joudaweb - časopis Čekanka

Je všeobecně známo, co je mrakodrap, ale přece jen uvedu, že je to výraz používaný k označení výškové budovy, která je obyvatelná či využívána především pro různou administrativní či ekonomickou činnost.

 

Tím chci navázat na úvod článku, kde by se mohlo zdát, že jsem smíchala hrušky s jablky, ale zmínila jsem to proto, že obě budovy - Eiffelovka i Sears Tower - mají své prvenství.

 

Eiffelovka byla v době uvedení do provozu - bylo to v roce 1889 u příležitosti Světové výstavy v Paříži - nejvyšší stavbou světa, záměrně říkám stavbou, neboť to nebyla obytná budova, ale vyhlídková věž, zatímco mrakodrap Sears Tower, který byl postaven v roce 1974, byl nejvyšší obyvatelnou budovou na světě, a tuto pozici si udržel až do roku 1998.

 

Budu teď asi vypadat hodně neskromná, ale tak si říkám, že v tehdejší době, kdy jsme ve Spojených státech pobývali, se asi hned tak někomu nepovedlo to, co nám, a sice na vlastní oči nejvyšší budovu světa nejen vidět zvenku, ale také využít možnost podívat se na svět z její výšky.

 

V uplynulých letech od té doby se zcela změnily podmínky pro cestování a možnosti lidí k návštěvě Spojených států, tak už možná taková příležitost není ani vnímána jako něco mimořádného, nemožného nebo nepředstavitelného, nevím, třeba se mýlím. Ale v každém případě vidět a zažít nějaké světové "nej" by mělo být považováno za významné v každém případě.

 

Tolik tedy na úvod, a teď už se pokusím popsat a přiblížit Vám pár dalších zážitků z Větrného města.

 

Říká se, že Chicago je město, které dalo světu mrakodrapy. To, že se začaly stavět, způsobil právě požár, o kterém jsem se zmiňovala v minulém článku, kdy vyhořela velká část města a téměř celé jeho centrum až na pár budov, které se zachovaly doposud.

 

Shodou okolností ale právě již v té době - okolo roku 1880, se stavitelé zabývali myšlenkou na výstavbu výškových budov. Vedly je k tomu zejména komerční důvody, neboť ceny pozemků byly čím dál vyšší, a tak bylo hospodárnější pro stavby využívat co nejmenší stavební plochy.

 

A tak se v průběhu doby stavělo v Chicagu tak, že v současné době má Chicago okolo 30 budov o výšce nad 200 metrů. Jsou využívány, jak jsem již uvedla, jak k bydlení, tak jako budovy administrativní, ekonomické, pro finančnictví a pojišťovnictví a různé speciální podnikatelské účely.

 

Nejvýznamnější a nejznámější je právě mrakodrap Sears Tower. Uvádím stále tento název, přestože, jak se zmíním později, došlo před několika lety k jeho změně. Původní název vznikl podle vlastníka budovy, kterým byla Sears Company, společnost provozující světový řetězec velkých obchodních domů. Stavba budovy trvala 3 roky a byla dokončena v roce 1974, její výška je 440 metrů a má 110 nadzemních a - nevím přesně, už si nevzpomínám, ale mám takový pocit - minimálně 3 poschodí podzemní. Ve 103. poschodí je vyhlídková místnost, která je hlavní chicagskou atrakcí, a proto je každodenním cílem mnoha tisíců návštěvníků.

 

Budova je postavena a spojena z několika částí o různých počtech poschodí, a to kvůli zajištění její stability s ohledem na ten vítr, který zde téměř nepřetržitě fouká. Konstrukce je železobetonová a celá budova je prosklená. Je stabilní tak, že i v případě velice silného větru její vychýlení se pohybuje jen okolo 10 cm. Má vlastní směrovací číslo, tisíce kanceláří a pracuje v ní okolo 10 000 lidí. Je to doslova takové město ve městě. Někde jsem četla, že má také přezdívku "katedrála obchodu".

