joudaweb - časopis Čekanka

je NÁDHERNÁ! Dášo - potěšilo mě.. :-)

Mám to tak s češtinou od začátku,totiž od března 2011. Začíná to: Popelavá labuť při své skromnosti věstí krásu.

A teď: že je popelavá labuť (v tomto případě odrostlá) ošklivé káčátko, víme. Napřed jsem chtěla napsat tradiční při VŠÍ skromnosti. Ale furt se mi to nezdálo a tak tam je SVÉ, tj. JEJÍ VLASTNÍ.

No a naposled v této větě - první sloce: (všimli jste si)? PŘI je předložka, pokud se nepletu. V téhle větě. Ale je to taky 4? pád od podstatného jména PŘE, tj. SPOR.

A kdybyste ty labutě na Svratce u Ronda viděli jako já,viděli byste, že labuť je nádherná v každém okamžiku, a v TOM okamžiku bylo vidět, jak od špičky zobáku se mění na dospělou bílou.

Řekla jsem si v duchu: labutí puberťák - PÁNI... :)

(a jak sivé zbarvení je krásné).

A na závěr jsem byla svědkem námluv labutě bílé a sivé - ach. Nevěříte? Věřte. :-))

Díky za komentáře. A opět se nám potvrdilo, že všechno má svůj čas a důvod, kdy a proč se tak děje. Tento příspěvek už od prosince čekal na chvíli, kdy se bude moci hřát na stránkách Čekanky, jelikož až nyní se podařilo sehnat autorovo svolení ke zveřejnění básničky. Myslím, že byste Jiřinko v prosinci těžko potkala paní se čtyřlístkem. Nebo možná ano - nesla by si jednu z těch knížek, kde ho má založený. Kdo ví.

Pěkně jsem si, milá Dášo, početla. Jsem vždy zvědavá na nějaký nový příspěvek do Čekanky. Ve svém komentáři nebudu stručná, mám toho na mysli trochu více.

Chtěla jsem reagovat hned včera, ale pak jsem se k tomu nedostala, a tak jsem to odložila na dnešní den. A dobře jsem udělala...

Když jsem ráno šla nakupovat, tak jsem cestou potkala neznámou starou paní, která se ke mně přidružila a daly jsme se trochu do řeči. Potud nic zvláštního, jenže náš rozhovor začal tím, že mi ukázala něco, co držela v ruce. A co myslíte, že to bylo? Jasně, že čtyřlístek. V tom momentě mi proběhlo hlavou - čtyřlístek, co nebyl spasen! Ostatně to by mu u nás na sídlišti snad ani nehrozilo, maximálně ten kramflek...

Byla to opět taková náhoda - nenáhoda... Už se ani nepamatuji, kdy naposled jsem čtyřlístek viděla nebo utrhla. A právě dnes se tak stalo...

Pěkně si autor básně pohrál s češtinou. Tak jako se jetel modlí, že nechce být spasen od infinitivu pást, tak někdo se modlí za spasení od infinitivu spasit.

Opět se ukázalo, jaké možnosti při literární tvorbě čeština skýtá. A nejen to. Kdysi jsem někde přečetla zajímavé zamyšlení o tom, jak je čeština také moudrá. Ty nejhorší lidské vlastnosti začínají až písmeny z konce abecedy, např. zloba, zášť, závist, ziskuchtivost, záludnost, zbabělost, zlomyslnost, žárlivost. A kdyby tato slova neexistovala a neexistovaly by ani ony nepěkné vlastnosti, bylo by nám na světě hned lépe.

Abych se ale vrátila zpět k dnešnímu ráno, popovídala jsem si s tou paní, pochlubila se mi, že jich má několik, některé založené v památníku, některé v nějaké knize, že jí je 83 let - bylo to milé popovídání.

Máte, Dášo, pravdu, že stačí maličkost, a hned je den hezčí...