujalo a mohu říci, že s podobným typem jsem se doposud v reálu nesetkala.

 

Když jsem ale trochu pátrala, zda ještě v dnešní době existuje firma, která je vyrobila, tak jsem zjistila - jednak, že existuje, sice pod jiným názvem - a když jsem si prohlížela její současnou produkci, tak jsem tam objevila pouze jeden podobný typ, kde byl nůž řešen podobným způsobem.

 

Když jsme si tedy tehdy vybavovali domácnost, tak jsme si právě tyto jídelní příbory koupili. Líbily se i mým rodičům, tak jsem jim je pořídila také. A - jako by prozřetelně - jsem si koupila rovnou dvě sady, jednu rezervní. Protože ta byla velmi málo používána, tak jsme ji posléze dali do domácnosti mého syna, a tak se stalo, že v naší nejbližší rodině se již po dobu 45 let při stolování používají pouze jídelní příbory "Montreal".