joudaweb - časopis Čekanka

Co za informace to byla?

 

Možná, že nejsem sama, kdo ji zaregistroval, ale kdo jste ji nečetli, doufám, že Vás snad také pobaví.

 

Od 1. února přestal totiž v Paříži platit více než dvě stě let starý zákon, který zakazoval ženám nosit kalhoty. Podle tohoto zákona každá Pařížanka, která by si je chtěla obléci, musela požádat o povolení na policejní stanici. Jeden rádoby vtipálek v diskusi k článku na internetu poznamenal, zda v tomto slovu nebylo vynecháno písmenko, a jestli se opravdu jedná o kalhoty. Ale to jen tak pro odlehčení… Jednalo se přece o dlouhé kalhoty!

 

Zákon byl vydán v roce 1800 na žádost žen – revolucionářek, které se chtěly, stejně jako muži – revolucionáři, odlišit od šlechty, nosící v té době krátké kalhoty.

 

Ke konci 19. a začátkem 20. století pak byl zákon postupně doplněn dvěma dodatky, z nichž první dovoloval ženám nosit kalhoty pouze v případech, když – cituji přesné znění – "třímají koňskou uzdu". Druhým dodatkem pak výjimku dostaly dámy "vezoucí se na bicyklech".

 

Někde jsem četla, že se přihodilo okolo roku 1930, když se po Paříži procházela v kalhotách Marlene Dietrichová, tak ji pařížská policie zatkla pro pobuřování veřejnosti. Paříž, symbol volnomyšlenkářství, město kankánu, bujarého nočního života, město, o němž se také říká, že nikdy nespí na jedné straně, a na druhé straně něco takového?

 

Zákon doposud platil i částečně proto, že jeho zrušení nebylo pro úřady prioritou a odvolání jeho platnosti bylo nyní již pouze symbolické. Jedna z prvních módních návrhářek ve Francii – ta nejznámější – Coco Chanel totiž před asi 80 – 90 lety nahradila předcházející dobu korzetů pohodlným, praktickým a jednoduchým dámským oblečením, které zahrnovalo samozřejmě i dlouhé kalhoty. Díky madame Chanel a postupem doby pak kalhoty získaly mnoho různých podob, tvarů, délek a ženský šatník si bez nich již po dlouhou dobu vůbec nedokážeme představit.

 

V této zprávě mě ale zaujala ještě jedna skutečnost. Odůvodnění zrušení tohoto zákona prosadila francouzská ministryně "pro práva žen", která při této příležitosti vyjádřila, že toto nařízení bylo – opět cituji – "neslučitelné s principy rovnosti mezi ženami a muži zakotvenými v ústavě i v evropských dohodách, k nimž se Francie zavázala". Zajímavé, že?

 

Tento zákon se týkal Paříže a prvopočátek úmyslu jej vydat i jeho vydání měl své opodstatnění v revolucionářských bouřích. Ale nejsou bouře jako bouře. A tak Francouzi při vytváření zákonů byli důslední pro předcházení nepříznivých následků a důsledků i v případě bouří přírodních.

 

Nevím, jak je to ve Francii v současné době, ale před asi třiceti lety jsem se zúčastnila semináře, pojednávajícího o vyhrazených technických zařízeních elektrických, tlakových, plynových a zdvihacích, o nutnosti a povinnosti provádění jejich pravidelných kontrol a revizí a řeč došla také na hromosvody a na předcházení účinků bouřek všeobecně, což se týkalo také mimo jiné telefonování v průběhu bouřky. A při té příležitosti jsem zaznamenala informaci, že tam, vzhledem ke skutečnosti, že zde došlo v důsledku úderu blesku do sloupu nadzemního telefonního vedení, když blesk pak doputoval až k telefonnímu přístroji, k několika úmrtím lidí, které zasáhl v době, když právě drželi sluchátko a telefonovali, pak byl vydán zákon, který zakazoval telefonovat v době bouřky. Zmínku o tomtéž jsem pak později přečetla i v jednom odborném časopisu. Před těmi třiceti lety zákon stále platil, možná ještě platí dosud – nemám již o tom další informace.

