joudaweb - časopis Čekanka

Na úvod tohoto mého povídání nebudu pokračovat hned tím, jak jsme tehdy prožívali naši návštěvu, ale vrátím se ještě k událostem o osmnáct let zpátky někdy okolo roku 1971. V té době totiž v rodině naší hostitelky měli zatím jednoho šestiletého syna a vypadalo to, že bude muset zůstat jedináčkem. To ale nechtěli, a tak si jednou domů přivezli adoptovaného asi dvouměsíčního chlapečka. A pak se přihodilo to, co se občas stane v takových případech - brzy nato zjistili, že jich bude ještě o jednoho více. A byl to opět syn. Jejich děda - náš americký hostitel, když o svých vnucích vyprávěl, i při jejich dřívějších návštěvách u nás, tak o tom prostředním adoptovaném pro rozlišení a z legrace říkal "ten koupenej". Všichni tři chlapci byli hodní, slušní, dobře se učili, ale právě ten prostřední - "koupenej" - jako by se jim chtěl odvděčit, dělal jim velkou radost a ve škole vykazoval nejlepší výsledky ze všech.

Trochu odbočím k tehdejšímu systému jejich školství, nevím, jak je to teď, ale myslím, že je to stále stejné, že se nic nezměnilo. Bylo to tak, že po základní škole trvající osm let a v jejím rámci proběhla výuka na úrovni základní a střední školy, se další škole říkalo "high school" - vysoká škola, která trvala čtyři roky a byla na úrovni našich středních škol. Poté následovala college po dobu čtyř let, a pak univerzitní studium. Povinná školní docházka byla ustanovena na deset let, to znamená, že všichni v podstatě měli povinnost tzv. "high school" absolvovat. Zdůrazňuji, že to bylo tehdy, ale myslím, že ke změnám v průběhu následující doby nedošlo, kdyby ano, ráda se o tom dovím.

Takže on tehdy právě ukončil "high school" a pak se chystal na další studium na college a na oslavu jeho úspěchu se konalo ono setkání rodiny a přátel.

Celá neděle byla ve znamení této události. Dopoledne jsme připravovali občerstvení a různé zeleninové saláty a oblohy, které musely být podávány čerstvé. Pokud jde o ostatní pohoštění, bylo to zařízeno tak, že se na něm kromě domácích podíleli všichni - měli dohodnuto, kdo z hostů co pomůže připravit a přinese. Ani už nevím, kolik nás tam bylo, snad okolo padesáti. Zkrátka "gang".

Záměrně jsem uvedla slovo "gang", protože jsem si tam vzpomněla na jinou událost, která také stojí za zmínku. Bylo to právě při návštěvě naší hostitelky s nejstarším synem a jejím tchánem - mým strýcem - u nás. Tehdy jsme se také sešli celé naše nejbližší příbuzenstvo, abychom se s nimi setkali, bylo nás tam dvacet. Ona si - na rozdíl ode mě - psala poznámky a informace o všem, co tady zažila, a když psala právě o tom našem rodinném setkání, napsala, že nás tam byl "gang".

Jak už jsem někde jinde psala, setkali jsme se tam s několika lidmi, kteří měli český a polský původ. Trochu více jsem se zapovídala s jednou Polkou, ale ona už také byla narozena ve Státech a znala jen pár polských slov. Mimo jiné jsem jí pověděla i tu moji historku se Sochou Svobody. Přišla řeč i na školy, a bylo zajímavé, že mi pověděla - zřejmě měla nějaké bližší informace - že naše československé školství má velice dobrou úroveň. Dala jsem jí za pravdu, protože jsem také ten názor zastávala. Koneckonců i my jsme tam docela dokázali, že se orientujeme v různých oblastech docela hodně, máme přehled a zajímáme se o všechno možné.

A teď přichází ta chvíle, abych odůvodnila nadpis tohoto článku. Právě ta Polka, se kterou jsem si povídala, když jsme byli vyzváni, abychom si udělali společné foto, prohlásila "idziemy", jakože "jdeme". Utkvělo mi to v hlavě, a někdy, jen tak z legrace, když vyzývám své vnuky někam jít, tak použiji tento výraz a vysloužím si za to jejich úsměvy.

Nedá mi to, musím se zmínit ještě o jednom. Zatímco oni, američtí občané, ale původem třeba Češi, Poláci, Slováci, prokládají při hovoru anglický jazyk některými slovy ve svém rodném jazyce - např. vidí jet auto s člunem připoutaným na střeše, řeknou polsko-anglicky - "jedzie boat", nebo jako ta Polka, jak jsem zmínila výše, občas použije něco v rodném jazyce, tak u nás je to přesně naopak. Nahrazujeme hodně často česká slova anglickými - např. o někom řekneme, že je free, cool, fresh, young, a to jen v hovorové řeči, ale anglické výrazy pronikají i do odborných rozhovorů a textů - např. brainstorming, workshop, environment, public relation a mohla bych pokračovat dále a dále. Tak nevím...

Odbočila jsem, ale rychle zpět k realitě. Bylo to pěkné setkání. Viděla jsem, jak tam byl můj strýc, přestože se navzájem vidí jen občas, oblíben a těší se úctě nejbližších příbuzných, přátel i sousedů, kteří se také přišli podívat.

Původně jsem myslila, že již bude jen jeden článek, než pojedeme dál, ale napsala jsem toho tolik, že z toho vznikl ještě jeden, který bude brzy následovat i s galerií fotografií. Takže teď pro tuto chvíli na krátký čas končím...