joudaweb - časopis Čekanka

...o ženě, která se jako první na světě podívala do kosmu.

 

Jak ten čas letí! Bylo to 16. června 1963 - ani se nechce věřit, že uplynulo již 50 let, když kosmická loď Vostok 6 vynesla na oběžnou dráhu okolo země tehdy šestadvacetiletou sovětskou kosmonautku Valentinu Těreškovovou. Ve vesmíru tenkrát nebyla sama, dva dny před jejím letem na kosmické lodi Vostok 5 se do vesmíru vznesl její kolega kosmonaut Valerij Bykovskij. Valentina strávila ve vesmíru 70 hodin a obletěla Zemi 48krát.

 

Byla to tehdy událost, stejně jako dva roky předtím při kosmickém letu Jurije Gagarina, který jako první člověk na světě vůbec na kosmické lodi obletěl zeměkouli.

 

Vzpomínám si, že stejně jako na oslavu Gagarina ještě téhož dne Gustav Brom složil píseň Dobrý den, majore Gagarine, která byla ihned natočena a vysílána, tak také na její počest byla složena píseň, tuším ale, že ne tak rychle - nejsem si tím však jistá a nevím ani, kdo byl autorem, vzpomínám si však na úvodní slova - bylo to tak nějak "Valentino, Valentino, dnes všichni lidé k Tobě vzhlížejí, Valentino, Valentino...", dále již nevím, má paměť mě zradila.

 

Po návratu z kosmu byla oceněna vyznamenáním Hrdinka Sovětského svazu, byla zvána k mezinárodním návštěvám zejména do zemí tehdejšího socialistického bloku. První její zahraniční cesta se uskutečnila do naší země. Uplynuly sotva dva měsíce od jejího letu, když 14. srpna k nám přicestovala na sedmidenní návštěvu.

 

Vědělo se o ní, že ze všech květin nejvíce miluje gladioly - mečíky, a tak všude, kam přijela, ji lidé zahrnovali různými květy, ale mečíky především.

 

A jak to již v mém případě většinou je, tak přidám vlastní zážitek. Původním povoláním byla Valentina Těreškovová tkadlenou, tak do jejího programu tenkrát byla zahrnuta i návštěva Frýdku-Místku, města s dlouholetou tradicí textilního průmyslu a návštěva jednoho ze závodů tehdejšího národního podniku Slezan. Ve Frýdku-Místku jsem tenkrát studovala a právě v onom vybraném závodě jsem v předcházejícím školním roce také jednou týdně vykonávala praxi. Byli jsme s mým mladším bratrem na ni také zvědaví, a tak jsme se jeli na její příjezd podívat. Po obou stranách ulici, kudy měla projíždět, lemovala spousta lidí. Měli jsme sebou také kytici mečíků z naší zahrady, a když otevřené auto projíždělo okolo nás a ona mávala a usmívala se, tak se nám podařilo strefit se a naši kytici dovnitř auta hodit. Bylo to tenkrát nové, zajímavé a zážitek...

 

V každém případě si zasloužila obdiv. I když se najdou ještě i dnes různí znevažovatelé její odvahy - že celou dobu letu proplakala, že jí bylo špatně od žaludku, a že... nevím ještě co dále. Ruku na srdce by si měli dát oni všichni, jsem zvědavá, kdo by našel takový kus odvahy. Průkopníci to zkrátka měli vždy těžké... A mají stále...

 

Jak to s ní bylo dál, je jistě všem známo - že se provdala za pár měsíců také za kosmonauta Andrijana Nikolajeva, který byl v kosmu rok předtím, spekulovalo se tenkrát, že to byl záměr, aby se zjistilo, jak se může pobyt jich obou ve vesmíru odrazit na dětech. Měli pak dceru, která byla dítětem, jejíž zdravotní stav byl hodně podrobně sledovaný. A pokud jde o tu spekulaci o manželství z rozumu, tak snad byla i opodstatněná, neboť jejich manželství vydrželo pouze 17 let a poté bylo rozvedeno.

 

V roce 2000 byl Valentině Těreškovové v Londýně udělen titul "Žena století".

