joudaweb - časopis Čekanka

Děkuju vám moc paní Dášo za tip na pěknou knížku. Upoutávka vypadá opravdu zajímavě a ze závěrečné poznámky až mrazí.

Je úžasné, že se vaše dcera věnuje dětem, je to skvělé a musí ji to ohromně naplňovat.

Děkuji vám za zastavení a přeju pěkné červnové dny. :-)

Ráda bych též přispěla do této diskuze, ale nechci se pouštět do nějakého filozofování, protože bych jen opakovala to, co už napsala Blanka i Jiřina. Mým příspěvkem by byl tip na knížku Tajná zahrada od Frances Hodgsonové-Burnettové, která se mi dostala do ruky díky mé dceři, která sama spoustu svého volného času věnuje mládeži (nyní věk cca od 4 - 9 let) ve skautském oddílu. Už když jsem knížku četla, jsem si vzpomněla na Blanku, mám pocit, že by se Vám, Blanko, líbila.

Kniha byla vydána v Knižním klubu, má velice pěknou úpravu a sálá z ní pohoda, láska k dětem, rostlinám i všem živým tvorům. Prostě všechno to, co spousta lidí v naší přetechnizované době nevidí a nevnímá.

Jako upoutávku si dovolím citovat anotaci z obalu knihy:

"Mary je ošklivá, protivná, rozmazlená a všichni o ní říkají jen to nejhorší. Když osiří, je poslána ke strýci na ponuré panství, jehož chodbami se v noci nese žalostný nářek. Dům však stojí uprostřed nádherné krajiny, kde žije v chudé chaloupce malý Dickon, který dokáže rozmlouvat se zvířaty, a čeho se dotkne, to začne kvést. Mary s jeho pomocí nejenže odhalí původce tajuplného pláče, ale promění téměř mrtvou zahradu v kouzelný kout vyzařující nadpřirozenou, oživující sílu. Podaří se jí zvrátit neblahý osud, vznášející se nad panstvím už celá léta?"

Myšlenku této knížky plně vystihuje poznámka, kterou si do ní dcera tužkou napsala: "Svědectví o tom, co způsobí neláska k dětem..."

Paní Jiřinko, váš obsáhlý komentář mě MOOOC potěšil. Je dobře, že jistě velká spousta lidí není k této problematice lhostejná. Souhlasím s kažidčkým vašim písmenkem a příklady - ať záporné, nebo kladné - které jste uvedla, tak přesně ty bych zmínila totožně. Je vidět, že jsme v tomto duchu podobně naladěné. :-)

Přeji vám krásný den..

Pokračování:

... dobu pobytu u počítače korigovat a usměrňovat, aby nebyla na úkor všeho ostatního, co jsem výše uvedla.

Tak to vidíte, můj komentář přesáhl možnou velikost - opravdu by vydal na další článek, protože jsem určitě nevystihla všechno, co mám na srdci.

Tak nevím, určitě jsem ve svém komentáři nevystihla všechny problémy, ale třeba mě někdo doplní, případně opraví, protože ne všechny mé názory mohou být správné.

Je ale pravdou, že to, jak se chováme a co si do života odnášíme, se dědí z pokolení na pokolení a je pravda, že "příklady táhnou".

Blanko,

z duše jste mi promluvila, resp. napsala. Myslím, že jako reakce na Váš článek nemůže stačit pouze jeden komentář, ale mohlo by to být klidně hned několik článků.

Tak aspoň chci reagovat na některé problémy, které jste nastínila.

