joudaweb - časopis Čekanka

Cestou jsme ještě sledovali, co se dalo a co jsme stačili, abychom si uchovali co nejvíce zážitků a zajímavých vzpomínek. Jak jsem již zmínila v některém z předcházejících článků, tak kraj, kudy jsme projížděli, byl hodně podobný našim poměrům, zalidněn, zabydlen, a tak se bylo na co dívat. Tak např. při projíždění měst a vesnic, kde silnice vedla přímo kolem domů či zahrad, nás zaujalo, jak u hodně domů vlály americké vlajky, ale to koneckonců i u nás známe z různých filmů a časopisů, takže nepíši nic nového, ale vidět to v reálu je zajímavé. Zahrady byly pěkně upravené, hodně květin, vzrostlé stromy. Na mnoha místech jsme viděli, jak jsou u stromů přistaveny nádoby, do kterých stahovali javorový sirup - o tom jsem se již koneckonců okrajově zmínila v komentáři k Dášině článku Barvy podzimu z října minulého roku.

 

Byla to pěkná podívaná. Jen počasí nebylo úplně pěkné, bylo po dešti a cítili jsme hodně velkou vlhkost ovzduší.

 

Kus cesty jsme jeli po pobřeží jezera Erie. Na jezeře poblíž pobřeží je několik ostrůvků a poloostrovů, které slouží k rekreaci. Na jeden takový poloostrov jsme se jeli podívat. Bylo to hodně zajímavé, protože byl s pevninou spojen pouze cestou, jejíž šířka stačila tak právě k projíždění dvou aut. Po stranách byla jen nízká svodidla a dále nic víc, než voda. Přiznám se, že mi z toho bylo docela "ouzko", říkala jsem si, coby neplavec, co kdyby...

 

Ale když jsme tam přijeli, bylo tam pěkné prostředí, chatky, stromy, lavičky, kotviště loděk, zkrátka pro relax jako stvořené. Po procházce v těchto místech jsme se vrátili zpět na pevninu a pokračovali v cestě do Mentoru.

 

Právě z jezera Erie vytéká a pak ústí do dalšího kanadsko-amerického jezera Ontario hraniční řeka mezi Spojenými státy a Kanadou Niagara se svými vodopády. To je snad jediné mínus našeho pobytu ve Státech, že jsme je neviděli. Vyhlídkové věže na vodopády jsou totiž na kanadské straně a my jsme neměli kanadská víza, takže, bohužel... Ale na druhou stranu - nemohu říci, že bych tím nějak strádala, jak jsem již psala někde jinde, tak mnohem větší lákadlo pro mě byl a stále je Grand Canyon.

 

Příští den jsme navštívili vodní park - SeaWorld ve městě Aurora, nedaleko od města Mentor, kde jsme bydleli. Tento SeaWorld byl tehdy jedním z největšího světového řetězce zábavních parků na světě. V historii vodních parků byl druhý nejstarší, ale nejmenší ze všech. Před několika lety ale, jak jsem zjistila, byl zrušen a byl zde vybudován jiný typ zábavního vodního parku, ale již pod jiným názvem než SeaWorld. Největší a nejlákavější atrakcí zde bylo vystoupení s kosatkami, kromě nich také vystoupení s delfíny, dále zde vystupovali klauni, na jiném místě předváděli parkurové skákání a drezúru koní a na jezeře, na jehož břehu byl park situován, pak atrakce na vodních lyžích.

 

Bylo to všechno zajímavé a pěkné. Už brzy po vstupu do něj jsme šli kolem bazénu, v němž plavali delfíni - jen okraj bazénu nás od nich dělil, a tak jsme si udělali foto. Nebo jsme potkávali osoby oblečené v kočičích kostýmech, pomalované jako kočky a ve škraboškách , které se zastavovaly a povídaly si s dětmi i dospělými, říkala jsem si, proč, a co to znamená...

 

Ale po pořádku...

 

Nejdříve jsme se šli podívat do tzv. Shamu Stadium, to bylo místo, kde se předváděly atrakce s kosatkami a delfíny. Shamu - to bylo jméno první kosatky, která vystupovala ve vodním parku v kalifornském San Diegu. Po její smrti se jméno Shamu stalo ochrannou známkou a používalo se jako umělecké jméno všech kosatek, které vystupovaly ve všech vodních parcích a odtud i název místa - Shamu Stadium. Kromě dvou kosatek jsme zde viděli i různé vodní atrakce s delfíny a mořskými vydrami.

 

Pokud jde o vodní atrakce s kosatkami, tak v průběhu doby došlo při takových atrakcích k několika incidentům, kdy kosatka poranila svého trenéra, který s ní vystupoval. Ve dvou případech dokonce došlo k jejich úmrtí - jedním z nich byla žena, a tak to nakonec dopadlo tak, že snad se upouští od těchto atrakcí, ale tím si nejsem zcela jistá. Nedávno jsem četla v nějakém časopisu, že kosatky tím, že když jsou v zajetí, velice trpí, a z toho pak mohou plynout tyto jejich nebezpečné reakce. Také ochránci zvířat se velice striktně vymezují vůči jejich ochočování, trénování a přizpůsobování se takovému životu.

 

Pak jsme se šli podívat k jezeru na atrakce vodního lyžování. A tady jsem zjistila, co znamenaly ty kočičí převleky osob, které jsme v parku potkávali. Celá atrakce, kterou zde předváděli, byla v podstatě zkrácená verze muzikálu Cats anglického hudebního skladatele Andrew Lloyd Webbera. Na břehu jezera bylo postaveno podium, kde herci přehrávali části děje a zpívali, a to všechno bylo doprovázeno atrakcemi na vodních lyžích a překážkách na jezeře.

 

Muzikál Cats byl před několika málo lety - byť jen krátkou dobu - uváděn i u nás. Tehdy ve Státech to ale ještě pro nás byla docela neznámá záležitost, Andrew Lloyd Webber muzikál vytvořil někdy v začátku osmdesátých let. Nejsem si teď zcela jistá, ale určitě jsem tehdy o muzikálu věděla, protože když jsem uslyšela píseň Memory, tak jsem si uvědomila, že se jedná o toto dílo. Děj jsem ale neznala, ani původní název oné písně, ale věděla jsem, že je z toho muzikálu. Tehdy jsem tuto píseň znala pod názvem Bílá, kterou na text Hany Zagorové nazpíval Karel Gott - to jsem věděla přesně. Teprve až po uvedení muzikálu u nás jsem se seznámila s příběhem díla i zjistila původní název písně, uváděné u nás jednak pod původním názvem, někdy také pod názvem Vzpomínky, ale většinou zpívané anglicky. Krásná melodie, jedna z těch, při nichž běhá mráz po zádech...

 

Také jsme se byli podívat i na parkurové ježdění, potom jsme se ještě trochu poprocházeli, a pak jsme se již vrátili do místa našeho dočasného pobytu strávit poslední večer a noc před naším definitivním odjezdem, resp. odletem, odtamtud.

 

V galerii nabízím k podívání fotografie od jezera Erie a ze SeaWorldu. Obrázky od jezera jsou poplatné zamračenému a mlhavému počasí. Za povšimnutí stojí foto, kde je v záběru kousek té úzké cesty a nízkého svodidla na jezeře, jak jsem v článku psala.

 

Mé vyprávění se již chýlí ke konci, ale ještě jsem nevyčerpala všechny zážitky a poznatky z naší cesty, stále mě napadají další a další myšlenky a vzpomínky, o kterých si myslím, že by snad mohly být zajímavé. Takže již jen pár pokračování bude...