joudaweb - časopis Čekanka

Přestože jsem si myslela, že moje putování za Bohuslavem Reynkem a životem jeho rodiny pozvolna utichne, bylo mi ještě dopřáno prožít a vychutnat si chvilky nad knížkou Ticho a naděje autorky Mgr. Václavy Bakešové, Ph.D. V knize shrnuje poznatky a veškeré dostupné informace, které shromáždila o francouzských spisovatelkách 20. století Marii Noelové, Suzanne Renaudové a Sylvii Germainové. Všem třem autorkám je společná silná inspirace křesťanstvím. Přiznávám, že poctivě jsem přelouskala část týkající se S. Renaudové, zbývajícím dvěma jsem se věnovala jen okrajově. I tak bylo pro mne čtení této knihy dosti náročné, kdepak by mě napadlo, že se někdy dobrovolně začtu do takové vědecké práce.

Nelituji vynaloženého úsilí, které mě k této publikaci posunulo (ještě, že nám tak dobře fungují meziknihovní výpůjčky). Z textu na mě dýchala radost a potěšení, které paní Bakešová určitě prožívala při sbírání a vyhledávání informací. Představovala jsem si, kam se musela vypravit, kde všude cestovala. Jak se cítila v Petrkově, kde Reynkovi žili. A copak zahrada, o které paní Suzanne tak často psala. Je stále stejná?

Při čtení knihy, hlavně potom při rozebírání díla a konkrétních básní či veršů mě často napadala ona známá filmová otázka "Co tím chtěl básník říci?" a nejednou jsem zjistila, že já to cítím jinak, případně verši či básni vůbec nerozumím.

Je to jen přirozené, protože nejsem zdaleka tak poznamenaná křesťanstvím a chybí mi znalosti, které by mi spoustu věcí osvětlily, to je však pro mě krásné, že si v těch básních hledám svoje významy.

Když přemýšlím, proč zrovna Suzanne Renaudová? Nevím, snad pro to ticho a naději...?