joudaweb - časopis Čekanka

Jak jsem již posledně zmínila, Karel Pech je autorem několika publicistických pořadů, ve kterých se zaměřuje na jednání lidí a na věci okolo nás, které jsou neoddělitelnou součástí všech oblastí našeho života, a které nejsou v některých případech správné, v některých případech působí nepatřičně a někdy jsou i v rozporu se zásadami našeho jednání, chování a vyjadřování.

 

Ve svých pořadech nenásilnou a většinou zábavnou formou zdůrazňoval, co děláme špatně, co bychom měli zlepšit a co bychom měli ze svých zásad a jednání vyloučit.

 

I když jsem již ony pořady uvedla, tak znovu připomenu dva, které se týkaly úskalí českého jazyka a pravidel slušného chování, které nejvíce vypovídaly o našem jednání a konání a mohly nás tehdy, ale vzhledem k trvalé aktuálnosti, i v současné době nejvíce ovlivnit a upozornit na různé patřičné i nepatřičné okolnosti, a sice Tajemství výchovy a Tajemství řeči.

 

Kromě těch různě vyšlapaných chodníků, o kterých pojednával můj předchozí článek, mě zaujalo i téma, k němuž ve svém komentáři naše paní šéfredaktorka doporučila podívat se na ukázku jednoho z pořadů – myslím, že Tajemství výchovy - a sice pití různých nápojů během oběda. Karel Pech nebyl totiž příznivcem tohoto zvyku. Mě také toto téma dlouhodobě zajímá, a přiznám se, že nejsem zrovna příznivkyní pití během jídla, protože zde působí hned několik negativních faktorů, a sice kombinace teplého jídla a studených tekutin nedělá dobře zažívacímu traktu, zpomaluje trávení a – zejména u malých dětí – tekutiny zaplní žaludek a dítě pak odmítá sníst celou předpokládanou porci a vůbec to smíchání potravin, jak je Karel Pech předvedl, způsobuje v našem zažívacím traktu přesně takový chaos, jak on předvedl v ukázce na talíři. Vím, že názory na toto téma se různí, setkala jsem se i s propagátory pití při jídle – a byl to lékař, který tak postupoval při výchově svého dítěte, ale já jsem to při výchově neuplatňovala a uznávám se napít, ale ani ne ihned po konzumaci, až po nějaké chvíli. Uznala bych třeba se lehce napít teplého čaje, a to zase v dnešní době různých minerálek, džusů, ovocných šťáv, coca a pepsi-col a nevím, čeho ještě, by asi praktikoval málokdo. Ale je to můj osobní názor… Také upozorňoval – pokud si vzpomínám - na další nešvary při stolování, např. srkání polévky, mlaskání, správné používání příboru – možná si někdo vzpomene ještě na některé další případy.

 

Tajemství řeči – to je téma, kvůli kterému především píši tento článek, protože správnému používání českého jazyka, výslovnosti a správnému vyjadřování při mluveném projevu se Karel Pech jako scénárista, žurnalista, pedagog, jazykový poradce i herec věnoval nejvíce.

 

Bylo by zajímavé sledovat, jaký by měl v současné době názor na obohacování češtiny dalšími a dalšími českými i nečeskými výrazy, někdy opodstatněnými, ale v mnoha případech také zbytečnými a nadbytečnými.

 

Ve svém článku se pokusím zauvažovat nad tímto problémem a doufám, že se mi podaří vystihnout to podstatné, co uznávám, i to co mi vadí. Nevím, jestli se strefím do Vašich názorů, a proto uvítám případné připomínky či náměty na další diskusi.

 

Karel Pech upozorňoval na několik nešvarů, které se při mluveném projevu často vyskytují. Tak např. to jsou slova, která jsou zcela mimo dané téma, vyřčena jaksi navíc a do příslušné věty a s tématem vůbec nesouvisejí a nepatří tam – např. on uváděl slovní spojení „že ano“ – on tomu říkal „mlácení prázdné slámy“. Já bych přidala v dnešní době hojně používaná slova „ehm“, „jako“ a „jakoby“, často i v jedné větě několikrát. Takovým slovům se říká slovní vmetky – ne, neudělala jsem zde překlep, opravdu se jim říká vmetky, termín používaný v medicíně.

 

Nevím, jestli by se mu líbilo, když by dnes slyšel často při různých rozhovorech v úvodu věty „Určitě“ nebo „Tak určitě“. Ještě bych zde přiřadila slova „v pohodě“ nebo „super“ či „O. K.“.

 

Také upozorňoval na zlozvyk častého používání slov, např. „prostě, samozřejmě, rozumíte?“, také zbytečných, pro získání delšího času promyslit si, co dalšího říci. V dnešní době se setkáváme i s opakováním slova či několika slov ve větě několikrát za sebou – nejspíš také pro získání času.

