joudaweb - časopis Čekanka

Je to Chicago, největší město státu Illinois, ležící na pobřeží Michiganského jezera, jednoho z Velkých kanadsko-amerických jezer, třetí největší město ve Spojených státech po New Yorku a Los Angeles. To označení Větrné město vzniklo z důvodu jeho geografického umístění u Michiganského jezera, skrze které téměř nepřetržitě fouká ze severu od Kanady dosti silný vítr - mohu potvrdit, že je tomu skutečně tak, zažili jsme to na vlastní kůži. A označení Město v zahradě - to proto, že je zde velké množství parků a zeleně, je čisté, uspořádané a v porovnání právě těch tří největších je na tom v tomto směru nejlépe.

 

Ale abych nepředbíhala, tak nejdříve musím zmínit něco o tom, jak probíhal začátek naší návštěvy. Takže - po příletu do Clevelandu ve státě Ohio jsme zůstali tři dny ve městě Mentor, vzdáleném asi hodinu od Clevelandu. První den jsme využili na lehký odpočinek po cestě - ale je zajímavé, že nějaký problém s časovým posunem jsme nezaznamenali. Vzhledem k tomu, že jsme šli spát asi okolo čtyř hodin nad ránem, tak jsme spali asi do půl desáté a celou sobotu jsme se cítili úplně odpočatí, bez nějakých příznaků únavy, a od té doby jako bychom nebyli v jiném časovém pásmu.

 

Většinu z těch tří dnů jsme strávili v prvé řadě povídáním, vzpomínáním, bylo toho hodně - hodně zajímavého, občas smutného, také veselých vzpomínek, co všechno jsme zažili za dobu, kdy jsme se neviděli, a tak nám lehce plynul čas úvodu naší návštěvy.

 

Se spoluhostitelkou, která byla velice příjemná, jsme absolvovali také projížďku po městě Mentor a jeho okolí, které leží na břehu dalšího z Velkých jezer - Erie, a na jeho území je také nejdelší přírodní pláž tohoto jezera.

 

Ve městě se také nachází obrovské obchodní a nákupní centrum, kterému se říká Great Lakes Mall. Tohle nákupní centrum jsme také navštívili a bylo to jedno z různých "poprvé", s čímž jsem se v této zemi setkala. Trochu předbíhám, protože těch "poprvé" bylo několik a zmíním se o nich v některém z dalších článků. Ale tohle "poprvé" - Great Lakes Mall bylo pro mě hodně zajímavé. O velkých hypermarketech a supermarketech v té době u nás ještě zatím nebylo ani zmínky, znala jsem je pouze z ekonomických předmětů na střední škole, a tak jsem měla možnost srovnat teorii s praxí.

 

Celý program naší návštěvy ve Spojených státech byl pro nás předem velkou neznámou, nijak jsem po tom nepátrala a s výjimkou jistoty, že se setkáme se strýcem a jeho nejbližšími - snachou a třemi vnuky, nic ostatního jsme předem nevěděli. Pravda, byli jsme zvědaví, co nás čeká, ale přišlo mi nefér vyzvídat již v korespondenci - "kam pojedeme?, co uvidíme?".

 

Takže teprve po našem příjezdu jsme zjistili, že naše další cesta povede do Chicaga. Na jeho předměstí Elmhurst žila neteř mého strýce se svým mužem - český původ měli oba manželé a také jejich příjmení a jména byla česká. Česky již ale neuměli, pouze on si občas vzpomněl na nějaké české slovo, a tak třeba najednou řekl "no, dobrá", nebo "tak pojďme", myslím, že ještě jednou řekl "nazdar". Ale to bylo vše, jinak byli zcela zamerikanizovaní, i jejich tři děti měly již americká jména. A u nich jsme pak prožili 4 dny.

