joudaweb - časopis Čekanka

Jedná se o vše, co souvisí se zásobováním obyvatelstva a nákupy všeho možného. Záměrně říkám všeho možného, protože opravdu vše, na co si člověk vzpomněl a potřeboval, tak určitě měl možnost koupit.

 

Měli jsme možnost navštívit několik velkých obchodních center, kterým se zde říká "mall". Měli jsme možnost navštívit a prohlédnout si je prakticky na všech místech, kde jsme pobývali.

 

Hodně se nám líbilo nákupní centrum poblíž Chicaga, které bylo vystavěno takovou formou, že působilo, jako kdyby byl menší park obestavěn několikaposchoďovými budovami s prodejnami různých obchodních řetězců. Každé poschodí mělo ochoz, ze kterého bylo vidět dolů do parku, bylo tam hodně vzrostlých stromů a zeleně, byli jsme tam večer, takže zajímavé osvětlení a nasvícení různých fontán a fontánek, bylo to pěkné a vskutku lákadlo pro koupěchtivé zákazníky i s možnostmi relaxace a odpočinku v přírodě na čerstvém vzduchu.

 

Největšími a nejrozšířenějšími celoamerickými obchodními řetězci zajišťujícími zásobování obyvatelstva zejména potravinami, ale nejen jimi, v té době byly Sears a Kmart, které měly své obchodní prostory zastoupeny v každém "mall". Obchodní řetězec Sears byl i vlastníkem oné nejvyšší budovy Sears Tower v Chicagu, než ji pak před několika lety prodal. Jak jsem zjistila, před několika lety oba tyto řetězce vytvořily holding s názvem Sears Holding Corporation a název Kmart tak zanikl.

 

Jen pro zajímavost - v devadesátých letech obchodní řetězec Kmart expandoval i do naší země a na Slovensko a otevřel zde několik svých obchodních center, např. mu mimo jiné patřily obchodní domy Máj v Praze a Ještěd v Liberci. Všechny tyto Kmarty ale po nějaké době koupila obchodní společnost Tesco.

 

Snad nejrozsáhlejší obchodní centrum bylo to na břehu Erijského jezera v Mentoru, kde jsme pobývali pár dnů hned po příjezdu, a také jsme je navštívili. Nebylo tolik času, abychom prošli všechny jeho prostory a prohlédli vše, co se v nich nabízelo, ale stačilo, abychom si učinili představu o možnostech nakupování tamního obyvatelstva.

 

Více času jsme pak strávili v nákupním centru v bydlišti našeho hostitele v St. Clairsville, kde právě největší z obchodních společností byly Sears a Kmart, kromě toho zde ještě měla své zastoupení kromě mnoha jiných např. i u nás dnes již známá společnost Victoria's Secret nebo ještě Macy's.

 

Strávili jsme zde několik hodin po dvě odpoledne, takže jsme měli možnost si podrobněji prohlédnout nabídku, balení, uložení potravin, ale zajímalo nás i ostatní spotřební zboží, knihy, elektronika, hudební nástroje, oděvy, atd. atd. a v neposlední řadě i ceny zboží.

 

Nebudu zde podrobně rozvádět, jak bylo baleno např. maso, ryby, sýry, ale nestačila jsem ani sledovat druhy a různorodost veškeré nabídky. Když jsme viděli např. nabídku hotových masných výrobků, různých salátů, moučníků, buchet, jejich typických amerických koblih zdobených sladkou polevou bílou či čokoládovou a sypaných barevným máčkem různých tvarů a velikostí a ještě všechno možné jiné, tak jsem si přitom říkala, že se nedivím, že někdo vypadá, jak vypadá... Těžko odolat takovým lákadlům...

 

Prodávající byli všude tam, kam jsme přišli, velmi vstřícní a ochotní poradit. Vždy jsem hned v úvodu omlouvala, že naše možnosti anglicky mluvit jsou omezené, že nejsme odtamtud. Oni většinou hned nato reagovali otázkou, odkud že jsme. A já jsem zase po odpovědi, že z Československa, se ptala, jestli vědí, kde to je. Někdo věděl, někdo ne, hodně si to pletli se Slovinskem v tehdejší Jugoslávii, jedna prodávající se chytla za hlavu a prohlásila "Jé, to vůbec nevím!". A tak jsme si srovnávali jejich zeměpisné znalosti s našimi...

