joudaweb - časopis Čekanka

Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.

Děkuji všem autorům za pilné přispívání.

Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová

Jak se dělá kniha - 2. díl - pokračujeme v sázení

23. srpna 2011

Minule jsme přenesli text první kapitoly do sázecího programu. Nechali jsme automaticky opravit jednopísmenné předložky a rozdělit slova. To ostatní už je však na nás. S chutí do ruční práce.

Procházíte stránku po stránce, kontrolujete dělení slov, případně je přerozdělujete šikovněji. Přitom vám všemožně ztěžuje práci sazečská zásada, že by neměly být více než dva nebo tři dělené řádky pod sebou. Tento počet je zadaný v konfiguraci sázecího programu. A co teď s tím, když vám jako naschvál vyjde na čtvrtý řádek na konec dlouhatánské slovo, které už nelze dělit, tudíž vám přeteče na další řádek a čtvrtý tím pádem vychází nepěkně řídký? Zkrátka je nutno celý odstaveček předělit nějak jinak, případně ono dělení někde odstranit, aby výsledek lahodil oku.

 

Zároveň musíte zajistit, abyste v textu neměli sirotky a vdovy.

Co to je? Osamocené řádky z odstavců. Tedy situace, kdy odstavec začíná dole na stránce a vejde se sem jen jeho první řádek. To je špatně. Zrovna tak je špatně, když nahoře na stránce zbude z předchozího odstavce jen jeden poslední řádek.

No jo, ale co dělat, když sazba takto vyjde? Počet řádků na stránce je pevně daný, tak co teď s tím?

Přiznám se, že kdybych sázela cizí text, nevím, jak bych si poradila. S vlastním textem si radím jednoduše. Zkrátka bedlivě posoudím, jestli je opravdu nutné, aby byl text rozdělen na dva odstavce, nebo se dá slepit do jednoho. Anebo naopak, jestli odstavec není beztoho příliš dlouhý a nedá se rozdělit na dva. Případně jestli je nutno, aby věta končila třemi tečkami a nestačí jen jedna. S tím jsem si zatím vystačila. Začít nahrazovat slova synonymem, případně něco někde vypustit, to už považuju za zvěrstvo. Sahat na synonyma je ošidné. Ta jsou (nebo by aspoň měla být) už z dřívějška vyladěná tak, aby se nevyskytovala dvě stejná blízko sebe. Nemůžu je tedy prohazovat jen tak bezhlavě.

 

Dalším úskalím jsou mezikapitolky, tedy v mém případě ony vodorovné čárečky oddělující text uvnitř kapitol. Malér je, když vyjdou na stránku úplně dolů, nebo na předposlední řádek, nebo naopak nahoru za první řádek. S tím je také potřeba něco udělat, a co jiného, než zase šoupat s písmenky a šoupat, až to nějak vyjde.

 

A nakonec se dosázíte do konce kapitoly a zjistíte, že poslední tři řádky vám osamoceně trčí na nové, a tedy skoro prázdné stránce.

Jistěže můžete udělat nějaký volný prostor a pokračovat začátkem další kapitoly. To já ale nedělám. Protože při představě, že budu muset někde na začátku tím textem hnout, a tím pádem se mi na konci hne i ona další kapitola, tudíž budu opravovat i navazující soubor, ten se hne také, tak budu opravovat další až do konce knihy,... mě jímá hrůza. To je také důvod, proč každá kapitola v mých knížkách začíná na nové stránce.

 

Tak co s těmi třemi nešťastnými řádky?

Musím se rozmyslet, jestli předchozí text spíše rozředit, aby řádků přibylo, nebo naopak projít kapitolu a slepováním dříve oddělených odstavců takto ušetřit ony tři řádky. V případě, že zbudou řádky opravdu jen tři a méně, volím druhou variantu. A odstavce, které jsem předtím kvůli sirotkům a vdovám rozdělila, zase slepuji, čímž vzniknou opět sirotci a vdovy, tak musím hledat, jak to celé přesázet, abych je odstranila jiným způsobem a jiným přeskupením textu. Jistě, existují sazečské finty, jako například to, že na řádku, kde vám přebývá jediné malé písmenko, zadáte, aby mezírka mezi písmeny byla nepatrně menší než jinde, a ono se to tam zmáčkne. Ale běda, když pak po korektuře, k níž se dostaneme později, musíte s textem hýbat. Takovýto řádek s výjimkou se vám pak rozdělí na dva a vy už nevíte, kde jak co bylo nastaveno.

V tomto případě bývá vděčným cílem slepování či roztahování krátká přímá řeč uvozená krátkou větou. Takže se dá podle potřeby vysázet buď:

Alena se zasmála. "To snad není možné," řekla.

Nebo:

Alena se zasmála.

"To snad není možné," řekla.

 

Tak, teď máme kapitolku vysázenou podle všech sazečských zásad. Uložíme si ji a poté vyrobíme pdf. Použijeme patřičný nástroj, ale ještě předtím, než odklepneme export, nesmíme zapomenout přilepit k textu všechny použité fonty. Z nějakého mně neznámého důvodu si totiž Scribus některé přilepí automaticky, některé ale ne. Pře exportem je tedy třeba zadat "Embed All".

 

Export první kapitoly je tedy hotov. A vzhůru na další, ale to zase až příště.

Autor: Táňa Kubátová


komentářů: 1