joudaweb - časopis Čekanka

Dnešní mé povídání nebude moc dlouhé. Zvu Vás především podívat se do galerie na fotografie, které jsem pořídila uplynulou sobotu v jednom z malebných koutů naší vlasti v ročním období, které mám ze všech nejvíce ráda.

Je tomu něco přes rok, když jsem se v komentáři k článku Barvy podzimu vyznala, jak moc a proč ze všech ročních období mám ráda právě podzim - mimochodem - byl to tehdy můj první pokus o příspěvek do Čekanky.

A právě na onom sobotním výletě s mými nejbližšími jsem zažila vše to, co mám na podzimu nejraději. Přispěl k tomu především vývoj letošního počasí, které jako by nedbalo na to, že je již téměř konec října a rozhodlo se, že nás ještě nějakou dobu potěší celodenním sluníčkem, modrou oblohou a možností radovat se z pohledů na všechny ty barvy, které právě na podzim postupně mění přírodu z letní zelené na všechny možné jiné od žluté počínaje přes oranžovou, červenou až po tmavě hnědou ve všech možných jejich kombinacích.

Možná, že to byla poslední možnost využít takovou podívanou, protože prognóza počasí již není příznivá a předpovídá ochlazení, a také před pár dny se již v našem městě objevilo hejno havranů, jejichž přílet je předzvěstí brzkého příchodu chladného počasí.

A tak jsme si náš pobyt velice užili a pokusili se zdokumentovat jak část beskydských hor včetně nejvyššího vrcholu Lysé hory, tak i řeku Ostravici v místech, kde začínají ony známé peřeje, které ve své básni o Maryčce Magdonové popisuje Petr Bezruč. Jenže na množství vody v řece se letos částečně podepsal nedostatek dešťů, takže její tok působil klidně, nebyla to ta šumivá, divoká Ostravice. Množství vody v řece také trvale reguluje i přehradní nádrž Šance, která byla vybudována na jejím horním toku a je zásobárnou vody pro široké okolí.

Jako zajímavost mě nutí vzpomenout ještě jeden konec října, a to v roce 1989, kdy byla situace obdobná, a já jsem něco podobného zažila koncem října v mých dalších oblíbených horách - Jeseníkách. Tehdy jsem byla na služební cestě v Šumperku a vzpomínám si, že bylo právě tak pěkně a teplo a ty barvy jesenických lesů - zkrátka nádhera. Nedá se na to zapomenout...

Ale teď již končím své povídání a zvu Vás se podívat na několik panoramatických i běžných fotografií, kterými jsme chtěli postihnout všechnu tu krásu, kterou příroda dokáže vykouzlit.