joudaweb - časopis Čekanka

Začnu opět od těch nejstarších.

 

V dubnu před 560 lety v roce 1452 se narodil Leonardo da Vinci. který proslul jako malíř, sochař, stavitel, vynálezce a vědec. Nejvíce je znám jako malíř, namaloval obraz Mona Lisa - snad nejznámější obraz všech dob, svou popularitou se k ní řadí také obrazy Poslední večeře a Dáma s hranostajem.

 

Jako vynálezce navrhl velký počet různých strojů, nářadí a technických pomůcek, z nichž spousta se realizovala až v 19. nebo 20. století. Zanechal po sobě mnoho nedokončených záznamů, vynálezů, maleb a skic, výzkum jeho díla stále ještě trvá.

 

Jako vědec se zamýšlel nad pohybem planet, gravitací a dalšími fyzickými jevy, které pak byly předmětem bádání a hledání jejich řešení vědců v příštích obdobích.

 

 

Začít tento článek Leonardem byl záměr, neboť právě zájem o výzkum pohybu planet předznamenal činnost další osobnosti, jejíž život a osud a v neposlední řadě výrok, který jsem dala do nadpisu článku, většina z nás - chci věřit, že všichni - zná.

 

Je to Galileo Galilei, italský astronom. fyzik, vynálezce. Zmiňuji se o něm proto, že v letošním roce se k jeho osobnosti řadí ne pouze jedno, ale dvě výročí.

 

Přes všechny vynálezy, vylepšení stávajících přístrojů a experimentální činnost proslul nejvíce sporem s římskokatolickou církví o tom, zda je Země středem vesmíru. Přiklonil se k učení Mikuláše Koperníka, který zastával tzv. heliocentrismus, středem vesmíru a sluneční soustavy že je Slunce. Dostal se tím do sporu s církví, která proti němu zorganizovala dva procesy a hrozilo mu umučení a smrt. V jejich závěru na nátlak odvolal své učení o tom, že se Země točí a obíhá okolo Slunce a byl odsouzen k žaláři, který mu pak byl změněn s ohledem na jeho vysoký věk a zdravotní stav na domácí vězení.

 

Traduje se, že po odvolání a odchodu ze soudní síně pronesl ten všeobecně známý výrok A přece se točí!. Není to ale asi pravda, neboť vyjádřit se takto před inkvizičními úředníky by znamenalo jeho jistou smrt. Tento výrok mu měl být přisouzen později.

 

Ale zpět k těm jeho dvěma výročím. To první - v letošním roce uplynulo 370 let od jeho úmrtí. A to druhé se váže k 31. říjnu 1992, tzn. před několika dny uplynulo dvacet let, kdy papež Jan Pavel II. vydal omluvu, v níž zrušil výnos inkvizice proti Galileovi, čímž jej rehabilitoval.

 

 

Ve dvou evropských monarchiích se letos slavilo.

 

V lednu si připomenulo 40 let vládnutí své královny Margarety II. Dánsko. Margareta a celá její rodina je svými poddanými ctěná a oblíbená. Královna si získala respekt a oblibu svou osobností všeobecně, svou vzdělaností, hlubokými znalostmi, elegancí a schopností komunikovat se všemi a chápat své poddané, ale nejen ona, .celá její rodina je na tom stejně.

 

No a v únoru uplynulo 60 let od doby, když v roce 1952 po nečekané smrti svého otce krále Jiřího VI. nastoupila na britský trůn královna Alžběta II. Stala se tak královnou nejen Velké Británie, ale i dalších 16 zemí světa, označovaných jako Commonwealth. Ještě tři roky jí chybí k tomu, aby dosáhla stejné doby vládnutí jako královna Viktorie v 19. století. Oficiální oslavy proběhly až v červnu, vydařily se a vedle olympijských her byly jednou ze dvou vrcholných událostí ve Spojeném království v letošním roce.

 

Nebudu se zde více rozepisovat, protože není snad již nic mimořádného, co by o královně a celé královské rodině nebylo napsáno. Za připomenutí stojí, že na letošní rok kromě jubilejních oslav královny připadlo jedno smutné polovýročí britského imperia. Koncem srpna uplynulo 15 let od úmrtí princezny Diany, bývalé manželky následníka britského trůnu prince Charlese.

 

 

Šedesát let uplynulo letos v červenci od úmrtí Evy Perónové, bývalé první dámy Argentiny, druhé manželky argentinského prezidenta Juana Peróna, všeobecně známé jako Evita. Když se stal Perón prezidentem, to již byli manželé, angažovala se jak v odborovém hnutí, tak vedla ministerstva práce a zdravotnictví. Angažovala se i v charitě, a protože se domnívala, že ženy nemají v Argentině na politiku žádný vliv, tak založila i ženskou politickou stranu. Argentinský lid ji zbožňoval. Zemřela předčasně ve věku 33 let v důsledku těžké choroby.

 

Evita je považována za nejmocnější ženu v historii Argentiny a dokonce panují i názory, že byla ve své době považována i za jednu z nejmocnějších žen ve světě.

 

Možná by se o ní nevědělo tolik, jako tomu v současné době je, kdyby Andrew Lloyd Weber nesložil muzikál Evita, který byl později zfilmován a hlavní role v něm vytvořili Madonna a Antonio Banderas. Před několika lety film uváděla i jedna z našich televizí, se zájmem jsem jej sledovala především kvůli krásným melodiím.