 

Protože se říká, že není možné si při návštěvě Chicaga nechat ujít příležitost podívat se z vyhlídky na Chicago, Michiganské jezero a další okolí, tak nás naši hostitelé vzali podívat se tam také. Nedovedla jsem si představit, co nás čeká, ale už když jsme Sears Tower viděli při příjezdu do města, tak jsem začala mít smíšené pocity - znáte to - na jednu stranu jsem se těšila, ale takový malý kousek obavy, jaké to bude tam nahoře, co se mnou udělá ta jízda výtahem, jsem měla. Když jsem pak před budovou stála, ta její výška a tmavý šedočerný vzhled, když jsem se dívala zezdola, působily na mě přímo děsivě.

 

Pro vstupenky jsme museli jet výtahem do podzemí budovy - právě si myslím, že to bylo asi ve třetím podzemním poschodí. Tam jsme zhlédli asi desetiminutový film o této budově, a pak jsme jeli rychlovýtahem do 103. poschodí. Na stěně výtahu byla umístěna silueta budovy a uprostřed byl sloupec - jako na klasickém teploměru - který současně s jízdou výtahu stoupal a znázorňoval tím a informoval nás, ve kterém poschodí právě jsme. Jízda trvala okolo jedné minuty.

 

A pak už jsme se jen dívali a dívali. Ale než jsme se začali dívat, tak - stejně jako jsem psala v článku o cestě letadlem - nejdříve jsme se museli otrkat a zvyknout si nebát se dívat dolů - aspoň teda já. Byly to zvláštní pocity. Měli jsme štěstí, byl tenkrát pěkný den, viditelnost byla poměrně dost dobrá, takže jsme si vyhlídku opravdu užili. Naši američtí přátelé se nám velice věnovali a při prohlídce nás upozorňovali na nejzajímavější místa a budovy Chicaga.

 

Přestože bylo slunečné počasí, v dálce byl nad obzorem mlžný opar, takže ta viditelnost zase nebyla až taková, aby se nám podařilo, jako je možné někdy při jasném počasí, vidět nejen celý stát Illinois, ale také ještě tři okolní státy - na severu Wisconsin, na východě Michigan a na jihu Indianu.

 

O budově se povídají různé skazky, např. že zde při silném větru praskají okenní tabule, že různými škvírami se skučením a sténáním profukuje vítr a způsobuje zde průvan.

 

Skutečně se ale může stát, že za oblačného počasí je horní část celá ponořená do mraků, a že zaměstnanci z horních poschodí se dotazují těch v přízemí a nejnižších patrech, jaké je vlastně tam dole počasí, jestli prší nebo ne.

 

Vrátím se ale zpět k jejímu názvu. V roce 1994 byla budova prodána jinému majiteli, který po různých opravách a úpravách ji pak v roce 2009 přejmenoval na Willis Tower. Obyvatelům Chicaga se to ale údajně nelíbí a dokonce snad sepisovali petici za ponechání původního názvu.

 

Při úpravách budovy zde ale nový majitel vyrobil další turistickou atrakci. Z vyhlídkové místnosti jsou do volného prostoru mimo budovu vystrčeny tři kompletně prosklené - včetně podlahy - balkony, které umožní návštěvníkům vidět úplně dolů na ulice Chicaga v blízkosti budovy, což přes okna nebylo možné. Inspirace k tomuto počinu vznikla údajně tak, že na okenních tabulích byly otisky čel návštěvníků, jak se snažili vidět co nejvíce z nejbližšího okolí. Je to zajímavé, chce to jistě kus odvahy si stoupnout na prosklenou podlahu s pocitem, že stoupá jako do vzduchoprázdna - jsem zvědavá, jak bych se zachovala já. Ale, jak říkám, když člověku otrne...

 

Nedávno mi přišel mail o různých zajímavostech na světě, a právě podobný balkon, prosklený ale jen po stranách, ční nad Grand Canyonem.

 

Jak jsem již výše uvedla, tak pozici nejvyšší budovy světa si Sears Tower udržela až do roku 1998, kdy ji předčily svou výšku budovy v Kuala Lumpur v Malajsii. A od té doby jako by začal maratón výstavby výškových budov tak, aby byly ještě a ještě vyšší, až si v současné době drží prvenství budova v Dubaji o výšce 828 metrů a dočetla jsem se také, že snad v Argentině se chystají postavit dokonce budovu o výšce 1 000 metrů. Připadá mi to ale již hodně zběsilé. No, uvidíme. Takže Sears - Willis Tower si v současné době drží 9. příčku v pořadí nejvyšších budov světa.