 

Teprve dvacet let po jejím kosmickém letu téměř na den dne 18. června 1983 se do vesmíru podívala první Američanka Sally Rideová.

 

**************************************************

 

Před několika dny přijel do Berlína poprvé od svého zvolení prezidentem Spojených států Barack Obama. Byla to možná náhoda, že se jeho návštěva uskutečnila krátce před 50. výročím slavného berlínského projevu amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, který pronesl 26. června 1963 u jednoho ze symbolů Berlína - Braniborské brány. Bylo to tehdy v době postavení Berlínské zdi, symbolu rozdělení Berlína, Německa i Evropy. Cílem jeho projevu bylo udržet poklidnou situaci ve městě, ale hlavně nechtěl vyprovokovat východní blok.

 

Právě v souvislosti s návštěvou Baracka Obamy se v uplynulých několika dnech tehdejší Kennedyho projev často připomínal, zejména závěrečná věta jeho projevu "Já jsem Berlíňan!". Jeho tehdejší projev je považován za nejlepší ze všech jeho vystoupení, přestože nebyl dlouhý, pouze okolo 700 slov. Vyslovit onu závěrečnou větu byl jeho momentální nápad na poslední chvíli, těsně před projevem si ji nechal přeložit do němčiny a chvíli před tím, než s projevem vystoupil, se snažil nacvičit její správnou německou výslovnost.

 

Rozebírat jeho projev přísluší politologům, já chci čtenáře pobavit, a tak se pokusím zaměřit na hledisko jazykovědné, které může za určitých okolností vyvolat rozpaky či dokonce úsměv na tváři, dojde-li k nesprávné interpretaci při překladu z jednoho do jiného jazyka.

 

Možná někdo ví, co teď bude následovat, ale přece jen se zmíním a trochu připomenu...

 

Tehdejší Kennedyho věta "Ich bin ein Berliner!" jednak vstoupila do dějin, ale také sváděla k humorné interpretaci a její význam a smysl byl - sice až po 25 letech od jeho citace - kýmsi zpochybněn. Problém byl v tom, že v německé interpretaci byl před slovem Berlíňan - v němčině Berliner - vysloven neurčitý člen "ein", který se v případě označení obyvatel měst a zemí správně nepoužívá, a kdesi úplně v nejzápadnější části Německa se v nářečí výraz ein Berliner používá pro pocukrovanou koblihu plněnou jahodovým džemem. Toto zpochybnění vyvolalo diskusi, jak to vlastně mělo být správně a závěr pomyslného sporu o správný význam je ten, že označení obyvatel města bez onoho "ein" není bezpodmínečně nařízeno a může se klidně použít. Takže žádná kobliha, ale Berlíňan...

 

Když jsem trochu pátrala, nalezla jsem zmínku, jaký mají Berlíňané smysl pro humor, což se projevilo i při pojmenovávání významných budov ve městě. Jejich Kongresové hale například říkají "těhotná ústřice" nebo televizní věži "tele-asparagus", což by mohl být i "tele-chřest". Jsem si vědoma, že s tímto článkem to nemá nic společného, i když ta kobliha... To je jen kousek mé snahy pobavit Vás.

 

Ještě se ale vrátím k pobytu Kennedyho tehdy v Berlíně. Vyjádřil se o něm, že nic lepšího doposud nezažil. Po ukončení jeho projevu několik minut lidé skandovali jeho jméno tak, že to bylo slyšet i přes zeď až do východního Berlína.

 

Ještě jednu památnou větu na závěr článku zmíním. Pronesl ji v roce 1987 další americký prezident Ronald Reagan, když řekl na závěr svého projevu na tomtéž místě: "Pane Gorbačove, zbourejte tuhle zeď!".

 

A tak se také o dva roky později stalo...

 

Představy o tom, jak by měl svět vypadat v dalších obdobích, o prosazování demokracie, snaze ukončit konflikty mezi státy a o omezení šíření zbraní všeho druhu a o boji s klimatickými změnami nastínil tamtéž před pár dny - jak jsem zmínila výše - Barack Obama.

 

Ale to je již na další diskusi a úvahy...