joudaweb - časopis Čekanka

Na úvod zmíním pár všeobecných informací o Michiganu vůbec, a potom již budu konkrétnější.

 

Stát Michigan leží ne březích čtyř z pěti kanadsko-amerických Velkých jezer - Michiganského (odtud pochází i jeho název), jezera Superior - největšího z těchto jezer, dále Huronského a Erijského a ze všech států unie má proto také nejdelší pobřeží. Protože je tím pádem otevřeno přílivu studeného vzduchu od severu, severní část státu mívá velmi dlouhé zimní období. Někde jsem kdysi četla, že zatímco ve květnu v jeho jižní části všechno kvete, na severu se ještě lyžuje.

 

Je to stát, který dal světu automobilový průmysl. Hlavním městem je Detroit, centrum tohoto průmyslu, také někdy nazývané Motor City. Jsou zde automobilky General Motors, Chrysler a Ford, jejímž zakladatelem byl Henry Ford. Další ze známějších i u nás měst je např. Grand Rapids a Ann Arbor, mimochodem bydliště potenciálního kandidáta na budoucího českého prezidenta. V obou městech žije dosti velká česká komunita.

 

Je to také hokejové město, i u nás známe hokejový klub severoamerické NHL Detroit Red Wings. V době, když jsme tam byli, tak tam právě působil již několik sezón československý hokejista Petr Klíma, byl tam oblíbený, jak vyplyne i z mého dalšího povídání. Pár let před naší návštěvou zde hrál i František Černík a několik sezón ještě o pár let dříve Václav Nedomanský.

 

Trochu jsem pátrala, abych zjistila i nejznámější michiganské rodáky. Tak např. to jsou bývalý americký prezident Gerald Ford, již výše zmiňovaný zakladatel automobilky Henry Ford, slavný boxer Muhammad Ali, dále Madonna a Stevie Wonder.

 

Tolik tedy to všeobecné, a teď již se vracím zpět k průběhu naší cesty a jejímu účelu. Větší část cesty jsme si tedy zopakovali, projeli jsme znovu státem Indiana a pak mírně na sever k cíli naší návštěvy. Cestou jsme pozorovali krajinu, jak jsem již uvedla dříve, byla to téměř stále rovina, viděli jsme farmy, ale také např. sídliště celá sestavená z tzv. mobilheimů, jejichž pořízení je v současné době možné i u nás. V mnoha případech jsme viděli u domů pracovat tzv. kozlíky na čerpání ropy. Mně to zařízení připadalo jako houpací kůň, a také jsem vždy říkala koník, ale když jsem zjišťovala, jestli se tomu tak skutečně říká, tak jsme zjistila, že ne koník, ale kozlík. Nepodařilo se mi ale zjistit, jestli to byla zařízení, která skutečně čerpala ropu, nebo pouze nějaké zkušební vrty. Každopádně to ale bylo zajímavé a těch případů bylo docela dost.

 

Cílem naší cesty byla vesnice Milford, vzdálená asi 60 km od hlavního města. Žila zde snacha mého strýce se svými třemi syny, v té době již vdova po jejich jediném synovi, který byl všeobecným lékařem. Když mu bylo 44 let, postihla jej těžká cévní mozková příhoda, které nakonec podlehl. Byla to ona se svým nejstarším synem, která spolu se svým tchánem - naším strýcem - byla u nás také na jedné návštěvě, jak jsem zmiňovala v úvodním článku. Od doby této její návštěvy jsme si spolu psaly, takže jsme toho o sobě navzájem docela dost věděly. Od jejich tehdejší návštěvy u nás uplynulo jedenáct let, a tak naše setkání bylo jednak radostné, že se setkáváme, a také smutné tím, že se spolu se syny v té době musela vyrovnat s takovou těžkou životní ztrátou i s faktem, že je pak opustila i jeho matka, babička jejích synů.

 

Strávili jsme zde necelé čtyři dny, a téměř celý náš pobyt se nesl v ryze soukromém klidném rodinném duchu oživeném několika zajímavými setkáními a slavnostními událostmi. Ale nejen to bylo zajímavé, absolvovali jsme také projížďku okolí, vesnice to sice byla, ale v porovnání s tím, co si představujeme pod tímto pojmem u nás, několikrát větší.

 

Za zmínku stojí, že se na jejím území nachází polygon automobilky General Motors, na kterém se kromě zkušebních jízd provádějí i nárazové testy, a také laboratoř vyhodnocující tyto testy. Jeli jsme se do těch míst podívat, byli jsme až u vstupní brány do jeho prostor. Také jsme navštívili obchodní centrum vesnice, nebyly to nějaké markety, ale řada na sebe navazujících různých obchodů, obchůdků a zařízení, poskytujících občerstvení a stravování. Bylo to takové milé, klidné, úhledné prostředí.

