joudaweb - časopis Čekanka

...Jakub Schikaneder opět na scéně:

http://www.novinky.cz/kultura/363365-dusickove-pribehy-jakuba-schikanedera.html

Můj následující komentář, prosím, přečtěte s nadhledem, protože postrádá vážnost, jakou si téma článku zasluhuje, ale přesto si nemohu odpustit jej napsat.

Výstava obrazů Jakuba Schikanedera, o níž je v článku i v komentářích řeč, neunikla totiž ani autorům dcénáře seriálu Ordinace v růžové zahradě a v minulém díle si ji zajela prohlédnout také jedna z hlavních protagonistek seriálu se svým synem.

Omlouvám se, nikterak jsem nechtěla zlehčit ani článek, vůbec ne umění malíře, ani zajímavý počin výstavu uspořádat a pro nebývalý zájem ji pak i prodloužit, a koneckonců ani onen seriál, neboť, ruku na srdce, že se najde spousta divaček, a možná nejen jich, ale i diváků, kdo jej se zájmem sledují a neušel jim ani právě tento již 401. díl.

Jakub Schikaneder by o tom mohl povídat.

Zatímco od dubna do října loňského roku byly jeho obrazy vystavovány ve Valdštejnské jízdárně a pro velký zájem byla po původně předpokládaném ukončení výstava jeho díla ještě prodloužena až do ledna letošního roku, tak místo jeho posledního odpočinku na hřbitově v Praze na Vinohradech je ve zcela dezolátním stavu, propadá se, je zarostlé trávou a plevelem a je zřejmé, že o ně nikdo nepečuje, a proto by mohlo odpovídat pozměněné verzi přísloví, že „světská sláva – hřbitovní tráva“.

Podobných případů, kdy se o hroby celebrit nikdo nestará a jsou v hodně neutěšeném stavu, je dost, ale právě s ohledem na to, že se jedná o významné osobnosti, není možné jejich hroby zrušit, ale že existuje možnost je adoptovat.

Pražská správa hřbitovů proto vyhlásí či už vyhlásila program adopcí hrobů a předpokládá, že v takových případech budou o taková místa posledního odpočinku pečovat např. rodná města či různé společnosti, ve kterých významné osobnosti působily, a tak bude udržována jejich pieta.

Já myslím, že je to dobrý počin a hodný následování.

Člověk by neřekl, že nejen koho, ale i co všechno se již může v dnešní době adoptovat!

Okolnosti mi bohužel nedovolily nějakou dobu nahlédnout na Čekanku. Dnes jsem si konečně vyšetřila kousek času a jsem mile překvapena, že přibylo hned několik nových článečků, které si postupně ráda přečtu.

Děkuji za fajn typ na výstavu paní Táňo, která určitě stojí za shlédnutí. Obrázky jsou překrásné a jejich atmosféra se mi dostala pod kůži a to jsem nahlédla jen "monitorově". Myslím, že každý návštěvník galerie bude mít nezapomenutelný zážitek...

Tak jsem ten Havránkův obrázek přece jen našla: http://www.art-prints-on-demand.com/a/havranek-bedrich/boys-in-the-village-brook.html

Milá Jiřino, díky za parádní komentář! Nejsem nijak velký znalec umění a na jméno pana Schikanedera jsem narazila před mnoha lety vlastně jen náhodou. V osmdesátých letech bývala v Anežském klášteře stálá expozice českého malířství 19. století a snad žádná moje cesta do Prahy se v tom období neobešla bez návštěvy téhle výstavy. Pan Schikaneder se stal jedním z mých oblíbenců. Dokonce mi dva jeho obrázky visely doma. Tenkrát se totiž dala zakoupit sada asi deseti reprodukcí formátu A3, kterou jsem si rozvěsila na celou jednu stěnu své brněnské garsonky. Dávno je odnesl čas – garsonka stále existuje, ale obrazy vybledly na slunci a musela jsem je odstranit. Mým nejoblíbenějším obrázkem z téhle kolekce byla ovšem Zimní krajina od Bedřicha Piepenhagena, který byl ještě o víc než dvě generace starší než pan Schikaneder. Tudíž je jasné, že krajina je nadmíru romantická. Před chvílí jsem hledala na webu, abych si obrázek připomněla, a našla jsem jedinou nepříliš kvalitní fotografii, která zdaleka nevystihuje atmosféru, jaká dýchá z originálu. Posuďte sami: http://www.marold.cz/piepenhagen-bedrich-1791-1868/zimni-krajina .

