Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Koukla jsem na Čekanku a hned mě napadlo: tady to nějak nežije. Ne snad kvůli počtu přečtení jednotlivých článků.
Že je časopis komorní mi nevadí. Jen jsem si uvědomila, že když navštívím jakýkoli internetový deník, týdeník či občasník, na každém z nich bliká hned několik reklam. Zásadně na ně neklikám a považuji je za obtěžující, obzvlášť když agresivně překryjí část textu, který si chci zrovna přečíst, nebo když mě vyleká jakýsi zvuk, který se ozve při náhodném přejetí některého blikajícího obrázku myší.
Jenže jak vidno, aniž jsem to tušila, blikající deníky jsem si v hlavě mimoděk spojila s pocitem, že tenhle web je neustále živý, aktuální a pořád se tu děje něco nového. Zatímco u těch neblikajících je poklidno a útulno, ale má smysl navštívit je pouze občas na chvíli a jen zběžně mrknout, jestli došlo od posledně k nějaké změně.
A tak by mě zajímalo, jak to máte vy, mé čtenářky a mí čtenáři. Také vám blikající obrázek na periferii vašeho pohledu evokuje pocit, že jste se dostali do dynamického prostředí, kde nejste sami a kde se pořád něco děje?
Nebojte, ani v případě Vaší kladné odpovědi nezačnu shánět nějakou reklamu, abych to tady oživila. Ale přece jen... že bych zkusila aspoň nějaký pohyb?
Autor: Táňa Kubátová