 

Z místa našeho pobytu jsme cestovali autem asi sedm hodin. Projeli jsme celým státem Indiana - byla to zajímavá podívaná. Státu Indiana se také říká "Křižovatka Ameriky", hlavním městem je Indianopolis. Je to stát jak průmyslový, tak zemědělský, hodně rovinatý, na rozdíl od hornatější oblasti státu Ohio. Je známý také tím, že se zde konal každoročně závod automobilů 500 mil Indianopolis - byl to ale závod jiného seriálu než Formule 1, mimochodem - právě v onom roce jej vyhrál známý automobilový závodník z Formule 1 Brazilec Emerson Fitipaldi. Posléze byl zrušen a nahrazen závodem Formule 1, ale, nejsem si jistá, myslím, že v současné době se již nejezdí. Ještě jednu zajímavost - ve státě Ohio jsme projížděli městem Toledo.

 

Místo našeho pobytu - Elmhurst - je situováno asi 25 minut jízdy autem od centra Chicaga, okolo 15 minut od letiště O'Hare, v té době největšího na světě, v současné době je třetí největší a jedno z nejrušnějších letišť na světě. Je to letiště tak veliké, že musím trochu odbočit a zmínit jednu zajímavost. V komentáři k některému článku v našem časopisu jsem se zmínila o knize Americké putování autorů Dušana a Jany Rovenských, kteří byli ve Spojených státech dopisovateli pro český tisk. A právě Jana Rovenská zde zmiňuje o jeho velikosti historku, jak měla s někým domluvené určité místo, kde se na letišti sejdou. Dopadlo to tak, že se brzy po příletu ztratila a trvalo hodinu, než našla ono inkriminované místo.

 

Přijeli jsme k večeru, takže zase nejdříve bylo seznamování, tady jsme již museli také trochu anglicky, třebaže to bylo pořád jednoduché - měli jsme přece dva "tlumočníky", ona paní, u níž jsme byli ubytováni po příjezdu, jela s námi. Ale docela to šlo, něco jsme si pověděli anglicky, něco jsme vyřešili všichni společně. Večer jsme se ještě podívali po okolí, opět jsme se podívali mimo jiné do nějakého velkého hypermarketu, poseděli jsme na zahradě jejich domu, bylo to pěkné.

 

A na druhý den ráno jsme jeli do Chicaga. To mě ohromilo. Ono ta cesta k městu byla zvláštní. Jeli jsme po docela úzké silnici, která mi ani nepřipadala jako asfaltka, měla takovou žlutooranžovou barvu, stále nic nenasvědčovalo tomu, kam jedeme a náhle jsme vjeli na široký bulvár a před námi se objevilo město se svými mrakodrapy a dominantami.

 

A následovala nejdříve projížďka a posléze procházka a prohlídka jeho nejzásadnějších, nejvýznamnějších a nejpěknějších míst. Historie města je hodně rozsáhlá, a protože si myslím, že Vás snad bude zajímat, tak se pokusím něco o ní zde napsat.

 

Ono to vypadá, že zde píši všechno moc rozvláčně, ale mi přijde, že vše, o čem se zde zmiňuji, je zajímavé a trochu více to čtenářům mého povídání přiblíží skutečnost, jak jsem ji zažila a viděla já sama.

 

Tak tedy - tehdejší Chicago, jak jsme je poznali, zcela naplnilo ony dva názvy, které jsem uvedla v úvodu mého článku, a je tomu tak doposud, jak jsem v poslední době zjistila z různých článků a zpráv.

 

Chicago bylo založeno ke konci 19. století a složení jeho obyvatel je velice pestré. Žije zde velká komunita zejména Poláků, dále Čechů, Slováků a mnoho různých dalších komunit. Historie Chicaga je dosti pohnutá, v roce 1871 je zasáhl mohutný požár a jen několik budov zůstalo zachráněno. Na několika fotografiích v galerii k tomuto článku je uvidíte. Jsou to ty bílé budovy s odlišným typem architektury od současných budov.