Alespoň jsem tedy našla jiné Piepenhagenovy obrázky ve starším článku na idnesu: http://kultura.idnes.cz/narodni-galerie-vystavuje-piepenhagenovu-mile-pochmurnou-romantiku-12e-/vytvarneum.aspx?c=A091127_215624_vytvarneum_jaz

Slabost jsem měla také pro Jaroslava Čermáka, o němž jsem v dětství četla životopisnou knihu Antonína Zhoře Kulhavý šermíř. Z období, kdy pobýval v Černé Hoře, se mi líbil Raněný Černohorec nebo Černohorská madona. A ještě si vybavuji jednu krajinu, kterou jsem milovala. Byla od Bedřicha Havránka, ale tu se mi na internetu nepodařilo vůbec najít. Tak alespoň pro představu sem dám odkaz na jiné jeho obrazy: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Bed%C5%99ich_Havr%C3%A1nek?uselang=cs

Joooo, kdybych tenkrát tušila, že se mé reprodukce takhle zničí, koupila bych si dvě sady a tu druhou bych opatrovala jako oko v hlavě...

Článek mě zaujal a hned po jeho přečtení jsem se podívala na odkázané webové stránky.

V prvé řadě musím napsat, že k malířství a sochařství nemám zrovna nějaký vyhraněný vztah, zřejmě to pramení z toho, že neumím kreslit, ale něco o tom vím a zajímám se pouze okrajově, abych aspoň jakýs takýs přehled měla.

Musím ale konstatovat, že se jménem Jakub Schikaneder jsem se nikdy nesetkala, vůbec si neuvědomuji, že by tomu tak mohlo být a moc by mě zajímalo, jestli je to jen můj problém, nebo všeobecný. Když jsem si ale o něm přečetla, našla jsem hodně různých zajímavostí a souvislostí s jinými zajímavými vztahy a událostmi, a tak se aspoň trochu o těch, které mě nejvíce zaujaly, zmíním.

Nejvíce mě snad zaujalo to, že, ač málo známý, tak byl dosti významný v pražské společnosti, a to nejen umělecké. Mezi jeho nejlepší přátele ze známějších patřili např. doktor Josef Thomayer, zakladatel českého lékařského názvosloví, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Alfons Mucha.

Měl nejen nadání jako malíř, ale také herecké a hudební. Pocházel z herecké rodiny a jeho nějaký příbuzný předek napsal libreto k Mozartově Kouzelné flétně.

Patřil ke Generaci Národního divadla a podílel se na výzdobě Královské lože před jeho prvním otevřením před požárem.

Zaujalo mě také to, že se podílel na výzdobě interiérů české expozice na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 a v St. Louis v roce 1904, a to proto, že jsem před několika dny o některých světových výstavách psala článek. Zajímavé také je to, že pro pařížskou výstavu byl hlavním komisařem požádán i jeho přítel Alfons Mucha, aby vyzdobil pavilon Bosny a Hercegoviny.

Mezi jeho přátele zřejmě také patřil Jaroslav Vrchlický, protože jsem si všimla, že na skice ležící ženy k obrazu Vražda v domě je napsáno věnování právě jemu. Zajímavé je, že pseudonym Jaroslavu Vrchlickému vymyslil zase Josef Thomayer, který, coby chodský rodák, přiměl Aloise Jiráska k napsání Psohlavců.

Zkrátka - kam se člověk podívá, tak je nějaká zajímavost a provázanost, o které stojí za to vědět a zjistit ji.

Ale abych se vrátila k jeho malířskému umění - většinou jsou jeho obrazy skutečně melancholické, až si člověk říká, proč. Možná třeba proto, že mu brzy po narození odešlo dítě, nebo proto, že herci a umělci se museli životem obtížně probíjet... Třeba obrazy z cyklu Smrt - neskutečně smutné...

Mně se třeba líbily obrazy z Helgolandu, myslím, že přesně vystihovaly ponurou atmosféru ostrova - pamatuji se, že jsem četla nějakou knihu z tohoto prostředí a přesně tak to tam bylo popisováno - mlhy, mlžný opar. Líbil se mi obraz Svatební cesta, také na Helgolandu, možná, že je třeba autobiografický - někde jsem našla zmínku o tom, že na některých obrazech je i jeho žena, a tak si říkám, jestli to třeba nebyla vzpomínka na jejich svatební cestu.

Nejsem z Prahy, do Prahy se hned tak nepodívám, tak jsem si aspoň prohlédla jeho tvorbu a vlastně zjistila, že nějaký Jakub Schikaneder existoval. Jsem tomu ráda, přimělo mě to podívat se na další a další materiály a zase trochu rozšířit své vědomosti. Nenadarmo říká staré české přísloví "Kdo se učí, pořád učí...".

Děkuji proto, Táňo, za Váš článek.

A nakonec si dovolím - jak je mým zvykem - jednu soukromou zmínku a zajímavůstku. Rodné příjmení matky malíře se v nedávné minulosti vyskytlo v mém poměrně blízkém příbuzenstvu.

Díky za tip, malíře neznám, ale jeho obrázky, které jste stáhla jsou hezké.

Já jsem byla s manželem o víkendu v Praze, v sobotu jsme se byli podívat na výstavě holandských malířů 17.století v čele s Rembrandtem a v neděli jsme si prohlédli Slovanskou epopej.Moc se nám to líbilo, mě hlavně Mucha, pro jeho obrazy mám slabost.