joudaweb - časopis Čekanka

Pro nadpis článku jsem si propůjčila opět verš z básně Měsíce Václava Čtvrtka, a jak o tom zpívá i soubor Hradišťan. Mělo by to tak být, jenže letos je vše jinak. Do konce června zbývá sice ještě dosti času, ale prognóza není zdaleka příznivá. Snad aspoň pár hodin si na nás v jeho průběhu sluníčko zasvítí. Uvidíme...

 

K napsání tohoto článku mě přiměly - jak jinak v mém případě - vzpomínky. Vzpomínky na několik začátků června, které jsem prožila na místech, která před pár dny v důsledku katastrofálních povodní vypadala zcela jinak, než si na ně vzpomínám já z doby tehdejší.

 

Jak a proč to tehdy před nějakými zhruba třiceti lety bylo? Nadřízený orgán - tehdejší generální ředitelství podniku, ve kterém jsem pracovala, vždy dvakrát v roce pořádal pro odborné pracovníky všech krajských podniků České republiky porady, kde se projednávaly výsledky jejich činnosti, vyměňovaly se navzájem zkušenosti, upozornění na další úkoly a také pořádalo školení, na kterém fundovaní lektoři z příslušného oboru upozorňovali na nové již platící i předpokládané předpisy v dané oblasti pro příští období.

 

Bylo to zařízeno tak, že vždy začátkem června bývaly tyto akce několikadenní a uskutečňovaly se v různých krajích naší země, to také kvůli externím lektorům, abychom byli pro porovnání seznamováni s jejich způsobem postupu při řešení úkolů v různých regionech naší země. V podstatě tak bylo spojeno dobré s užitečným, protože kromě toho odborného jsme měli možnost také poznat různá města i místa, kam bychom se snad ani neměli příležitost podívat. Pro pořádek jen ještě doplňuji, že ty prosincové porady byly vždy jednodenní a byly pořádány pouze v Praze.

 

Mimochodem - někdy od devadesátých let minulého století se těmto akcím říká módně "workshopy", na kterých jsou prostřednictvím "brainstormingu" a "brainwashingu" nejen manažeři, ale také další odborní pracovníci připravováni na řešení situací, které mohou v oblastech jejich činností nastat. Jen pro zajímavost - původní překlad slova workshop je dílna... Nová doba sebou zkrátka přináší stále nové a nové výrazy. Např. dříve používaný termín pro funkci směnového mistra je nyní supervisor, pro pozici vrátného či recepční se používá výraz first contact manager, stejně tak by se mohl použít i výraz first-last contact manager, pro uklízečku cleaning manager či facility manager, a mohla bych pokračovat dále a dále...

 

Tehdejší naše porady a školení jsou s těmi dnešními workshopy a jejich pracovní náplní srovnatelné, neboť právní předpisy a technické normy platí dnes stejně tak, jako dříve, a důsledky jejich nedodržení či nesplnění mohou vést ke škodám nejen materiálním, ale i těm nejhorším...

 

Jedna z našich tehdejších porad se konala v Ústí nad Labem. A jako z udělání jsme byli ubytováni právě v jednom sport hotelu přímo na břehu Labe poblíž hradu Střekov. Vzpomínám si, že jsme tehdejšího pěkného počasí využili také k posezení na břehu, pár metrů od řeky. Sledovali jsme mimo jiné také lodě, převážející nějaké náklady. Připadalo mi to tenkrát, že by chybělo jen málo, abych si mohla v Labi smočit nohy. Není divu, že to letos tak dopadlo... Myslím, že i tenkrát mi myšlenky na snadné vylití řeky z břehů běhaly hlavou.

 

Na nějaké větší prohlídky města a okolí tenkrát nevybyl čas, přece jen jsme centrum města navštívili. Město má také svoji historii - podle pověsti se nedaleko odsud ve vesnici Stadice zastavil kůň kněžny Libuše putující až z Vyšehradu u Přemysla Oráče, a tím jej označil za jejího budoucího muže. Také v době husitské zde došlo k několika střetnutím pro husity vítězným. V současné době je však vnímáno jako město průmyslové, především město chemického průmyslu. Nejcharakterističtějšími jeho znaky v době, kdy jsem tam byla, byl hodně známý most přes řeku Labe - Benešův most a samozřejmě také ten hrad Střekov.

