joudaweb - časopis Čekanka

Je dobré mít syny, které zajímá svět kolem nás, viďte. Mějte se hezky, doufám, že napíšete brzy nějaký článek, je vždy zajímavý ,těším se na něj.

Paní Aleno, můj syn mi pomohl s vyřešením kvízové otázky. Já bych na to určitě nepřišla. Je to horní část stély zobrazující Chammurapiho zákoníku. Ulevilo se mi, že už to vím. Mějte se pěkně.

Paní Jiřino, zdravím a děkuji za vaše komentáře, jsem ráda, že se vám psaní líbilo. Ono je trochu netradiční, je psané mladým klukem, který se vyjadřuje trochu jinak, než je běžné. Je tam ironie, nadhled, vtip, vždy jsme čekali, až nám příjde nový článek a s radostí ho několikrát přelouskli. Byli jsme rádi, že články hlavně z Kanady psal až když se vrátil zpátky, pak jsme věděli, že je v pořádku. Medvědi a pumy, to zrovna nemusím.

Když psala paní Táňa o své dovolené v horách, napadlo mě, že by se jí mohli líbit i fotky z kanadských hor a tak jsem jí poslala adresu blogu. Nenapadlo mě, že by se jí mohli líbit i články, ale ona psala, že se jí moc líbí a chtěla by je otisknout na Čekance. Já jsem si na vás vzpomněla a napadlo mě přesně to samé, co vás. Ale i tak váš seriál je moc pěkný, četla jsem ho několikrát. Syn psal články hlavně pro sebe a pro své známé, a i my jsme některým vyjádřením nerozumněli a po návratu se dotazovali.

Ještě k otázkám, Vincent byl jasný, jelikož syna známe, tak jsme i pochopili titulek, Alexandr Veliký mi dal více práce, tu fotku, kterou neznáte jsem poznala až po nápovědě a pak jsem se divila, že mě to hned nenapadlo, protože jsem ji už viděla několikrát. Myslím, že si také vzpomenete, je to docela známé a určitě to znáte.

Uhodla jste i uvítací večeři, samozřejmě svíčková, i když mu bylo jedno, co to bude. Jen když bude omáčka, mimochodem koprová ani rajská nejsou jeho oblíbené, to jsou snad jediná jídla která nejí.

Souhlasím s vámi, je to fajn, když vidím, že si děti v životě poradí a ještě mají zájem poznávat nové věci a informace. Byla to jeho první cesta a určitě ne poslední, přijel velice spokojený a tak můžeme očekávat, že opět časem vyrazí na cesty.

Mějte se moc hezky.

Zdravím Vás,

děkuji za odpověď na můj komentář a musím ještě znovu trochu zareagovat.

Pokud jde o toho Vincenta, tak jsem se nad tím zamýšlela, proč je pod ním takový popisek, když kousek od něj bylo napsáno "A kolega Rembrandt".

U těch soch jsem také váhala mezi Abrahamem Lincolnem a těmi sochami prezidentů. Mohlo mě napadnout a trknout, že mnohem více turistů zavítá do Washingtonu než kamsi do Jižní Dakoty.

Tu popisku s dotazem pod fotografií Alexandra Velikého jsem přehlédla nebo nedomyslila, moje chyba.

A pokud jde o tu další kvízovou otázku, stále nevím, ale domnívám se, jestli to nemá nějakou spojitost s Hatšepsut či Hatšepsovet, jak je také někdy nazývána - ten stolec mi to trochu připomíná, nějaký obelisk by to možná mohl být, ale zase mě od mé domněnky odrazují ty ostatní postavy. Také jsem hledala spojitost s Údolím králů či Tutanchamonem, ale nevím, asi se nechávám poddat.

Ten slogan o naší vaší televizi jsem si uvědomila, ale zase až tak dalece mi nedošlo, že je to ironie...

Jinak - měl jste štěstí, že při Vašem návratu domů zavazadla dorazila současně s Vámi - na přílet našich zavazadel tenkrát kdysi při našem pobytu v USA jsme napjatě čekali tři dny. Ale dočkali jsme se. A s celníky mám také jakési zkušenosti, sice se zrovna v souvislosti s USA, ovšem také "zajímavé"...

S obavou z výšky jsem se také trochu potýkala ve 103. poschodí Sears - dnes již Willis - Tower v Chicagu - tenkrát tam ale neměli ještě ty prosklené balkóny. Člověk si však zvykne a otrká se, možná, že bych i na ně vstoupila. A při přistávání v New Yorku jsem měla také pocit, že se řítíme přímo do oceánu, jak to bylo rychlé...

Připadá mi, že při návratu domů jste měl podobné pocity, jako my - zkrátka "všude dobře, ale rodná Vlasta je rodná Vlasta". A ta omáčka - předpokládám, že to byla svíčkovka - taková se vaří jen u nás, i když i ty ostatní - koprovka, rajda, nejsou k zahození...

Dobry den,

diky za komentar, jsem rad, ze to vubec nekdo cetl :) Rockies byly skutecne uzasne, Berg Lake trail okolo Mt Robson byl rozhodne zazitek, i diky pocasi, ktere se umoudrilo - nemala cast vyletniku pry horu nikdy nevidela, prave kvuli mrakum, desti a mlze.