 

Neměl rád používání cizích slov, vždy říkal „proč používat cizí slova, když je možné použít odpovídající český výraz“. Nevím, jak by asi dnes hodnotil situaci, když na každém kroku se setkáváme nejen v odborných, ale i běžných oblastech našeho života s tímto fenoménem. Je pravda, že některá cizí slova odpovídají českému výrazu, k jehož vyjádření potřebuje čeština více slov. Jako příklad bych uvedla slovo environmentální – v češtině to znamená něco, co se týká životního prostředí, nebo management – řízení, vedení, skupina managerů, catering – objekty na zásobení pokrmy, brainstorming - metoda tvůrčího myšlení založená na uvolnění fantazie a nekonvenčního myšlení. Tato slova se postupně zabydlují v našem životě a pomalu zde zdomácňují a začínají být pro všechny srozumitelná a musíme uznat, že ten náš adekvátní český výraz ke každému z těchto slov opravdu není jednoduchý.

 

Ten překlad cizích slov byl i dříve pro český jazyk složitější, a tak i z doby minulé připomenu jen tak mimochodem slova např. perestrojka či chozrasčot.

 

Setkáváme se ale čím dále častěji při různých besedách našich veřejných činitelů či politiků v médiích se stále novými a dalšími termíny, které nejspíš posluchači neznají, možná si je při pozorném poslechu odvodí a pochopí je. Zaregistrovali jste např. v poslední době slova elektorát či petant? Podobných příkladů by se našlo…

 

Zajímalo by mě, co by Karel Pech říkal na situaci, když někdo něco vysvětluje nebo přibližuje posluchačům a v závěru své řeči pronese „a o tom to je“. Nebo naopak před vysvětlením začíná slovy „To je o tom, že“. Tak musím říci, že mně se to vůbec nelíbí!

 

Mám ráda český jazyk, snažím se dodržovat pravidla českého pravopisu a přiznám se, že mám výhrady ke způsobu, jakým se již několik let vytváří třetí osoba množného čísla u některých sloves. Nedělám teď chytrou, ale ještě ze školy si pamatuji, že třetí osoba množného čísla se odvozuje od rozkazovacího způsobu jednotného čísla, např. „přicházej!, - oni přicházejí, jez! – oni jedí, věz! – oni vědí“. Jenže v některých případech již několik let platí u slov např. přicházet, přinášet, vracet, a mohla bych pokračovat dále, dva způsoby vytvoření třetí osoby množného čísla, takže můžeme říci „oni přicházejí“ i „oni přichází“. Tak přiznám se, že to mi dost vadí, ale budiž, je to povoleno. Jenže hodně mi vadí, když slyším, že někdo řekne „oni ví“ nebo „oni jí“. To je špatně, je to chyba, tam opravdu může být jen „oni vědí“, „oni jedí“, a to mi „rve uši“. Vzpomínám si, že již před několika lety – snad 10 či 15 – na toto téma hovořil ředitel jedné soukromé televize, který si hodně potrpěl na správnou výslovnost a dodržování pravidel českého pravopisu, ve své pravidelné sobotní relaci a měl vůči tomu zkracování námitky. Musím podotknout, že jeho syn v roli moderátora na veřejnoprávní televizi se snaží svého otce, pokud jde o slovní projev, úspěšně následovat.

 

Uvedu teď dva případy, kdy by se eventuálně dala použít ona zkrácená verze slovesa a jak by to vypadalo a vyznělo. Tak např. existuje film „Lassie se vrací“ a název jedné známé televizní inscenace by mohl být „Dobří holubi se vrací“. Nebo názvy dvou známých českých filmů by mohly znít „Jak svět přichází o básníky“ a „Jak básníci přichází o iluze“. Líbí se Vám to?

 

Ale zpět ke Karlu Pechovi. Zjistila jsem informaci, že vynalezl nejen předmět, o kterém bude dále řeč, ale dal mu zároveň i název. Byl to tzv. antitrapason, předmět vyráběný z překližky, asi jeden metr vysoký ve tvaru čtverce či obdélníku, který se používal v televizním studiu, aby se hlasatel zpráv či moderátor, který byl ve studiu sám, mohl případně o něj opřít, trochu uvolnit a zbavit se prvotního pocitu trémy zejména při živém vysílání, nebo na něj položit např. desky s textem nebo vystavit nějaký předmět.

 

V letošním roce to bude 60 let, kdy začala tehdejší Československá televize své vysílání. Při této příležitosti již od začátku roku jsou vysílány různé televizní pořady, připomínající dobu existence televizního vysílání a možná že se dočkáme i některých pořadů z cyklů, které Karel Pech připravil. Jistě – budou černobílé, poplatné tehdejší době, ale vzkaz, který nám Karel Pech zanechal, by měl být pro nás v mnoha případech stále aktuální.

 

Na závěr ještě zmíním jednu zajímavost. On si psal také paměti, čítaly okolo tří tisíc rukou psaných stránek a měl v úmyslu je dostat do počítače. Nestihl již ale, bohužel, svůj záměr uskutečnit.