Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Povánoční podruhé
2. ledna 2013
Tak již opět máme za sebou tolik očekávané největší svátky roku, na které se prakticky již od ukončení letních prázdnin pomalu všichni začínáme připravovat, aby pak, když se konečně dočkáme, uběhly jako voda a my začínáme znovu... Přání, předsevzetí, plány, představy, co uděláme, jak uděláme a jak budeme žít v roce nadcházejícím...
V článku Povánoční na začátku minulého roku jsem napsala, že máme celý rok na to snažit se žít tak, abychom si o příštích vánočních svátcích mohli říci, že jsme všechen ten čas prožili naplno a nepromarnili ani chvíli.
Bylo tomu skutečně tak? To by si každý z nás měl srovnat sám se svým svědomím, a zjistí-li, že nějaký prostor pro vylepšení tam ještě zbývá, tak má další celý rok možnost se s touto skutečností nějakým způsobem vypořádat...
Je fajn, že po celý rok všemi médii tolik opět a opět připomínaný a očekávaný katastrofický scénář pro ten inkriminovaný den s magickým datem 21. 12. 2012 nevyšel a my můžeme dále odpočítávat další dny našeho kalendáře.
Museli jsme se ale, bohužel, srovnat s dalším fenoménem, který se v posledních několika letech stal již doprovodným jevem, a to jsou "nebílé" Vánoce.
Všichni máme Vánoce spojeny právě kromě nadílky pod vánočními stromky s důkladnou sněhovou nadílkou, a na tu jsme, s výjimkou horských oblastí, a to si nejsem jistá, jestli všech, čekali marně.
Tak snad třeba příště...
A pokud ne, tak snad nejznámější vánoční píseň White Christmas Irvinga Berlina, amerického hudebního skladatele židovského původu, interpretovaná v originále hercem Bingem Crosbym, později Frankem Sinatrou a v průběhu doby také našimi několika interprety, by se mohla stát i pro nás symbolem Vánoc bez sněhu - a to si jistě nepřejeme!
Trochu jsem se zajímala o vznik této písně, o níž se traduje, že její úvodní slova napsal Irving Berlin během jedné noci v létě u bazénu kdesi v Arizoně a ironizuje jimi život bohatých lidí, kteří v Los Angeles mezi pomerančovníky a palmami sní o bílých Vánocích kdesi na severu.
Píseň byla poprvé uvedena v americkém hudebním filmu Holiday Inn a byla oceněna soškou Oscara. Ještě jednu zajímavost musím zmínit - Irving Berlin se dožil úctyhodného věku 101 let!
Přiznám se, že mně se tato píseň také líbí, ale mnohem více na mě působí píseň Johna Lennona Happy Christmas s podtextem War is over. Je to moje srdeční záležitost a při jejím poslechu mi běhá mráz po zádech. Vznikla v době vietnamské války jako protest proti ní a jako touha po světě bez válek a světovém míru vůbec.
Odbočila jsem od tématu článku, ale považuji tyto okolnosti za docela zajímavé a třeba i Vás zaujmou.
Abych zde nevelebila jen zahraniční vánoční hudební produkci, tak naše koledy a vánoční písně jsou zkrátka ty, bez nichž si Vánoce nedokážeme vůbec představit. Koledy jsou notoricky známé, takže je zde nebudu vyjmenovávat, ale zastavím se u několika písní, které dotvářejí vánoční atmosféru a neodmyslitelně patří k našim Vánocům. Je to již po dlouhá léta Purpura a z poslední doby Půlnoční, které dokáží dokonale navodit vánoční atmosféru, no a když slyšíme píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, tak to jsou Vánoce s pohádkou, bez níž si je již vůbec nedovedeme představit. Je to samozřejmě jen můj subjektivní názor - sto lidí, sto chutí, a tak jsem se možná netrefila do gusta všech Vás, kdo tento článek právě pročítáte...
Po těchto úvahách se musím vrátit zpět k původnímu záměru mého článku. Předvánoční i vánoční atmosféra byla i přesto taková, jak si ji představujeme - vánoční stromy na náměstích, vánoční výzdoba všude možně, vánoční koncerty a všeobecná vánoční horečka. Všichni jsme se snažili vytvořit i vánoční atmosféru v našich domovech, vyzdobit je a provonět vůní jehličí a vanilkových rohlíčků.
Stejně jako před minulými Vánocemi jsem se byla podívat a poslechnout i letos vánoční koncert studentů jednoho gymnázia v našem městě, a i letos byl moc pěkný. Je zajímavé vidět studenty od primy až po oktávu nejen zpívat, ale i hrát na různé hudební nástroje - na housle, na klarinet, na flétny zobcovou i příčnou, na bicí, na kytaru, jedna studentka i na cimbál. Když jsem to tak sledovala, tak jsem si říkala, že když se někdo o něco opravdu zajímá a snaží se, tak to opravdu stojí za to.
Co říci závěrem...
Máme před sebou rok 2013, rok se třináctkou na konci, musíme doufat, že navzdory všemu, co se o této číslici povídá, se nic z toho nevyplní a bude to rok pěkný pro nás všechny.
Jistě si všichni přejeme především zdraví, pohodu a úspěchy podle našich představ. A ta novoroční předsevzetí? To záleží na každém jedinci, jak s nimi naloží...
A na úplný závěr napíši možná již zprofanované, ale často opakované a pravdivé přání, vystihující vše...
Ať je rok 2013 ještě lepší, nežli bude!
Autor: Jiřina Tabášková