joudaweb - časopis Čekanka

Tak předně to byla inaugurace prvního českého prezidenta, kterého si zvolili občané naší země svým vlastním přímým hlasováním. Dost zajímavého jsme při ní zaznamenali. Tak předně to bylo rozhodnutí zvoleného prezidenta pronést prezidentský slib i inaugurační projev zpaměti. Dalo se předpokládat, že bude připraven tak, aby jej nikdo nemohl nachytat tzv. "na hruškách". Zato ti, kdo prezidentský slib připravovali, se vyznamenali. Dopustit se takového přehmatu v těch pár větách, jako se to povedlo tomu, kdo prezidentský slib psal, nemá opravdu obdoby. Přece když píši tak důležitý dokument, tak si jej po napsání přečtu ne jednou, ale zrovna několikrát... A to bych si snad ještě stále nebyla jistá, jestli tam není nějaká chyba... A co zodpovědnost těch nejzodpovědnějších?

 

No, to již tady nevyřešíme, ale nejspíš to vejde do našich dějin - ostatně k nově napsanému a znovu podepsanému slibu byl přiložen i ten původní paskvil, takže se na něm možná budou bavit i příští generace. Moc by mě však zajímaly následné sankce...

 

Ale o tom všem a různých domněnkách, co by - kdyby, bylo toho napsáno a řečeno hodně, a já nejsem ani trochu kompetentní ani oprávněná to nějak více rozebírat, jen jsem cítila potřebu to zmínit, protože jsem ve svém profesním životě napsala spoustu různých dokumentů na nesrovnatelné úrovni s tímto a vždy jsem usilovala o to pracovat co nejpřesněji a chyb se nedopouštět, i když jsem vždy měla na vědomí, že "nikdo není dokonalý" a tam, kde se podílí lidský faktor, není nic jednoduššího, než že se chyba může lehce vloudit. Dost, konec mé kritiky...

 

To tedy byla naše česká inaugurace.

 

Ostatně to, co se přihodilo v naší malé zemičce, není ojedinělé a byli jsme svědky toho, že se něco takového může přihodit i v zemi považované za první zemi světa. Mám na mysli prezidentský slib, který před několika lety při své první inauguraci citoval americký prezident Barack Obama po předsedovi Nejvyššího soudu, který mu jej předříkával a jeho znění popletl. Obama se před citací chybného textu zastavil a na chybu jej upozornil. A při jeho letošní druhé inauguraci se očekávalo, jestli vše dopadne dobře, a mám takový pocit, že tam také nějaký zádrhel opět byl. Takže opět můj závěr - "nobody is perfect".

 

 

 

V uplynulých dnech celý svět, ale zejména křesťanští věřící po nenadálém a nečekaném odstoupení dosavadního papeže namířili pozornost k Vatikánu, k Sixtinské kapli a onomu komínu v očekávání, kdy místo černého kouře se objeví ten tak toužebně očekávaný bílý kouř, který jim zvěstuje ukončení konkláve a z balkónu kaple zazní ono očekávané "Habemus papam!". Hned druhého dne večer po zahájení volby se dočkali. Papežem byl zvolen po několika evropských argentinský kardinál, který pak při inauguraci přijal jméno František na počest sv. Františka s Assisi, a to proto, že krédem jich obou bylo a je, aby celá církev byla církví chudých a církví pro chudé.

 

Inaugurační mše nového papeže se uskutečnila dne 19. března, na den sv. Josefa. A svou skromnost dokázal hned při ní tím, že si nepřál, aby prsten, který obdržel, byl celý zlatý, ale stříbrný a pouze pozlacený. Do jeho působení je vkládáno hodně nadějí, i co se týče pokroku v křesťanství. Četla jsem i úvahu o tom, že snad není daleko doba, kdy budou do kněžského stavu moci být vysvěcováni i ženatí, což by znamenalo ukončení jejich celibátu. Ostatně proč ne, katolická církev je snad jediná, jejíž kněží musí být cele oddáni pouze církvi a přísnému celibátu. O tom, k čemu to pak případně také vedlo, se hodně v uplynulých letech mluvilo. Odpadly by pak také situace, kdy by musel mít kterýkoli vesnický farář kuchařku, jež by o jeho domácnost pečovala. Ostatně i z literatury známe případy, že péči o chod života na faře zastávala snad nějaká jeho příbuzná někdy i se svou dcerou, která říkala panu faráři strýčku...

 

Ihned následující den po jeho zvolení jsem v přehledu denního tisku zaslechla nadsázku, kterou zmínily kterési noviny, v níž se říkalo, že Argentině se povedl znamenitý kousek. Nejenže mají nejvyššího katolíka na světě, který je někdy katolickou církví považován za zástupce Boha na zemi, byť nesprávně, neboť podle Bible Bůh nepotřebuje žádného zástupce, tak mají také fotbalistu, který je v současné době považován za nejlepšího na světě a nazývaného pro změnu fotbalový Bůh. A aby to nebylo málo, tak v nedávné době byl za nejlepšího fotbalistu světa považován také jejich rodák.

 

A tak se stalo, že Argentinci po zvolení nového papeže na náměstích neskandovali jen jeho jméno, ale také jména oněch dvou fotbalistů - Lionela Messiho a Diega Maradony.

 

Jak je již mým zvykem, přidám něco osobního. Je zajímavé, že jména obou hlavních osobností, o kterých jsem se zmiňovala, se v mém příbuzenstvu vyskytla v hodně případech. Řada mých předků nesla jméno František i Františka, a je zajímavé, že i jméno Miloš se párkrát vyskytlo, což bylo na dávnější dobu, ve které žili, docela zajímavé a tehdy ne moc obvyklé. A Josefů také nebylo mezi mými příbuznými málo.

 

Když už jsem se v závěru článku přesunula z vážných témat do méně vážných a zábavnějších, tak ještě uvedu, že kromě těchto dvou významných inaugurací prezidenta a papeže, se ještě uskutečnila, stejně jako každoročně, i volba nové královny krásy naší země pro celý příští rok. A z tohoto klání vyšla vítězně - snad se nemýlím - první miss v naší historii, která neměla dlouhé vlasy! Mám takový pocit, že je to poprvé, vzpomínám si, že kdysi se jedna krátkovlasá dívka také umístila, ale pouze jako nějaká vicemiss. Ona je jedna pravda, že krása člověka není vůbec jen ve vlasech. A chce se mi zde připomenout cosi o rčení, které srovnává dlouhé vlasy s rozumem, ale i to není tak jednoznačné a může být - někdy lehce, někdy hodně - zavádějící. Tak si vyberme... Letošní soutěž se vymykala mimo jiné i tím, že jako druhá vicemiss se umístila dívka vietnamského původu. Inu, globalizace zkrátka proniká do všech oblastí našeho života.

 

No uznejte, že jsme těch zážitků měli... A srovnávat nesrovnatelné? Proč ne! Život je přece plný různých protikladů...

 

 

Pro dnešek již končím, ale o měsíci březnu to ještě stále není vše, takže příště...