 

Všichni jistě znají ony dvě nejznámější písně "Don't Cry for Me Argentina" a "You Must Love Me", překládané u nás jako "Utiš svůj pláč, Argentino" a "Měl jsi mě rád?". Druhá jmenovaná "You Must Love Me" byla v roce 1997 oceněna soškou Oscara za nejlepší filmovou píseň. Krásné melodie!

 

Muzikál byl nedávno uváděn i v několika českých divadlech.

 

 

V březnu letošního roku uplynulo 100 let od úmrtí německého spisovatele dobrodružných románů Karla Maye. Všeobecně známým se stal v šedesátých letech minulého století, kdy mnohá jeho díla byla zfilmována a kdo by neznal Vinnetoua a Old Shatterhanda. Knihy Karla Maye, všeobecně nazývané jako "mayovky", znali a znají, doufám, že i v současné době, snad všichni chlapci a rádi se k nim vracejí i dospělí muži, stejně jsou na tom i se sledováním filmových mayovek.

 

O Mayovi již padla v komentáři k jednomu článku Čekanky zmínka o tom, že děj svých dobrodružných románů situoval do míst a popisoval je, aniž by tam skutečně byl. Na první skutečně doloženou cestu se vydal až po jejich napsání a při ní zjistil, že skutečnost byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Romány, které napsal poté se od ostatních lišily realističtějším pohledem.

 

Nejsem znalec díla Karla Maye, filmy o Vinnetuovi jsem sice viděla, ale to je všechno, takže podrobnější hodnocení jeho díla mi nepřísluší.

 

 

V srpnu 1977 - před 35 lety - zemřel král rock'n'rollu Elvis Presley. Nebyly to však jen rock'n'rolly, ale také balady, které v začátku své umělecké dráhy složil pro svoji matku, na kterou byl velice, až nezdravě, fixován. Byla to zejména píseň My Happiness, kterou známe i u nás pod názvem Drahoušku můj. Kdo by také neznal jeho Love Me Tender.

 

Nový hudební směr rock'n'roll, jehož hlavní postavou Elvis byl, rozpoutal doslova šílenství po celých Spojených státech. Prodal miliardy desek, pravidelně vystupoval v televizi, natáčel filmy a koncertoval.

 

Když byl rock'n'roll na ústupu, vrátil se zpět k pomalým baladám. K nejznámějším patří píseň It's Now or Never, na motivy známé italské písně O Sole Mio.

 

Postupně ale klesala i jeho popularita, nedařilo se mu ani v jeho rodinném životě, přibíral na váze, propadal drogové závislosti a posléze v pouhých 42 letech byl ve svém domě nazvaném Graceland v Memphisu nalezen mrtev.

 

Po jeho smrti se z jeho sídla stalo muzeum, které je dodnes po Bílém domě druhou nejnavštěvovanější budovou ve Spojených státech.

 

 

Na závěr jsem si nechala jednu událost, která významně ovlivnila celosvětové dění v průběhu většiny dvacátého století. Bylo to před 95 lety 7. listopadu 1917 a všichni víme, jaká událost to byla...

 

 

Těch různých výročí letošního roku je tolik, ale doufám, že jsem vybrala dobře, sice podle svého gusta, přesto Vás možná také zaujmou. Snažila jsem se tomu dát nějaký systém a snad se mi to podařilo.

 

 

Znovu se ale vracím k výroku citovanému v názvu tohoto článku. Jak je již mým zvykem, nemohu na konci vynechat něco tak trochu osobního. Vůbec se nedivím Galileovi, že takovou větu pronesl, či nepronesl, nevíme vlastně ani, jak to ve skutečnosti bylo. Co je ale jisté, tak vím, že já bych se takhle určitě zachovala. Jestliže jsem si jistá, že mám pravdu, tak ji bráním a bráním a bráním..., ale pravdu jako takovou. Nemá to nic společného s prosazováním vlastní pravdy ve smyslu, že "pravda je jen jedna, a tu mám já".

 

Při přípravě obsahu tohoto článku před jeho napsáním jsem se zamýšlela a říkala si, jestli je to pouze náhoda, a tak jsem trochu pátrala po nějakých případných souvislostech. Zjistila jsem něco, co mě velice udivilo...

 

Přesto, že na horoskopy moc nedám, tak si říkám, že na tom zodiaku skutečně něco bude... A kdyby jen na zodiaku...

 

Škoda, že není známo - pro srovnání - přesné datum narození našeho Mistra Jana Husa, jehož životní krédo bylo shrnuto ve větě "Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu, až do smrti!" a pro tento svůj názor byl upálen ještě dávno předtím, než Galileo začal se svým výzkumem.

 

Samozřejmě jsem si vědoma, že nejsem se svým názorem a postojem ohledně pravdy jediná. Koneckonců - nebo vlastně především - to je dáno již nápisem na prezidentské standardě, že "Pravda vítězí"...

 

A na závěr si nemohu odpustit jednu úsměvnou poznámku.

 

Astronomií jsem začala, a také s ní své povídání skončím. Tento obor bádání byl také velkým koníčkem středověkého dánského badatele, alchymisty a astronoma Tychona Brahe, který pobýval jako dvorní astronom i u císaře Rudolfa II. v Praze. Je zde také pochován v hrobce na pražském Starém Městě v kostele Panny Marie před Týnem u Staroměstského náměstí. U jeho náhrobku jsem před několika lety byla.

 

K jeho osobě se sice neváže žádné letošní výročí, to bylo před rokem, ale zmiňuji se o něm proto, neboť nedávno jsem se v knize o pověstech a tajemstvích Prahy dočetla takovou zajímavost, že když se dotknete jeho levé tváře na náhrobku, přestanou vás bolet zuby. Tolik tedy tajemná Praha...