 

Další velmi pěkné vzpomínky mám na město Písek. Letošním povodním odolalo na rozdíl od povodní v roce 2002, kdy byl zcela zatopen nejstarší kamenný most ve střední Evropě včetně všech soch. V letošním roce se povodeň Písku vyhnula, ale odnesla to nedaleká vesnice Putim, která byla hodně postižena.

 

Protože žiji na severovýchodě naší země a téměř všude jsem to měla hodně daleko, tak jsem několikrát využila tehdejších porad k tomu, že jsem si pobyt na vzdálených místech ještě po jejich ukončení prodloužila o pár dnů dovolené a využila k bližšímu poznání tamějších oblastí i spolu se členy mé rodiny, kteří za mnou přijeli a společně jsme pak navštívili různé pamětihodnosti a jejich okolí. Tenkrát jsme měli poradu na Hluboké nad Vltavou, a když po jejím ukončení tam můj muž přijel, mimo jiné jsme se odtamtud do Písku také zajeli podívat.

 

Zprávy o povodni v Putimi, od Písku jen pár kilometrů vzdálené, mi připomenuly, jak pěkné počasí bylo, když jsem tehdy před hodně lety stála před Putimskou bránou, vzpomněla si na známou píseň tehdejších studentů gymnázia, jak jsme se procházeli po břehu Otavy, jak vzpomínal můj muž, který zde prožil celou svoji základní vojenskou službu, na tehdejší dobu, takže věděl, kam mě má zavést a co mi má ukázat. Vzpomínám si, jak jsem na pamětní desce jednoho domu četla, že zde vyučoval hře na housle Otakar Ševčík, k jehož žákům zde patřili mimo jiné housloví virtuosové Jan Kubelík a Jaroslav Kocian, jinde zase byla zmínka o hudebním skladateli a dirigentovi Otakaru Jeremiášovi, malíři Mikoláši Alšovi a samozřejmě především Fráňa Šrámek to byl, který zde prožil v domě nedaleko Putimské brány svá studentská léta, a jehož zásluhou se město dostalo nejen do literatury, ale i do filmu, oč se zejména zasloužil další písecký rodák, filmový režisér Václav Krška.

 

Troufám si tvrdit, jako již u několika spisovatelů v jiných mých článcích, že možná dílo Fráni Šrámka nečetlo tolik lidí, jako vidělo filmy zpracované na základě jeho literární předlohy. Především filmy Stříbrný vítr s náznaky autobiografických prvků a Měsíc nad řekou patří do pokladnice československého filmového umění. Jan Ratkin a jeho Anička posedlá ve Stříbrném větru a Vilém Roškot se Slávkou Hlubinovou v Měsíci nad řekou, jak je ztvárnili Eduard Cupák, Jana Rybářová a Dana Medřická spolu s významnými hereckými osobnostmi v dalších rolích - nelze na ně zapomenout.

 

Dva hlavní atributy s přívlastkem drahého kovu zejména charakterizují město Písek. Jsou to zlatonosná Otava a právě onen stříbrný vítr, kterému na jejím břehu naslouchal Fráňa Šrámek. Právě od rýžování písku, z něhož se kdysi získávalo to zlato, vznikl název města. Spolu s nejstarším kamenným mostem ve střední Evropě ze třináctého století to jsou největší lákadla, pro něž je Písek vyhledávaným místem k návštěvám, prohlídkám a připomenutí si historie i významných osobností naší země.

 

Mimochodem - i zcela prozaicky a symbolicky jsme si k obědu dali jihočeskou kachnu se zelím v historické budově - restauraci U Reinerů, která byla založena někdy v polovině devatenáctého století, bydlel v ní básník Adolf Heyduk a stravovat se zde chodili např. Mikoláš Aleš, Fráňa Šrámek a při svých návštěvách i Jan Neruda, Heydukův dobrý přítel.

 

Mnoho slavných rodáků má město Písek - jak z minulosti, tak i z doby současné, to by bylo na další dlouhé povídání.

 

Právě letošní atypický začátek června mě přiměl k napsání těchto řádků. Doufejme, že příroda se snad konečně umoudří...

 

O tom, jak jsem se dívala z výšky na soutok Otavy s Vltavou, či jak jsem se pohybovala v místech slavné bitvy z roku 1431, nebo si měla možnost prohlédnout kraj Jana Sladkého Koziny, a další různá místa naší vlasti, se snad zmíním někdy příště...