 

Hodně zajímavá je skutečnost, na kterou do dnešní doby obyvatelé Chicaga nezapomínají, a sice to, že jedním ze starostů města byl v třicátých letech Antonín Čermák, původem Čech, narozen v Kladně, ale když mu byl jeden rok, rodiče se vystěhovali do Spojených států a usídlili se právě v Illinois. V průběhu doby - jak jen to bylo možné - odešel mladý Čermák do Chicaga, kde nejdříve pracoval, postupně začal podnikat s nemovitostmi a dostal se také do politiky. V roce 1931 byl zvolen starostou a proslul zejména tím, že se zasazoval o zrušení prohibice, která nahrávala mafii - jejímž předním vůdcem byl Al Capone, která právě bohatla na nezákonném prodeji alkoholu.

 

V roce 1933 doprovázel Čermák prezidenta Roosevelta na jeho cestě na Floridu a zde při pokusu o atentát na prezidenta jej svým tělem ochránil, čímž mu zachránil život, jenže Čermák poraněním, která zasáhla jeho, nakonec podlehl. Tradují se slova, která ještě před odjezdem do nemocnice prohlásil v tom smyslu, že je rád, že to odnesl on, a prezident že zůstal zachráněn. Po Čermákovi je v Chicagu pojmenována jedna z důležitých ulic, tzv. Cermak's Road. Jeli jsme po ní a při té příležitosti o něm také mluvili.

 

V současné době je Chicago pro změnu zase významné tím, že zde jako senátor za stát Illinois působil před svým zvolením do funkce prezidenta současný americký prezident Barack Obama.

 

Ještě se chci s Vám podělit o další mou vzpomínku na Chicago, která sahá až do mých dětských let. V naší rodině odjakživa všichni měli rádi knihy, časopisy a rádi se dovídali zajímavosti ze všech možných zdrojů. A tak se u nás toho našlo docela dost i z dosti minulé doby a já jsem je postupně prohlížela, pročítala a objevovala různé zajímavosti ze světa i z naší vlasti. A tak se stalo, že jsem si četla také v jednom Kalendáři pro horníky - to byla brožovaná kniha, která byla vydávána každoročně a obsahovala hodně zajímavostí z regionu, kde mí prarodiče tehdy žili. Mimochodem - právě tento kalendář můj děda také posílal do Ameriky svému bratrovi, protože i on se zajímal o události u nás. Když jsem si jej tedy, asi když mi bylo okolo 10 let, prohlížela a pročítala, uviděla jsem v něm právě fotografii, na které bylo panorama Chicaga, které je hodně populární dodnes. Vzpomínám si, že jsem se k fotografii i článku často vracela, protože mě dost fascinoval. Později jsme, pravda, moc informací o zemi za oceánem moc neměli, ale občas přece jen, a to jsem si pokaždé na onen kalendář vzpomněla. Nepomyslila jsem, že totéž panorama si vyfotografuji sama osobně přímo na místě. Zkrátka, člověk nikdy neví, co zažije, a to překvapení, které mu zážitek připraví, si pak nese po celý další život.

 

Nabízím Vám zde k nahlédnutí ono známé chicagské panorama:

 

 

V současné době je Chicago významným centrem všech oblastí života - politickým, průmyslovým, kulturním, školství, atd. atd. V květnu tohoto roku se zde konal Summit NATO, na kterém se zúčastnili představitelé všech členských států. A právě při pročítání zpráv a zajímavostí o tomto summitu jsem našla článek, v němž byla mimo jiné uvedena podobná fotografie, zhotovená z téměř stejného místa jako ta moje. Zkuste se pro zajímavost podívat na tuto webovou stránku. Zajímavé, že?

 

Závěrem Vás zvu podívat se do galerie na několik fotografií. Jsou to jen vybrané fotografie, které by měly vystihnout atmosféru města, některé jsme dělali za jízdy přímo z auta. Fotografie dominant města, významných budov administrativních, kulturních a sportovních zařadím do galerie v příštím článku nebo článcích.

 

To všechno, co jsem dnes o Chicagu napsala, považuji totiž jen za pouhý úvod. Protože jsme zde toho viděli a zažili hodně, v příštím článku budu pokračovat a uvidím, kam se až dostanu, ale nejspíš i ten ještě nebude stačit, abych v něm uvedla aspoň ty nejzajímavější zážitky.

 

Takže, budete-li mít zájem, tak pokračování příště...