joudaweb - časopis Čekanka

Právě v těchto dnech si připomínáme 1150 let od doby, když 5. července 863 vstoupili na pozvání druhého velkomoravského knížete Rostislava na území Velké Moravy, aby zde šířili náboženství, vzdělání a kulturu ve slovanské řeči, neboť Rostislav se obával pronikání německého náboženského vlivu latinsky mluvícími misionáři. Nechal je proto z Velké Moravy vyhnat a požádal byzantského císaře o vyslání duchovních, kteří by zde vedli bohoslužby ve slovanské řeči a pomohli vytvořit církev vlastní.

 

Za hlavní středisko tehdejší Velké Moravy je považována jihomoravská obec Velehrad, a zde také začali svatí bratři ze Soluně působit. Symbolem Velehradu je Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje a je každoročně cílem Národní pouti, která se koná na památku oněch dvou svatých bratří Cyrila a Metoděje. Letošní Národní pouť má punc mimořádnosti a zvýšeného zájmu všech věřících i nevěřících u významného výročí příchodu Cyrila a Metoděje k nám na Velkou Moravu.

 

Velehrad je nejvýznamnější poutní místo na Moravě, které možná všichni, kdo budete můj článek číst, jste navštívili. I já jsem tam byla kdysi dávno na školním výletě a vzpomínám si, jak mi Bazilika připadala impozantní - ona také taková je, a jak si při pohledu na ni člověk připadá malý...

 

Neslavívá se však pouze na Velehradě. Památná hora Radhošť v Moravskoslezských Beskydech toho také hodně pamatuje. Jak jsem již v úvodu článku uvedla, traduje se, že i zde se svatí bratři zastavili a hlásali ve staroslověnštině náboženství a šířili víru, kulturu a vzdělanost.

 

Řekne-li se Radhošť, znalým se v prvé řadě vybaví kaple na vrcholu hory, která je zasvěcena právě oněm bratřím. Pro ty, kdo na Radhošti nebyli, nabízím obrázek, který jsem našla ve svých pokladech a pokusila se jej připravit tak, aby na něm bylo aspoň něco vidět. Je to totiž fotografie vytvořená za večerního šera, takže silueta sousoší, která se nachází v těsné blízkosti kaple, je sice vidět, ale ne úplně jasně. Autorem tohoto sousoší je frenštátský rodák sochař Albín Polášek. Na podstavci sousoší je vytesán nápis "Spravedliví na věky jsou živí".

 

Proto je také Radhošť poutním místem, kde se každoročně schází procesí poutníků a slaví příchod věrozvěstů i na horu Radhošť. "Letnice" se odjakživa říkalo této slavnosti. Několikrát jsem se tam také u příležitosti pouti v době svého mládí podívala.

 

Záměrně jsem v úvodu umístila obrázek Radhoště s kouskem siluety kaple, neboť od mých jedenácti let nejdříve hodně let dennodenně a později jen sporadicky při návštěvách při pohledu z oken domu, ve kterém jsem vyrůstala, se mi tento obrázek nabízel a nabízí dosud.

 

A to ještě není všechno. Na jiném místě, na samém úpatí Radhoště, pouze několik desítek metrů od vstupu do lesů této hory, jsem se narodila a prožila zde prvních jedenáct let svého života. Nepočítaně džbánků borůvek jsem v lesích Radhoště spolu s maminkou nasbírala... Jsem patriotka a Radhošť je zkrátka hora mého života...

 

Radhošť do jisté míry sloužil i jako meteorologická stanice pro lidovou předpověď počasí. Jestliže se od Radhoště hodně mračilo, nevadilo to a nic to neznamenalo, neboť se říkalo "Od Radhošťa nebojím se dešťa".