Na kvizove otazky jsem uplne zapomnel, nikdo se neprihlasil do souteze. Dokonce se podarilo najit jeste treti - http://goo.gl/0pd3H Odpoved na prvni mate spravne jen napul, nejfotografovanejsi je skutecne Socha Svobody v NY, druhe misto okupuje socha jednoho z byvalych americkych prezidentu, mimojine je na jedne me fotce zachycena. Napovedu k druhe otazce z American Museum of Natural History muzu take dodat, bude-li zajem.

A na okraj, casto (no, hodne casto :) pouzivam ironii a citaty, a ne vzdy jsou tak zname a snadno rozpoznatelne jak si myslim, a "reporter nasi vasi televize" je prave jeden z nich, odkazuje na oblibenou vetu reporteru TV Nova, kteri radi vydavaji Novu za "vasi" televizi. Poznamka pod fotkou Vincenta van Gogha "tak tohle nevim" byla pak cirocira ironie, zrovna tenhle obraz je notoricky znamy :)

Je vidět, že blog Vašeho syna je - podle počtu přečtení - aktuální a čtenářky a čtenáře zajímá. Jen doposud nikdo nereagoval, a tak já to zkusím...

Při jeho pročítání a prohlížení fotografií mi přišlo líto, že takové možnosti pro zdokumentování pobytu ve Spojených státech tenkrát před mnoha lety jsme my neměli. Mít tenkrát iPad, notebook, digitální fotoaparát a já nevím, co ještě všechno, tak to by bylo něco...

To jen tak na úvod malá vzpomínka a teď zpět k aktuálnímu článku. Ač jsem již v letech, tak způsob vyprávění a podání co nejvíce informací se mi líbí, mám ráda vtipné glosy k různým situacím, jsem přístupna k takovému vyjadřování, zkrátka fajn.

Upřednostnila jsem především povídání o přírodě, o tamních lidech a způsobu jejich života a jednání, o městech, o školství a kultuře a tak všeobecně, a také zdokumentování tohohle všeho na fotografiích. Přiznám se, že ta věda a technika - popis letadel, lodí, ponorek, prostředků pro výzkum kosmu, a dalších výdobytků vědy a techniky, tak to mi moje hlava moc nebrala, ani to není zrovna moje parketa, a tak jsem povídání i fotografie proběhla tzv. letem - světem.

Uchvátily mě fotografie těch Rockies a přírody pod nimi - jak jsem už někde psala, vysoké skalnaté hory mě fascinují, ale protože nejsem žádný turista, tak jsem jimi okouzlena především pohledem zezdola. Také zdokumentování pobytu na všech dalších místech bylo dost podrobné a člověk si mohl udělat představu.

V blogu jsem zaznamenala dvě kvízové otázky. Na jednu z nich se pokusím odpovědět. Jde o tři z nejčastěji fotografovaných soch v USA. Já si myslím, že nejvíce fotografovaná je ta moje srdcovka, kterou jsem tak chtěla vidět a nepodařilo se - Socha Svobody. Druhá - si myslím, že by to snad mohly být hlavy čtyř prezidentů - Georga Washingtona, Thomase Jeffersona, Theodora Roosevelta a Abrahama Lincolna ve skále v Jižní Dakotě. Docela mě udivilo, že třetí nejfotografovanější je právě socha Johna Harvarda. Mimochodem - dočetla jsem se, že se jí také říká "socha tří lží", a to z oněch důvodů, které jsou v blogu uvedeny. Vysvětlení jednoho z důvodů se ale trochu liší v tom, že to měl být synovec jednoho z pozdějších děkanů oproti názoru, že John Harvard tehdy nebyl k zastižení, a tak za model vybrali nejkrásnějšího studenta.

V jednom z článků o Bostonu jsem zaznamenala zmínku "reportérovi vaší naší televize se podařilo proniknout..." atd. A tak si říkám, snad nejsem impertinentní - rozuměla jsem dobře a vysvětlila si, že jsou onen reportér a autor blogu jedna a tatáž osoba? Ale to jen tak na okraj.

Zaujaly mě moc vyprávění a dokumentace o muzeích. V článku MoMA a Mets jsem pod fotografií jednoho exponátu - P9271694 -zaznamenala zmínku "tak tohle nevím". Zamýšlela jsem se, kdo by to mohl být, trochu pátrala a zjistila jsem, že by to mohl být autoportrét Vincenta Van Gogha.

Moc jsem přemýšlela nad druhou kvízovou otázkou z American Museum of Natural History - tak na to nemohu přijít, co by to mohlo být, lámu si hlavu nad oním výjevem, ještě budu dále zkoumat, a když se mi to nepodaří, tak se nechám poddat. Stále přemýšlím za všech možných hledisek, co by to mohlo znamenat. Ráda vždy přijdu všemu na kloub, ale zatím se mi nedaří!

Uvedení blogu do Čekanky byl moc dobrý nápad, dozvědět se plno nových zajímavostí a prohlédnout si takové množství fotografií z míst, kam se našinec třeba nikdy nepodívá, je příjemná příležitost!

Paní Aleno, je to fajn mít děti, které se v životě neztratí, že?

Prima...