 

Když jsme přijeli, právě zde pobývali na návštěvě i rodiče naší hostitelky, žijící v Arizoně. Matka měla také český původ, česky ale již nemluvila, občas si však na nějaké české slovo ještě vzpomněla, otec byl Američan. Později, když jsme si povídali, tak jsme se od něj dověděli, že ve květnu 1945 jako člen armády Spojených států pod velením generála George Pattona přijel do Československa a zúčastnil se na osvobozování Plzně a některých dalších měst v západních Čechách.

 

V Michiganu žila i jejich druhá dcera s rodinou, takže se chystali potom pobýt nějakou dobu i u ní. Svou cestu do Michiganu využili i k návštěvě přátel a příbuzných žijících ještě v dalších státech, a tak jim jejich cestování z Arizony trvalo tři dny se zastávkami v Oklahomě a Iowě, kde původně žili, než se také přestěhovali do teplejších krajin.

 

Jejich návštěva byla účelová, termín naší návštěvy byl nejspíš náhodný, ale sešlo se to akorát tak, že to bylo právě v době, kdy prostřední syn ukončil studium maturitou, takže právě připravovali párty rodiny a přátel na oslavu této události.

 

Přijeli jsme tam v pátek, párty měla být v neděli, takže sobota byla taková poklidná, koneckonců i my jsme potřebovali trochu oddechnout, zažít naše dojmy z předcházejících dnů, a také nahlédnout do jejich denního tisku a zjistit, co nového se ve světě děje, abychom byli trochu v obraze.

 

Událostí číslo jedna, která právě v těchto dnech hýbala celým světem, bylo to, co se přihodilo na náměstí Tien-An-Men (Náměstí nebeského klidu) v Pekingu, považovaném za největší náměstí světa. Od dubna toho roku probíhaly v Číně studentské nepokoje (a nejen studentské), namířené proti autoritářskému režimu a žádající demokratické reformy a ekonomické změny v zemi. K největší protestní akci došlo 4. července právě zde, na tomto náměstí, ale ta byla brutálně potlačena vojenskou silou za použití tanků, obrněných vozidel a střelby. Zabito bylo tehdy okolo 2 000 lidí, zejména studentů. Byly toho již po dobu téměř dvou týdnů stále plné noviny i v televizním zpravodajství tomu bylo věnováno hodně času.

 

Další významnou událostí pro Spojené státy byla státní návštěva nedávno jmenované pákistánské ministerské předsedkyně Bénázir Bhuttové v Bílém domě - připomenu, že prezidentem byl tehdy George Bush starší. Bénázir Bhuttová byla první žena, která byla zvolena do čela tohoto státu. Stalo se tak nejspíš kvůli jejímu jménu, neboť byla dcerou bývalého pákistánského premiéra, který byl před několika lety během vojenského převratu vězněn a později i popraven. Na návštěvu do Států přijela i se svým manželem a malým ročním synem a informací o průběhu její návštěvy tam bylo spousta. Jen tak pro zajímavost - vzpomínám si, že jsem četla - i to, že po slavnostní večeři, kterou pořádal prezident s chotí Barbarou, mimochodem velice oblíbenou první dámou, si Bénázir s prezidentem i zatančila, přestože prezident, než ji k tanci vyzval, se přiznal, že není moc dobrý tanečník. A ještě hodně věcí tam bylo napsáno a fotografií zveřejněno - zajímavých i zábavných - o jejím malém synovi, o manželovi, který vykonával v její vládě funkci nějakého ministra. Ještě by se dalo o ní toho napsat spoustu, ale faktem je, že po jejím odvolání a znovujmenování po několika letech do této funkce nakonec byla zabita.

 

Trochu odbočím, ale je to zajímavé. Před asi dvěma lety jsem se setkala s jedním Indem, pracujícím jako expert pro určitou indickou firmu, která má pobočku také v naší zemi. Došlo i na povídání o rodině Gándhíových a já jsem vzpomněla i Bénázir Bhuttovou. On povídal, že totéž, co znamenali Gándhíové v Indii, znamenali Bhuttové v Pákistánu a nabízí se i paralela s klanem Kennedyových, a to zejména tím, že jejich osudy byly hodně podobné, jak jejich zapojení do politiky, tak i to, že hodně členů jejich rodin se stalo obětmi atentátů nebo byli zabiti.

 

Tak jsem teď trochu zabrousila do politiky, ale považuji to za docela zajímavé připomenutí. Pamětníci vědí, a ti, kteří tamtu dobu nezažili, si o tom snad se zájmem přečtou.

 

A pak následovala nedělní párty s rodinou a přáteli. Bylo to zajímavé setkání, které vydá spolu s ostatními zajímavostmi na ještě jeden článek.

 

Takže - pokud jsem Vás ještě svým povídáním neunavila, příště to dokončím a pojedeme dál...