joudaweb - časopis Čekanka

Je to tak, máme za sebou počátek května, měsíce, který je pro téměř všechno lidstvo světa svým významem snad nejvýjimečnější ze všech ostatních. Je to měsíc, kdy byla ukončena největší hrůza dvacátého století, druhá světová válka, která začala 1. září 1939 a pro Evropu skončila kapitulací Německa 8. května 1945, válka, která má na svědomí 60 milionů lidí, z toho 20 milionů vojáků a ostatní byli civilisté.

 

Právě ty šeříky nám připomínají dny našeho osvobození od fašismu a konec války v Evropě. Jimi lidé vítali naše osvoboditele, když jejich tanky přijely do naší vlasti a cestou postupně vytlačovali německá vojska ze všech měst a obcí, až dne 9. května přijeli do Prahy. Tam již 5. května začalo povstání pražského lidu a příjezd rudoarmějců a osvobození Prahy byla definitivní tečka za tolika lety prožitými v hrůze, útlaku a bídě jak fyzické, tak duševní všech našich lidí, i když... zatímco např. Ostrava byla osvobozena 30. dubna a 9. května celá naše vlast slavila vítězství a osvobození, tak ještě 12. května padaly poslední, ale již opravdu definitivně poslední, výstřely ve Slivicích u Milína na Příbramsku...

 

Lidé slavili, tanky sovětských vojáků byly zasypány kyticemi šeříků, vojáci hráli na svých "garmoškách", lidé se veselili, radovali, zpívali. Tuto dobu nám po dlouhá léta připomínala každoročně na koncertech a různých kulturních akcích v rámci oslav našeho osvobození známá píseň Příchod Rudé armády, kterou složil hudební skladatel Václav Dobiáš na text básníka Viléma Závady. Možná se někomu nelíbí, někdo ji snad již ani nezná, ale zmiňuji se zde o ní, protože já ji mám ráda a líbí se mi moc.

 

Zatímco od východu nás osvobozovala rudá vojska, tak od západu přijel do Československa americký generál Patton se svojí armádou do Plzně a osvobodil nejdříve Plzeň a postupně další města na západě a jihozápadě Čech. A na rozdíl od sovětských vojáků ti američtí přijeli ve džípech, motocyklech a dalších vojenských vozidlech, na kterých měli bílé hvězdy, zatímco sovětské tanky byly označeny pouze čísly - rudé hvězdy tenkrát na nich neměli, a místo písní s garmoškami zase hráli a zpívali svingové a jazzové melodie za doprovodu klarinetů a saxofonů a zejména skladby big bandu Glenna Millera In The Mood nebo Chattanooga Choo Choo jsou z nich nejznámější. A hrají se a jsou populární dodnes... A protože se mi líbí různé hudební žánry, tak i ty svingové a jazzové skladby se mi líbí. Ale to by bylo na další povídání...

 

 

Nejpopulárnější ovšem byla tehdy píseň Roll out the Barell, naše Škoda lásky, která během válečných let byla píseň přeložena do mnoha dalších jazyků a rychle se stala velmi populární mezi vojáky na všech frontách. V mnoha zemích zdomácněla tak, že se často mělo za to, že jde o místní lidovou píseň a všude ji znali a měli tenkrát, stejně jako v současné době stále mají, všichni rádi, a také si ji rádi zazpívají.

 

Sama jsem zažila důkaz, že je tomu skutečně tak. Můj zážitek je z doby před třemi lety, když jsem při návštěvě Prahy s mými americkými přáteli navštívila Prahu a mimo jiné jsme absolvovali vyhlídkovou plavbu lodí po Vltavě, která je replikou historické lodi z konce 19. století a její trasa vede v okolí historických památek a je doplněna odborným výkladem lodivoda. Na začátku i konci plavby vyhrávala muzika, a mimo jiné také tuhle píseň. A protože tam bylo plno cizinců, tak každý zpíval ve svém jazyce. A tak tam znělo jak ono Roll out the Barell, tak i německá Rosamunde a samozřejmě ta naše Škoda lásky.

 

 

 

 

Svůj článek jsem začala tím nejzásadnějším z května, vrátím se ale zpět na úplný začátek května, kdy se připomíná mezinárodní dělnický svátek pracujících na celém světě - 1. máj. Svátek, který vznikl na popud amerických dělníků a prvně se slavil 1. května 1890. Hodně z nás si pamatuje na prvomájové průvody, alegorické vozy, mávátka, balonky, různé transparenty a mávání a volání budovatelských hesel před hlavními tribunami, ale především na povinnou účast v průvodech. V současné době je již vše jinak, žádné průvody, pouze různé kulturní akce, účast na nichž povinná není, a tak si každý užívá tento výjimečný den v roce podle svého.

 

 

A protože v takovém blízkém sledu za sebou se slavily a připomínaly jak 1. máj, tak 5. a 9. květen - od roku 1991 ale 8. květen, tak se pro tento časový úsek vžilo pojmenování "slavné májové dny", v jejichž průběhu každoročně uctíváme vzpomínka vojáků i civilistů, kteří padli na bojištích i při dalších provokačních akcích a v koncentračních táborech v průběhu těch strašných šesti let. Připomínám vyhlazení Lidic a Ležáků, osadu Ploština na jihovýchodní Moravě, kterou nacisté vypálili ještě 19. dubna 1945 a Javoříčko, které bylo srovnáno se zemí dokonce ještě 5. května 1945 - tak blízko před koncem války... A utrpení vězňů v koncentračních táborech... Sama hrůza, hrůza, hrůza...

