Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
V mém předcházejícím článku jsem zdaleka nevyčerpala všechny události, ke kterým v měsíci dubnu někdy v minulosti dávné i méně dávné došlo i výročí známých osobností, a proto - jak jsem v jeho závěru předeslala, ještě pár vybraných připomínám...
Na několik článků by vydalo povídání o životních výročích známých osobností, v závěru pár z nich zmíním, ale nejdříve bych chtěla připomenout události, z nichž některé postupem doby zasáhly osudově do životů mnoha lidí na celém světě a tenkrát, stejně jako dnes, stále ovlivňují - troufnu si říci - jejich životy, a také přidám pár zajímavostí domácí provenience.
Jsem na vážkách, čím začít...
Dobrá, začnu hned událostí ze začátku dubna. Přihodilo se 3. dubna 1973, když po jedné z ulic New Yorku šel muž, který měl k uchu přiložen předmět připomínající cihlu. Ta cihla - to byl prototyp mobilního telefonu a onen muž byl jeden z vedoucích pracovníků firmy zabývající se vývojem a výrobou komunikačních prostředků. Lidé nevěřícně a udiveně sledovali, co se to děje, když viděli, že muž do toho předmětu mluví. Tento mobilní telefon vážil přes jeden kilogram, baterie v něm vydržela pouhých dvacet minut, ale s ohledem na jeho hmotnost se s ním stejně nedalo déle telefonovat.
V průběhu dalších deseti let se podařilo vytvořit jej do takového stavu, že mohl být uveden na trh. Jeho hodnota tehdy byla okolo osmdesáti tisíc korun, hmotnost osmdesát dekagramů a na výšku přes třicet centimetrů. Vývoj ale pokračoval dále...
V naší zemi bylo možné si pořídit mobilní telefon až od září 1991, a jeho vlastnictví bylo tehdy jedním ze symbolů bohatství, neboť jak náklady pořízení, tak i náklady na provoz nebyly adekvátní tehdejším příjmům většiny našich obyvatel.
Že se to v průběhu dalších let změnilo a jakým způsobem, je zbytečné dále zmiňovat...
Hned o den později - 4. dubna 1973 - přihodilo se opět v New Yorku. Toho dne byl zahájen provoz v komplexu Světového obchodního centra - Twin Towers, které bylo až do září 2001 jedním ze symbolů New Yorku a hlavní dominantou jeho čtvrti Manhattan. V úvodu článku jsem zveřejnila fotografii, kterou již nikdy nebude možné v reálu pořídit, a podobný pohled uvidíme již snad jedině v nějakém americkém filmu. Po té příšerné události a úplné demolici obou budov se změnil název místa, kde budovy stály, na Ground Zero. Zde by měl být postaven velký památník a mrakodrap s původně navrženým názvem Freedom Tower - Věž svobody, ale jeho oficiální název bude One World Trade Center a s jeho dostavbou se počítá v letošním roce. Svou předpokládanou výškou 530 m předčí dosud nejvyšší budovu Spojených států Willis Tower v Chicagu - 442 m, o níž jsem se zmiňovala v seriálu článků Vzpomínky na Ameriku.
22. duben - celý svět považuje tento den za Den Země. Je to den upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí a vyvolávající způsoby a návrhy řešení z toho vyplývajících problémů. Poprvé tento den slavili a základy pro jeho uznání položili američtí studenti 22. dubna 1970. Jen taková zajímavost - je to shoda náhod, že to bylo právě v den stého výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. Od roku 1990 tento den uznáváme i v naší zemi. V době okolo tohoto data se uskutečňují různé ekologicky zaměřené akce - společné akce sázení stromů, uklízení v přírodě, čistění potoků, také těch studánek, o nichž jsem se zmiňovala v předchozím článku, pořádají se přednášky s ekologickou tematikou spojené případně s promítáním dokumentárních filmů a různé happeningy, ve školách např. různé soutěže, sběr nepotřebných věcí a surovin, apod. Všichni bychom si měli uvědomit, jak jsou ekologie, dodržování zásad pro čistotu životního prostředí a vše, co s tím souvisí, důležité pro náš život.
Další informace je o události hodně dávné, ale svědčící o kulturním životě v naší země a touze našich lidí po informacích ze všech oblastí kultury.
Mí Pražené mi rozumějí... Kdo by neznal tento výrok!
Dne 21. dubna 1783 - tedy před 230 lety - bylo otevřeno Stavovské divadla v Praze, původně Nosticovo. Uvádím je zde proto, že je známé především tím, že v něm vystoupil po svém příjezdu do Prahy Wolfgang Amadeus Mozart, aby zde dirigoval svoji Figarovu svatbu, která nebyla ve Vídni přijata. Pražané ale byli nadšení a Mozart jako dík za srdečné přijetí se kromě onoho výše uvedeného výroku rozhodl pro Prahu složit operu Don Giovanni a opět ji zde sám dirigoval. A právě tím, že tato opera byla ve Stavovském divadle uvedena, se divadlo stalo známým v celém tehdejším kulturním světě A v současné době je jediným dosud existujícím divadlem, kde Mozart působil.
Právě v tomto divadle byla také uvedena první česká opera Dráteník Františka Škroupa, v níž zazněla poprvé píseň, která se pak stala naší národní hymnou. Zásluhou Františka Škroupa zde pak byla uvedena řada oper, dříve v Praze nehraných, např. Richarda Wagnera. I v současné době zde uvádějí především Mozartovo dílo. V jeho prostorách také režisér Miloš Forman natáčel scény svého oskarového filmu Amadeus.
Dne 30. dubna před 130 lety v roce 1883 se narodil Jaroslav Hašek. O něm, i o jeho díle, jsem se zmiňovala v článku o lednových výročích, kdy jsme si připomínali 90 let od jeho úmrtí v roce 1923. Dnes chci jen připomenout, že začátkem dubna vyšla kniha s názvem "Jaroslav Hašek Data - Fakta - Dokumenty" nejvýznamnějšího českého haškologa Radko Pytlíka, který s jeho dílem prožil šedesát let a v této knize sleduje jeho pohnutý život téměř den po dni.
V roce 2011 byla založena Cena Arnošta Lustiga, udělovaná osobnostem, které jsou známy díky své odvaze, statečnosti, lidskosti a spravedlnosti. Uvádím to zde proto, že toto ocenění před několika dny obdržela Kamila Moučková, první hlasatelka Televizních novin, jejichž vysílání bylo zahájeno 1. ledna 1957, kterou máme všichni spojenou s 21. srpnem 1968 a jejím tehdejším televizním vysíláním, kvůli němuž pak byla v dubnu 1970 z Československé televize odvolána. U dámy se nesluší hovořit o věku, ale toto ocenění jí bylo předáno u příležitosti jejího významného životního jubilea. A je třeba říci, že tato dáma je také jedním příkladem toho, že věk je pouze jakési číslo...
Milé čtenářky, vážení čtenáři, svým článkem jsem chtěla trochu oživit vzpomínky a případně přidat něco zajímavého...
Takže - duben končí, nenechte se v jeho posledním dnu napálit aprílem a pozor o dnešní filipojakubské noci při případném pálení čarodějnic. Pokud se zúčastníte nějakého, dbejte na protipožární prevenci, věřte mi, vím o čem mluvím...
Také se možná budou otevírat dosud neprobádané jeskyně a tajné podzemní chodby, ve kterých jsou ukryty poklady...
A potom se již všichni těšme na máj, nejkrásnější měsíc v roce...
Autor: Jiřina Tabášková