 

Je samozřejmé, že i u nás existují doporučení, jak postupovat a čeho se v případě bouřky vyvarovat, ale ten zákon ve Francii nám tehdy předkládali jako raritu. Ostatně právě v současné době mobilních telefonů se i u nás hodně diskutuje na téma jejich používání v takových případech, a zjistila jsem, že názory na bezpečnost telefonování z nich se dost různí, takže kdoví, zda nakonec také nějaké zákazy v tomhle směru postupně nevyplynou.

 

A abych nezapomněla, jako desetiletá holka si vzpomínám, i my jsme zřejmě zažili úder blesku do našeho tehdy ještě nedostavěného domu. Bylo to jednou v neděli odpoledne, venku řádila silná bouřka, byli jsme shromážděni v jediné tehdy provizorně obývatelné místnosti domu a najednou rána, všechny krabice elektrického vedení byly v momentě vytrženy ze zdi a místností prošlehl záblesk a ihned kamsi zmizel. Byl to moment…

 

Tak kam jsem se to zase dostala – od zákazu nošení dlouhých kalhot ve Francii až k telefonování v době bouřky a k úderu blesku!

 

A tak ještě chvíli budu pokračovat...

 

Při vytváření nových zákonů a vyhlášek je náročné uhlídat ustanovení a opatření, která již byla někdy stanovena, která již byla zrušena, která by se měla zrušit, aby nic neuniklo a ve sporném případě nemohlo být použito jako polehčující okolnost.

 

Jako zajímavost se ještě zmíním o vlastní zkušenosti z mého profesního života, samozřejmě se vší vážností. V roce 1982 byla vydána zásadní vyhláška z oblasti, ve které jsem pracovala, a ta zahrnovala kompletní předpisy, které byly v předcházející době postupně vydávány. Nová vyhláška některé předpisy následně rušila, a tak bylo zajímavé zjistit, že ke dni její účinnosti bylo např. zrušeno nařízení č. 8/1885, vydané ministeriem věcí vnitřních a obchodu dne 17. ledna 1885 a několik nařízení c. k. místodržitele pro Čechy Zákoníku zemského království Českého, c. k. místodržitele na Moravě Zákonů a Nařízení zemských pro Markrabství Moravské, c. k. zemského presidenta ve Slezsku Zákonů a nařízení pro vojvodství Horní a dolní Slezsko a dalších nařízení postupně již ministrů a ministerstev od konce 19. století až po zhruba šedesátá léta 20. století. Bylo to zajímavé dovědět se, jak dlouho již různá nařízení platila, a tak při různých školeních jsem se pak o nich zmiňovala a ráda podávala dále k dobru tyto informace.

 

Jsou ale předpisy, jejichž některé části se léty nemění. Od 1. 1. 2014 začne platit nový občanský zákoník a v něm, stejně jako v těch dvou předcházejících z let 1950 a 1964, vybírám pro mě hodně zajímavé znění jednoho paragrafu, a sice, že "Rodiče a děti si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou důstojnost.". Toto znění bylo odůvodněno a vyvozeno ze smyslu veršů z básně Jen dál Jana Nerudy ze sbírky Zpěvy páteční „Jest sláva otců krásný šperk pro syny, kdo však chceš ctěn být, dobuď si cti sám“. Je třeba k tomu něco dodávat?

 

Nemohu se dále nezmínit o současných předpisech, nařízeních a směrnicích vycházejících z Evropské unie. V budoucnu bude plno problémů s uhlídáním, co současná Komise a Rada ustanovila a stále nového vymýšlí, co platí, co již ne, a jestli vůbec bude možnost vyznat se v těch různých džemech, marmeládách, ovocných rosolech a  pomazánkách, a nevím v čem ještě dalším…

 

A na úplný závěr musím zmínit, že v různých zemích světa dosud platí někdy absurdní, až bizarní a nesmyslné zákony a ustanovení, u kterých se pozapomnělo jejich platnost zrušit. Nemám ale v úmyslu se o nich zmiňovat, protože, i když úvod mého článku se nesl v trochu lehčím tónu a působil i trochu úsměvně, přesto se dotýkal závažných témat majících své opodstatnění v historii, a také mé další povídání mělo poněkud vážnější ráz. A tak se třeba ještě někdy naskytne příležitost vzpomenout i ty mnohdy až nesmysly…