joudaweb - časopis Čekanka

A také já ve svém článku chci dokončit pro letošní rok mé oblíbené téma, na které jsem se v průběhu uplynulého roku několikrát zaměřila. Byla to různá zajímavá výročí jak v zahraničí, ale v prvé řadě v naší zemi.

 

Zmínku o různých významných výročích vztahujících se ke známým osobnostem či událostem jsem uvedla hned v jednom z prvních článků v letošním roce, možná si vzpomenete, byla to vzpomínka na Boženu Němcovou, a tak podle rčení "jaký začátek, takový konec", dnes připomenu ještě výčet několika vybraných - podle mě - zajímavých kulatých či polokulatých výročí. Snad Vás také zaujmou, připomenou různé události a oživí třeba vzpomínky na školní léta či na různé jiné události, které jste prožili.

 

Protože jich bylo v letošním roce hodně, nebudu u každého z nich uvádět podrobnosti, pouze sporadicky u některých vybraných osobností uvedu nějakou zajímavost.

 

Začnu od nejstarších výročí postupně k nedaleké minulosti a současnosti.

 

Tak tedy letos uplynulo:

- 440 let od narození a zároveň i 390 let od úmrtí Jana Campana - či Campanuse, českého spisovatele a také rektora pražské univerzity právě v době několik let před a po bitvě na Bílé hoře;

- 400 let od úmrtí císaře Rudolfa II. Habsburského - v jednom z mých článků byl již zmiňován;

- 220 let od narození dramatika a spisovatele Václav Klimenta Klicpery;

- 165 let od narození Elišky Krásnohorské;

- 165 let od úmrtí Josefa Jungmanna;

- 160 let od narození Mikoláše Alše;

- 160 let od úmrtí Františka Ladislava Čelakovského;

- 150 let od úmrtí Františka Škroupa;

- 135 let od úmrtí Karla Sabiny;

- 135 let od narození a zároveň 60 let od úmrtí Fráni Šrámka;

- 130 let od narození a zároveň 60 let od úmrtí Ivana Olbrachta;

- 130 let od narození a zároveň 45 let od úmrtí Marie Majerové;

- 130 let a zároveň 60 let od úmrtí Jaromíra Johna;

- 125 let od narození Josefa Čapka;

- 125 let od narození a zároveň 55 let od úmrtí Josefa Lady;

- 120 let od narození Karla Poláčka;

- 105 let od narození Bohumila Říhy;

- 105 let od narození Jaroslava Foglara;

- 100 let od úmrtí Zikmunda Wintera - autora románu Mistra Kampanus o životě a osudu výše zmíněné osobnosti;

- 100 let od úmrtí Viléma Mrštíka;

- 100 let od narození spisovatele Josefa Strnadela;

- 70 let od úmrtí Vladislava Vančury.

 

K posledním dvěma spisovatelům mám jistý tak trochu bližší vztah.

 

Rodiště spisovatele Josefa Strnadela i jeho o dva roky staršího bratra - známého malíře - Antonína Strnadela se totiž nachází dosti blízko domu, kde jsem se narodila já.

 

A pokud jde o Vladislava Vančuru, tak ve vesnici, kde jsem navštěvovala druhý stupeň základní školy - byla to ale již jiná vesnice, než mé rodiště, žili jeho příbuzní a v budově školy byla na jeho vzpomínku umístěna pamětní deska. Jedna z jeho příbuzných byla mojí spolužačkou - a mohu říci - i kamarádkou.

 

Musím zde připomenout způsob Vančurova vyjadřování, rád používal archaické výrazy, hodně často přechodníky, staročeské výrazy a složitá souvětí. Jistě je málo těch, kdo neznají jeho výrok "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným." z filmového zpracování románu Rozmarné léto.

 

Chtěla jsem dále na tomto místě uvést, že v listopadu se úctyhodného věku dožila 95 let autorka Takové normální rodinky Fan Vavřincová. O letošní stříbrné neděli jsem se ale, bohužel, dověděla, že tento rok bude uváděn jako rok jejího úmrtí.

 

Samostatný odstavec si zaslouží také další osobnost. V letošním roce uplynulo 105 let od narození a zároveň již 35 let od úmrtí Jana Patočky, jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů uplynulého století. Byl signatářem Charty 77 a jedním z prvních jejích mluvčích. Jeho myšlení i dílo bylo ovlivněno disentem.

 

Pozornost si zaslouží také to, že před 150 lety byla založena tělovýchovná organizace Sokol a ve stejném roce také Náprstkovo muzeum v Praze. V některých z předešlých článků jsem se o obou zmínila.

 

V závěru prosince také uplyne 20 let ode dne, kdy bylo rozděleno Československo na dva státy - Českou a Slovenskou republiku. Jak ten čas letí...

 

Na závěr jsem si tak trochu pro odlehčení, ale nejen proto, neboť je to věc pro nás již tak nepostradatelná, ponechala něco, bez čeho si dnešní náš život snad nikdo z nás - nebo jen moc a moc málo lidí - již nedokáže představit.

 

Nejspíše jste si všimli fotografie v úvodu článku, která předznamenává následující informaci, a řekli jste si, proč právě ona... Nebo jste třeba věděli...

 

Uvedla jsem ji tam proto, že - možná, že jste v uplynulých dnech zaznamenali v médiích informaci - v prosinci uplynulo 20 let od doby, kdy byla zaslána první SMS - nebo, chcete-li, esemeska.

 

Možnost obdržení nějaké informace nebo nutnost zaslání zprávy někomu nás provází na každém kroku, všude, kam se podíváme...

 

Tuto možnost využívám nyní také já a prostřednictvím následující fotografie posílám všem čtenářům naší Čekanky jedno z přání, kterých bude v závěru letošního roku zasláno nespočetně...

 

 

Takže ještě jednou - šťastné a veselé a úspěšný celý příští rok 2013!