Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Uběhl rok od mého prvního článku o měsíci březnu – jak ten čas běží...
Pár připomenutí o něm snad znovu zaujme...
Své dnešní povídání o březnu začnu trochu infantilně, ale proč ne...
V jedné básničce pro děti nazvané Měsíce – již jsem ji jednou zmiňovala, říká Václav Čtvrtek, že „březen dá první lžičku medu“. Mimochodem - básnička je i zhudebněna a nazpíval ji moc pěkně soubor Hradišťan s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou, což částečně vylučuje zmínku o mé infantilnosti z úvodu článku.
A je to tak – měsíc, kdy jaro je již za dveřmi, příroda se probouzí ze zimního spánku, tráva se začíná zelenat – doufejme, že jí to paní Zima ještě nenaruší, rozkvetou první sněženky, petrklíče, ptáci se pomalu začínají chystat na návrat z teplých krajin, včely vylétají z úlů…
Trocha poezie nikoho nezabije – říká zase jiný básník… a já mám poezii také ráda. Ale poezie není to podstatné, co mám dnes o březnu na mysli, a tak se teď vracím zpět do reality.
Stejně jako každoročně, i letos proběhne nebo již probíhá celostátní kampaň pod názvem Březen – měsíc čtenářů, dříve známá jako Březen – měsíc knihy. On ani ten bývalý název zcela nevymizel a někdy se používají souběžně oba, protože v podstatě obě kampaně či akce mají tentýž význam a smysl – vyvolat zájem o knihy, četbu, a to zejména u dětí a mladých čtenářů. Knihovny opět jako každoročně připraví pro své potenciální čtenáře různé akce od autorských čtení, čtenářských soutěží po různé literární soutěže, propagaci vydaných knih, a různé další akce, někde spojené i s hudební produkcí.
Zaujala mě informace o iniciativě Knihovny našeho města pod názvem Čteme a nestydíme se za to, která vyzývá čtenáře ke čtení knih na netradičních místech – např. na autobusových zastávkách, v tramvajích a v restauracích a v tramvajích. No – pokud jde o ty tramvaje a autobusové zastávky, tak budiž, dovedu si to představit, proč nevyužít dobu čekání smysluplně a jen tak nelelkovat, také mám např. v nádražních čekárnách a ve vlacích odečteno hodně knih, jistě v tom nejsem sama, a také i teď občas vídávám v tramvajích cestující s knížkou, ale v těch restauracích, to mám trochu pochybnost.
Snad se letošní kampaň povede a čtenářů, kteří najdou cestu do knihoven i těch, kteří si knihy zakoupí, bude hodně. Já si také nějaké koupím, zvláště jednu konkrétní již mám vytipovanou...
Měsíc březen je také úzce spojen s požární ochranou. Asi od osmdesátých let byla každoročně na pracovištích vyhlašována akce Březen – měsíc požární ochrany. Souvisela úzce s veřejnými prověrkami bezpečnosti práce, které pak následovaly v dubnu, a za úkol měla po zimním topném období zjistit, zda jsou všechna pracoviště z hlediska požární ochrany nezávadná a aby jejich požární bezpečnost byla zajištěna pro další období roku, než se zase budou připravovat na další zimní topné období. Jak jsem zjistila, tato akce probíhá i v současné době, ale co naplat, podniky, organizace či firmy mohou dělat trvale vše možné a najde se jedinec, který se zachová tak, že všechno je v jediném okamžiku jinak...
Březen a jarní úklid – to také patří neoddělitelně k sobě, aby pro nadcházející svátky jara bylo vše v našich domovech i jejich okolí špígl-nýgl a abychom vykouzlili příjemnou velikonoční atmosféru. Ale nic se nemá přehánět a všeho moc škodí, takový názor já zastávám a jestliže se udržuje pořádek trvale, tak i jarní úklid nemusí být náročný.
A současně s úklidem našich domovů by si měl každý udělat pořádek i sám v sobě, snažit se dát své tělo i duši do pořádku a užívat si pěkných jarních dnů – pokud budou, když po zimních měsících, které byly letos skoupé na sluníčko – v průběhu měsíců ledna a února snad svítilo pouze čtyřicet hodin a v jednom týdnu v únoru pouze dvě hodiny, a toho smogu jsme si také užili hodně, což mohlo vyvolat jak problémy se zdravím nejen tělesným, ale deprese s člověkem také dokáže zamávat.
Je teprve začátek března a již jsme vzpomněli a v nejbližších dnech si připomeneme zajímavé události a výročí.
Dne 2. března uplynulo třicet pět let ode dne, kdy kosmonaut Vladimír Remek jako první československý občan a zároveň první občan z jiné země než tehdejšího Sovětského svazu a Spojených států vzlétl spolu se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem do kosmu. Byť jeho účast na letu byla později, a možná ještě i v současnosti je, s ohledem na to, že k události došlo v tehdejším období studené války, považována za účelovou a součástí propagandy, tak jedna je pravda, že byl první Čechoslovák, který měl možnost se na planetu Zemi podívat z tak veliké výšky a přesvědčit se o tom, že je opravdu kulatá, a toto jeho prvenství mu nikdo neodpárá. Pamětníci si možná vzpomenou, jak jej bylo slyšet z kosmické lodi, vypadalo to tehdy, jako by hledal slova, povídalo se tenkrát, že se tak bál, že ani mluvit nemohl. Ale kdo by se nebál, i když v tomto případě to byla obava jiného druhu, možná jej svazovala i ta odpovědnost, kterou cítil. Ostatně před pár dny na veřejnoprávní televizi proběhl u příležitosti výročí rozhovor s ním, a také v něm se toho problému Vladimír Remek dotkl a hovořil o plnění tehdejších úkolů, jak je měli na kosmické lodi rozděleny.
Jen pro úplnost informací zmíním, i když všeobecně známé skutečnosti, že Vladimír Remek je v současné době europoslancem Evropského parlamentu a sdělovacími prostředky probíhají úvahy o tom, že by se mohl stát českým velvyslancem v Rusku. Ale to jsou zatím jen dohady. A ještě jedna věc mě zaujala – říká se, že láska hory přenáší, a v tomto případě i politickou příslušnost. Jeho dcera z prvního manželství se provdala za člena významné české herecké dynastie.
V příštích dnech si připomeneme výročí dvou významných osobností naší historie. Dne 7. března 1850 se narodil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Dne 10. března uplyne 65 let od úmrtí jeho syna Jana, jednoho z nejvýznačnějších československých diplomatů a později ministra zahraničních věcí. O obou jsem již toho v některých článcích napsala docela dost, takže bych se dnes jen opakovala. Jedno si ale neodpustím, a sice pár citátů Tomáše Garrigue Masaryka. Je jich hodně, vybrala jsem jen ty nejkratší, jsou dost známé, ale zajímavé a trvale aktuální. Jsou to:
Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.
Nebát se a nekrást!
Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.
Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.
Pár citátů Jana Masaryka jsem uvedla v článku napsaném speciálně o něm.
A na závěr jsem si nechala 8. březen - Mezinárodní den žen – po roce 1989 zatracovaný, ale v posledních letech si postupně zase získávající popularitu. I na kterési televizní stanici jsem viděla reklamu k letošnímu dni – ale nazývali jej „svátkem žen“, a tak si myslím, že v tento den budou zase především všechna květinářství a obchody s různými delikatesami mít napilno, aby zajistily dostatečné množství květin a různých dárků, kterými pak muži obdarují své ženy, matky, babičky, přítelkyně a další vyvolené.
Autor: Jiřina Tabášková