 

Na území Spojených států a na celé západní polokouli je však stále nejvyšší. V prvních letech tohoto století zde chtěl sice Donald Trump vystavět budovu vyšší, ale po událostech v New Yorku v září 2001 od toho upustil, takže jeho budova si drží druhou pozici, čímž překonala a posunula na čtvrté místo další budovu, o které se dále zmíním.

 

Je to mrakodrap John Hancock Center o 96 patrech. Budova byla pojmenována podle amerického kupce, státníka a politika žijícího v 18. století. Je to ta budova, kterou jste již měli možnost vidět v galerii předchozího článku - taková postupně se zužující se dvěma anténami nahoře. Tehdy nám říkali, že zde má sídlo nějaká významná americká pojišťovna, nevím, jak je to v současné době. Ve dvou nejvyšších patrech budovy jsou restaurace a kavárny, a právě také odtud je možnost zajímavé prohlídky města.

 

V předchozím článku jsem také zmínila o pořádání Summitu NATO v měsíci květnu letošního roku, a při čtení zpráv o průběhu summitu jsem zjistila, že právě zde chodili k obědu a večeři jeho účastníci a využili také tu možnost si odsud město a okolí prohlédnout.

 

Třetí příčku si drží budova AON Center, sídlo olejářské společnosti. Ta je jen o 3 metry vyšší než budova John Hancock Center a má 83 podlaží.

 

Za zmínku stojí ještě oukropek mezi mrakodrapy, pouze třicetisedmiposchoďová, ale hodně pamatující, budova Playboy Building. Byla postavena v roce 1929 a od roku 1965 právě do roku 1989, kdy jsme tam byli, patřila magazínu Playboy populárního Hugha Hefnera.

 

Na budově byl v roce 1930 postaven maják, který byl pojmenován po letci Charlesi Lindberghovi, průkopníkovi amerického letectví. Tento maják zde sloužil právě pro orientaci letadel. S ohledem na stížnosti místních obyvatel bylo jeho světlo usměrněno tak, aby neobtěžovalo, postupně byla jeho funkce zrušena, ale v současné době opět funguje. Budova byla zařazena na seznam historických míst Spojených států.

 

Za zmínku stojí jedna zajímavost z historie magazínu Playboy. Hugh Hefner, jeho zakladatel, dnes již osmdesátišestiletý, vydal první číslo v prosinci 1953 a na jeho obálku si vybral tehdy začínající filmovou hvězdu Marilyn Monroe. Byl to velice dobrý tah, neboť nejspíš právě proto magazín velice rychle vešel do povědomí, stal se okamžitě velice populárním a svoji popularitu si udržuje dodnes. Jako první Češka se objevila na obálce herečka Olga Schoberová a další - původem Češka - ale žijící v emigraci, to byla modelka a herečka Pavlína Pořízková. To jen tak pro zajímavost...

 

Zvu Vás nyní nahlédnout do galerie mých fotografií. Jsou to jednak fotografie Sears Tower a jejího okolí ze země a několik fotografií, které jsme dělali z onoho 103. poschodí. Je zajímavý např. pohled na mrakodrap John Hancock, nebo na jedné fotografii v levém rohu na tu část nadzemních křižovatek a různých nadjezdů a podjezdů - kdo se v tom má vyznat, nebo také pohled na loďky kotvené na břehu Michiganského jezera, které z takové výšky se jeví jako nějací ptáci - třeba rackové. Na fotografii panoramatu Chicaga vysoká bílá budova je AON Center, třetí nejvyšší. Na jedné z fotografií je také zmiňovaná budova Playboy Building. Za podívání stojí i ty původní budovy, které odolaly ničivému požáru. Jsou na několika fotografiích a poznáte je jednak podle jejich výšky a podle rozdílné architektury oproti dalším budovám.

 

To je v podstatě všechno, s čím jsem Vás dnes chtěla seznámit. O Chicagu to ale ještě není zdaleka vše, takže, pokud jste dočetli můj článek až po tohle místo, tak Vás zvu na pokračování příště...