 

 

Je zajímavé, že zatímco 1. květnový den je pro všechny 1. máj, tak o 5. květnu se mluví jako o dni pražského květnového povstání. Je to tak, že květen je jediný měsíc v roce, pro který jsou vžité a používají se oba výrazy. Pro původní název máj, který je podobný v různých zemích, poprvé použil název květen podle slova kvésti v roce 1805 Josef Jungmann, český filolog a spisovatel..

 

Také básník Václav Čtvrtek ve své básni Měsíce, kterou nahrál a nazpíval Hradišťan, napsal, že "květen si říká podle kvítí", jak jsem uvedla také v názvu tohoto článku.

 

 

*****

 

Trochu jsem se zamýšlela nad těmi názvy květen-máj. Je zajímavé, že slovo máj v různých obdobách se vyskytuje v hodně jazycích, zatímco názvy dalších některých měsíců se v hodně případech liší, některé jsou často shodné. Srovnávala jsem a zaujalo mě, že - vezmu to ze slovenštiny - január, február, ...jún, ...september, atd. jsou v jiných jazycích shodné, dokonce i v maďarštině se liší pouze přidanými koncovkami, ale udivuje mě, že například v polštině je shodný s našimi českými názvy snad pouze ten máj a potom listopad. Ostatní měsíce se od češtiny zcela liší, a tak si říkám, jak k těm názvům přišli - polština, slovanský jazyk, jazyk naší sousední země. Zmiňuji se o tom proto, že jsme kdysi často poslouchali polské televizní vysílání, populární v našem regionu bylo např. tzv. "kino nočne", byli tam dosti vepředu a dávali filmy, které se u nás nevysílaly, a tak jsem měla problém porozumět, když se mluvilo třeba o měsíci pazdzierniku, že je to říjen, nebo prosinec že je grudzieň či leden je styczeň. Zdálo by se, že francouzština, románský jazyk, bude mít kdoví jaké názvy, ale jsou téměř stejné jako např. v angličtině. Naopak u francouzštiny mě zase udivuje, že zatímco např. slovo mléko je hodně podobné v němčině, angličtině, ruštině, tak francouzsky se řekne lait. Co k tomu říci... Můj pohled a zamyšlení nad touto záležitostí jsou samozřejmě ryze amatérské, jsem si toho vědoma a jazykovědcům se touto cestou omlouvám, že se jim do toho vůbec pletu.

 

*****

 

 

Tak jsem trochu (hodně) odbočila od tématu článku do krátkého jazykového koutku. Při jeho psaní mě to napadlo a kdoví, jestli by ještě někdy byla příležitost se zmínit. Ale teď rychle zpět ke květnu-máji...

 

 

 

Na konec článku jsem si nechala to nejhezčí.

 

Byl pozdní večer, první máj,

večerní máj byl lásky čas...

 

To je Karel Hynek Mácha a jeho lyricko-epická báseň Máj, jedno z nejvydávanějších českých literárních děl. Název i úvod této lyricko-epické básně je krásný, ovšem zavádějící. Svádí k domněnkám, že v něm jde pouze o lásku, o přírodu a romantický příběh, ve skutečnosti je to příběh tragický, k němuž Máchu inspirovala skutečná událost.

 

Je asi málo lidí, kteří úvodní verše této básně neznají...

 

 

Měsíc máj je symbolem míru, lásky, vůní z rozkvétajících stromů a květin, zkrátka považovaný všemi za nejkrásnější v roce. Je zajímavé, že zatímco se o něm mluví jako o měsíci lásky a zamilovaných, tak na druhou stranu je to měsíc, o kterém se traduje, že by v jeho průběhu neměly být uzavírány sňatky. Pověra říká, že "svatba v máji značí máry" a do dnešní doby je počet sňatků v jeho průběhu nižší oproti jiným měsícům.

 

V nějakém jiném mém článku jsem již jednou uváděla další zajímavost, vztahující se k měsíci lásky. Kdysi jsem četla nějaký fejeton na toto téma, který končil tím, že vzhledem k tomu, že máj je lásky čas, tak nejvíce dětí se rodí v únoru. Jenže - fejeton je fejeton, ale výsledky statistického zjišťování nám říkají něco jiného. Podle něj se u nás nejvíce dětí rodí v červenci a srpnu. Tak si vyberme, kde je pravda...

 

 

 

Kyticí šeříků jsem článek začala, kyticí šeříků jej také končím. Jak je mým zvykem, tak na závěr přidám něco osobního. Následující obrázek je důkazem toho, že nejen příroda dokáže vytvořit stromy, keře, květiny, dokáží to i lidské ruce, na rozdíl od přírody však pouze věci neživé. Na obrázku je můj vlastnoruční výtvor z před dosti dávných let. Obrázek i komentář k němu přidám také k mému článku Záliby a koníčky a do jeho galerie.

 

 

 

Milé čtenářky, vážení čtenáři, svým povídáním jsem chtěla připomenout a oživit vzpomínky jak na doby hodně dávné, tak doby málo dávné. Téma je hodně široké a dalo by se o něm ještě mnohem více psát a psát... Chtěla jsem zde vystihnout jak to podstatné, tak i odlehčenější, a pokud jste dočetli až do těchto míst, tak jsem tomu hodně ráda.