joudaweb - časopis Čekanka

Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.

Děkuji všem autorům za pilné přispívání.

Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová

Den svatého Rufa

26. srpna 2012

26. srpen je den svatého Rufa. O tom světci jsem nezjistila nic zajímavého, jen to, že měl ochraňovat před morem. Jeho svátek je ovšem pro české země velmi neblahým dnem – vzal nám totiž (samozřejmě nikoliv naráz) tři krále.

V den svatého Rufa roku 1278 padl v bitvě na Moravském poli u obce Dürnkrut v Dolním Rakousku Přemysl Otakar II. Pro svou moc a bohatství byl zván „král železný a zlatý“, v dobách největší slávy sahaly jeho državy od Jaderského moře až po Balt. Právě jeho moc a bohatství však byla proti mysli mnoha okolním pánům, proto v roce 1273 při volbě římského krále dali říšští kurfiřti přednost zástupci tehdy celkem bezvýznamného rakouského rodu Habsburků Rudolfovi. Přemysl tuto volbu odmítl uznat a Rudolf proti němu začal kout pikle. Podporoval jeho zahraniční i domácí nepřátele, připravil ho postupně o většinu území a nakonec i o život.

26. srpna 1346 se odehrála jedna z nesčetných bitev tzv. stoleté války mezi Anglií a Francií, bitva u Kresčaku (města Crécy-en-Ponthieu v severní Francii). Na francouzské straně v ní bojoval také Jan Lucemburský, u nás přezdívaný „král cizinec“, neboť doma nikdy dlouho nepobyl; naopak v Evropě se mu říkalo Jan Český a výrazně se zasloužil o dobrou pověst českých zemí na všech možných bojištích. Nu, tentokrát toho moc nenabojoval, byl už úplně slepý. Když se bitva začala vyvíjet pro francouzské barvy hodně špatně, pronesl (prý) onu proslulou větu „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“, nechal si připoutat svého oře mezi koně dvou českých pánů a vrhl se do válečné vřavy. Podle historiků to byla jakási vznešená forma sebevraždy.

Bitva u Moháče v jižním Maďarsku se odehrála popravdě až 29. srpna, tedy tři dny po Rufově svátku, ale určitě v tom taky měl prsty :-) Sotva dvacetiletý Ludvík Jagellonský, král uherský a český, se v ní roku 1526 postavil turecké přesile, utrpěl však drtivou porážku. Zcela v rozporu s citovaným výrokem Jana Lucemburského z boje utekl, a měl tak naspěch, že zabloudil do bažin a tam utonul. Po jeho smrti vznesl nárok na český trůn Ferdinand I. Habsburský, který se o pět let dřív oženil s Ludvíkovou sestrou Annou. Čeští stavové si sice vymínili, že si zvolí příštího krále sami, nebude-li mít Ludvík mužské potomky, jenže protikandidáti nebyli nic moc, Ferdinand jim toho spoustu nasliboval (a posléze nesplnil, jak už to tak s předvolebními sliby chodí) a neměli ani tušení o žalostném stavu jeho pokladny. Takže si ho zvolili a tím začala téměř čtyřsetletá vláda Habsburků u nás.

 

Perlička na závěr: právě na den svatého Rufa v roce 1992 podepsali pánové Klaus a Mečiar v brněnské vile Tugendhat dohodu o rozdělení Československa…

Autor: Hana Horová


komentářů: 4