 

Dovolila jsem si toto malé odbočení, ale zpět k soluňským bratřím. Kromě náboženství vytvořili také umělý slovanský jazyk, tzv. staroslověnštinu, a také nové písmo, odvozené z řeckého. Cyril byl autorem tohoto písma, nazývala se hlaholice, měla původně 38 písmem a později byla nahrazena jednodušší cyrilicí. Když cyrilice, mohlo by se zdát, že také autorem cyrilice je právě Cyril, jenže není tomu tak, za jejího autora je považován jeden z Metodějových žáků, i když to není zcela jisté. Cyrilice byla vytvořena o několik let později, až koncem 9. století. Zásluhou Cyrila a Metoděje a jejich písma hlaholice měl náš národ jako první ze všech středoevropských a západoevropských národů svou národní literaturu, srozumitelnou všem lidovým vrstvám, zatímco tam, kde byly knihy psány v latinském jazyce, byla literatura pro prostý lid nesrozumitelná.

 

Soluňští věrozvěstové své učení šířili také do dalších zemí - Bulharska, Ruska, Srbska, Ukrajiny a Běloruska. Důkazem působení jich dvou i působení pokračovatelů jejich učení je azbuka, což je ve své podstatě cyrilice, kterou hodně z nás zná a umí azbukou psát. Nemohu se ubránit, abych se nezmínila, že tím, jak jsme se tolik let učili ruskému jazyku, tak u mnohých to vzbuzovalo docela dost nelibost, a já si vzpomínám, jak jeden náš známý se jednou zmínil, že - cituji: "nevím, ale jaksi si na ty domečky nemohu zvyknout" - s ohledem na charakteristický hranatý vzhled písmen. Ale to zmiňuji jen na okraj, ono možná i ta azbuka se v některých zemích již postupně nahrazuje naší latinkou.

 

Nabízí se zde asociace se staroněmeckým písmem švabachem, které se také již přežilo. Vypadá to, že jsem opět smíchala více věcí nepatřičně dohromady, ale je to tak, že pro usnadnění a porozumění mezi jednotlivými zeměmi je sjednocení velmi podstatné. A to je také případ čínského a japonského písma...

 

Je však důležité pro budoucí generace trvale uchovávat a připomínat vše o tom, za jakých podmínek vznikaly základy vzdělanosti, kultury a víry ve všech částech světa.

 

Radhošť je, jak jsem již v úvodu uvedla, považován za horu posvátnou, podle pověstí měl zde sídlo slovanský bůh Radegast, Bůh slunce, války a vítězství, jehož socha je zde také ve vzdálenosti asi dva kilometry od kaple a vrcholu hory umístěna. Jejím autorem je, stejně jako sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje, sochař Albín Polášek, frenštátský rodák, který ale svůj život dožil ve Spojených státech. Socha Radegasta nepůsobí zrovna mile a nemuselo být právě příznivé si ho rozhněvat. Naši předkové i následné generace lidí Radegasta milovali i zatracovali, ale všichni k němu měli úctu. Zdaleka z různých končin k němu přicházeli a přinášeli mu dary - dobytek i část úrody.

 

Letošní oslavy příchodu svatých bratří ze Soluně Cyrila a Metoděje jsou v těchto dnech středem pozornosti všech médií, předmětem zájmu všech našich lidí a probíhají v neopakovatelné atmosféře vzpomínání, jak to všechno bylo. V souvislosti s tím vším byly také uděleny Řády a Čestná uznání Cyrila a Metoděje lidem, kteří se svým konáním snaží o udržení a šíření kultury a vzdělanosti. S potěšením jsem zaznamenala, že jedním z odměněných Řádem Cyrila a Metoděje byl také Jiří Pavlica, umělecký vedoucí hudebně-tanečního folklórního souboru Hradišťan, o němž jsem se již v několika svých článcích zmiňovala.

 

K letošnímu jubileu vstupu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na území Velké Moravy byla již před rokem vydána přípravná modlitba, kterou si zde dovolím ocitovat:

 

Bože, Tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem.

Dej, ať i my přijímáme s radostí Tvé poselství, řídíme se jím ve svém životě a na jejich přímluvu ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky.

Amen.

 

Co dodat?

 

********************

 

Dodat by se toho samozřejmě dalo ještě moc a moc, ve svém článku jsem se snažila aspoň trochu přiblížit Vám všem, kdo si jej přečtete, své vzpomínky a myšlenky, které přicházely a napadaly mě, nepostihla jsem samozřejmě všechno, ale snad to podstatné ano.

 

Budu moc ráda, když mě případně někdo doplní...