Máte třeba pravdu s těmi pohádkami - v některých případech to snad ani opravdu nejsou pohádky, ale přímo horrory. Vždyť i tolik propagované a populární filmy o Harry Potterovi jsou toho příkladem - pravda, filmy jsem neviděla, ale z různých ukázek - nevím, co by si děti mohly odtud odnést do života. Pokud jde o televizní pořady pro děti - jistě, vypadá to, že je jich málo v porovnání s pořady pro dospělé. Musíme si ale uvědomit, že v tomto případě je to limitováno dobou, kdy a do kdy mohou děti sledovat televizní pořady. A chceme-li zase, aby se děti v odpoledním čase věnovaly nějakým jiným výchovným nebo sportovním činnostem, hrám, užily si pěkného počasí venku, tak jim na sledování těch různých dětských pořadů mnoho času nezbývá.

Ano, mnoho záleží na přístupu rodičů k výchově dětí a jejich snahu co nejvíce jim pomoci při poznávání světa, přírody, kultury, a všeho, protože právě v dětství je důležitá ta zvídavost dětí, aby zjistily co nejvíce různých poznatků - a tak je důležité jim na jejich dotazy s trpělivostí odpovídat a pokoušet se vysvětlit a osvětlit problém nebo dotaz, který je zajímá.

Čtení knih - myslím, že v každé rodině se najdou knihy z dětství rodičů - záleží ovšem na tom, aby právě oni měli zájem je s knihami svého vlastního dětství seznámit - ale zase mám takový pocit, že generace, která vychovává dnešní děti, potažmo mládež, již byla částečně ovlivněna tak, že četba knih již byla pro ně pouze okrajovou záležitostí a v některých případech nutným zlem omezeným pouze na povinnou školní četbu. Je to na polemiku - jsou případy takové, i případy, kde je četba knih na denním pořádku.

Mám v tom směru hodně zkušeností z naší rodiny, kde získávání různých znalostí ze všech možných zdrojů bylo a stále je na denním pořádku, a to vše tak, aby ani sport, pobyt dětí v přírodě, poslech dětských písniček, pohádek, četba dětem před spaním, vybrané televizní pořady, sledování večerníčků, aby to všechno nebylo opomíjeno. Vyžaduje to ovšem trpělivost, snahu, zájem a úsilí dospělých, usměrňování zájmů dětí tak, aby zůstaly uchráněny v raném věku od různých ošklivostí, na které poznat je mají ještě plno času. Je pravda, že to, co naberou v dětství, si odnesou do dalšího života. Nadarmo se neříká "co se v mládí naučíš... atd." - všichni to známe.

Z vlastní zkušenosti vím, že děti si rády poslechnou třeba příběhy o Dášeňce, o Pipi Punčochaté, příběhy Spejbla a Hurvínka, Maxipsa Fíka, pejsek a kočička jsou také oblíbeni - např. můj vnuk je poslouchá buď z knih nebo z CD tak často, že některé pasáže zná zpaměti - až mě to udivuje. Nebo filmy pro děti - např. Ať žijí duchové, a další. Mohla bych na to téma ještě dále a dále pokračovat.

Je ale pravdou, že se stanou případy, kdy se výchova rodičů, byť se snaží sebevíc, jim nějak vymkne a neprobíhá podle jejich představ. Víme to, jsou případy, že jsou slušní rodiče a dítě problémové, a pak nezbude, než vyhledat odbornou radu a pracovat na nápravě.

Rozvodovost rodičů - to je další problém. A v současné době tak často uplatňovaná střídavá péče. To dítě pak vůbec neví, kam patří, je ovlivňováno z obou stran, a pak se nedivme, že jsou děti nesoustředěné, nervově oslabené - zase - záleží na tom, jak to které nese a jaký je přístup k takové výchově obou rodičů.

Co je ale nejhorší - ta agresivita rádoby fanoušků fotbalových a hokejových utkání - to si člověk říká, odkud se to v těch - místy ještě dětech - bere, co je k tomu nutí - snad předvést se před kamarády, ukázat, jak jsem silný, odvážný, ale v podstatě je to vše právě naopak.

Počítače - další problém. Ale jen potud, pokud jde o hraní nějakých agresivních počítačových her. Pokud jsou využívány pro získávání znalostí, tak chválím, ale máte pravdu v tom, že je třeba tu