 

Ale ochota prodávajících a slušnost a trpělivost byla příkladná. Nabízí se zde srovnání s jednou příhodou, která se mi přihodila před zhruba dvěma roky také v jednom nákupním centru v prodejně obuvi známé značky, jejíž reklamu občas vidíme i v televizi. Měla jsem v úmyslu pořídit si letní červené balerínky - neměla jsem na mysli nějakou vykřičenou červenou, a právě zde jsem objevila to, co by se mi líbilo. Vyzkoušela jsem je, ale potřebovala jsem ještě o trochu menší, a tak jsem požádala prodávající, zda by mi je vyhledala. Ta se obrátila na svojí kolegyni, která měla právě krabici s nimi na dosah, aby jí je podala. Ona jí odpověděla, že jsou ale červené. Když jsem řekla, že to je právě to, co chci, tak se na mě podívala, změřila si mě ostřížím zrakem, posoudila nejspíš můj věk a řekla "Paní je odvážná!". Okamžitě jsem reagovala replikou, že nevidím důvod, proč bych si je nemohla pořídit, když americké ženy i třeba sedmdesáti a víceleté si klidně obléknou např. starorůžový nebo bleděmodrý nebo žlutý kalhotový kostým. Nemusíme jít koneckonců ani do Ameriky...

 

Chce se mi věřit, že to byla jen jedna mimořádná situace, reakce a náhoda!?

 

Přihodilo se nám, že když jsme byli v prodejně hudebních nástrojů, prodávající nabídl mému synovi, když viděl jeho zájem o ně, vyzkoušet některé z elektronických kláves. Syn tedy zahrál kousek nějakého rokenrolu, a pak i úryvky nějakých jiných známých skladeb. Když to náhodní kupující uslyšeli, okamžitě se začali shlukovat, poslouchali, pochválili a zatleskali. Byla jsem v tuto chvíli docela pyšná...

 

Se zájmem jsme si prohlédli tamní knihkupectví. Zaujal nás jejich knižní trh, když jsem viděla to množství a různorodost knižní nabídky, tak jsem si říkala, jestli vůbec využívají takové možnosti, protože jsem měla pocit, že knihy zrovna nejsou to, co by je moc zajímalo. Ale mohl to být pouze můj subjektivní pocit.

 

V době, kdy jsme tam byli, tak byly právě vydány dva super bestsellery. Byla to kniha s názvem Jackie, vydaná u příležitosti právě tehdy nadcházejících šedesátin Jacqueliny Kennedyové-Onnassisové, a pak i u nás známé a hodně komentované a sporné - pamětníci si jistě vzpomenou - Satanské verše Salmana Rushdieho, britského spisovatele indicko-muslimského původu. Satanské verše byly považovány za jeho nejkontroverznější dílo, které je zaměřeno na vykreslení muslimské kultury. Za toto dílo tehdy bylo Rushdiemu nejen vyhrožováno smrtí, ale tehdejší íránský vůdce ájatolláh Chomejní jej kvůli nim k trestu smrti odsoudil. Nevím, jestli to byla náhoda, že byly vydány právě v tuto dobu,neboť 3. června toho roku 1989, tedy zhruba před dvěma týdny, Chomejní zemřel.

 

Další, co nás tehdy zaujalo, ale s čím se setkáváme nyní i u nás, byly slevy zboží. S označením slev na všem možném zboží jsme se setkávali na každém kroku. Tehdy ještě navíc i v důsledku toho, že jsme tam byli právě v době, kdy Američané slaví Den otců.

 

Termín tohoto svátku je každoročně třetí neděle v červnu. První den, který je považován za Den otců, byl soukromý svátek v jedné americké rodině někdy v roce 1910, ale byl to až v roce 1966 tehdejší prezident Lyndon Johnson, který ustanovil právě každou třetí červnovou neděli jako oficiální svátek Dne otců. I v nedělním vysílání byl vyhrazen hudební blok pro přání otcům a všechno bylo ve znamení oslavy tohoto dne. Slevy byly právě v tu neděli největší, u některých výrobků až padesátiprocentní. A tak těch různých poutačů na slevy k tomuto dni tam bylo nespočetně, ať se jednalo o oděvy, prádlo, tak ale i různé druhy nářadí, různých přístrojů a nástrojů, pomocníků do zahrady, na opravy domů, atd. atd. Přišlo mi, že je to především komerční svátek a po valentýnském dni další, který začíná pronikat i k nám.

 

Myslím, že všechny mé vzpomínky na nakupování jsem vyčerpala. Většinu toho, o čem jsem zde psala, již máme a prožíváme i u nás, takže nic nového pro potenciální čtenáře mého článku, jsem si toho vědoma a tiše doufám, že jste jej přece jen přečetli až potud.

 

Nabízím Vám ještě podívat se na několik fotografií. Podařilo se nám udělat pár fotografií uvnitř nákupního centra, než přišel člen ochranky a upozornil nás, že tam fotit nemůžeme. Jedna z nich je v úvodu článku a ještě jedna pak pod tímto odstavcem. Další 2 fotografie byly pořízeny v blízkosti domu našeho hostitele, odkud byl výhled na Kmart a celé nákupní centrum, a to jedna ráno před otevřením, druhá odpoledne, když bylo nakupování v plném proudu.

 

 

Mé vyprávění se již pomalu chýlí ke konci, ale ještě něco mám...