joudaweb - časopis Čekanka

Po delší době zase přispívám svojí troškou na stránky naší Čekanky. Přiznám se, že mi již bylo smutno a příležitostně mi běhaly hlavou myšlenky a náměty, co všechno bych mohla do svých dalších článků dát. Snad bude příležitost je postupně realizovat. Byla jsem také zvědavá, co se průběžně na stránkách Čekanky odehrává, a protože jsem měla příležitost nahlédnout, tak jsem jí využila a občas se podívala...

 

Znovu se vracím k tomu verši - "srpen si bleskem zakřeše" - moc se mi líbí a pěkně se rýmuje s veršem, vztahujícím se k měsíci říjnu - určitě jej pak připomenu. Chtěla bych také umět verše vymýšlet...

 

Takže - prý srpen, jenže letos jej s těmi blesky poněkud předběhl před pár dny ve svém závěru červenec, ale i v těchto prvních dnech měsíce srpna těch bouřek již také bylo.

 

Pro dnešní večer jsem se i já chtěla stát lovkyní blesků, což je v současné době pro muže aktuální adrenalinový - řekla bych - "sport". Kdesi jsem četla názor, že je to nejlepší zábava pro muže od stvoření ženy. Ale abych nebyla nespravedlivá. V uplynulém týdnu jsem zaznamenala v televizním zpravodajství, že i pro ženy je to zajímavá činnost. Zrovna teď, když píši, venku bouří ostošest, a tak jsem zkoušela také pořídit nějaké foto a umístit je do úvodu, protože jednak co bych pro Čekanku neudělala a druhak s ohledem na ten název článku, jenže se mi to, bohužel, nepovedlo. Jako náhradu za to tam dávám obrázek pěkného letního zahradního zákoutí. Těch blesků bylo koneckonců již dost...

 

V letošním roce si příroda i počasí s námi vůbec doslova pohrává. O velikonočních svátcích sníh, v červnu povodně, nevím ani, kolikaletá voda to byla a hned v dalším měsíci - ani se tomu nechce věřit - největší sucho za posledních šedesát let a tak extrémně vysoké teploty, že ten letošní červenec byl podle sdělení Českého hydrometeorologického úřadu šestý nejteplejší za posledních osmdesát let. Nevím sice, proč zrovna vzali v úvahu pouze osmdesát let, logičtější bych viděla rovnou celé století, ale budiž...

 

Tak si říkám, že možná jsou to právě tři z nich, které si pamatuji. Např. - bylo to v červenci 1976, vzpomínám si, že tenkrát bylo hodně teplo a velké sucho - utkvělo mi na mysli zejména to, jak byla tenkrát půda vyschlá a popraskaná - zejména jsme to tehdy viděli při našem výletu do Piešťan, když jsme projížděli okolo bramborových polí a nejen půda, ale i bramborová nať čekala na déšť jako na smilování. Další z nich byl možná v roce 1983 a potom ještě v roce 1992, to si vzpomínám, že jsme byli svědky, jak hořel les v jedné z beskydských hor. Možná si někdo řekne, že si vymýšlím a plácám údaje jen tak, ale není tomu tak, vždy to mám spojeno s nějakou událostí z mého soukromí. Docela by mě zajímalo, ve kterých letech ty nejteplejší července byly... Za zmínku stojí, a jistě to také byl jeden z těchto případů, rok 1947, kdy naši zemi postihlo sucho přímo katastrofální. Jsem sice pamětnice, ale tamtu dobu si nepamatuji, přestože jsem ji tehdy sice již zažila, ale zatím jsem se jen po světě rozkoukávala...

 

Postupně jsme se dostali do druhého prázdninového měsíce, hodně z nás má dobu dovolené již za sebou, hodně ještě před sebou, podstatné je, aby si všichni užili podle svých zájmů, možností, a konečně - aby i to počasí všem přálo.

 

Možná byste se také, naše čtenářky i čtenáři, mohli s námi podělit se svými dovolenkovými zážitky. Vždyť jistě každý z nás zažije něco, co si případně pamatuje hodně dlouho, nebo na některé nezapomene vůbec, což je můj případ.

 

Nedá mi to nezmínit se o několika z nich. Tak v prvé řadě jsem měla možnost vidět a slyšet významnou herečku a operní pěvkyni Soňu Červenou pocházející ze slavného uměleckého rodu, která spolu s dalším naším významným umělcem Karlem Košárkem, světově proslulým klavíristou, předvedla reprízu pořadu z letošního Pražského jara. Na svůj věk byla obdivuhodná, podivila jsem se jejímu velice zvučnému hlasu i fyzické kondici, o paměti nemluvě. U ženy se sice nesluší mluvit o věku, ale v jejím případě, i kdybych jej uvedla, tak by jistě vyvolal úctu a uznání.

 

Užila jsem si také na koncertě při skladbách bratří Straussů, Franze Lehára, Johanese Brahmse i příjemných muzikálových melodiích, za všechny uvádím píseň Memory z muzikálu Cats.

 

Na své jsem si přišla ještě jednou, a to na koncertě slavných evergreenů předvedených výborným mladým interpretem a ještě lepší zpěvačkou. Na programu byly ty nejznámější - od kdysi nazpívaných Frankem Sinatrou a Louisem Armstrongem přes písně z Divotvorného hrnce v původním anglickém znění, dále skladby Cole Portera a George Gershwina, a ještě další různé. Přišlo mi hodně zajímavé a v duchu jsem se usmívala, když onu letní ukolébavku Summertime z džezové opery Porgy a Bess předvedli v tak zdžezovaném aranžmá, že jsem si říkala, proč je to zrovna ukolébavka, jesli by nějaké dítě dokázalo při něčem takovém usnout. Moc jsem se pobavila a některé melodie mi zněly v uších ještě nějakou dobu, a některé tam mám dosud.

 

Možná si, milé čtenářky i případní čtenáři, řeknete, proč se zmiňuji o takových věcech, že to každého nemusí zajímat. Chápu to, ale právě léto je příležitostí pro různé hudební festivaly ze všech oblastí hudby, či chcete-li, muziky, a stejně jako je to s těmi vdolky a holkami, tak každý si může vybrat podle svých zálib. A mně se líbí všechno to, o čem jsem se zmínila. Nechci zde působit jako nějaká namyšlená či vnucující někomu své názory, ale jedno je jisté - klasická hudba a evergreeny jsou zkrátka nesmrtelné.

 

Nejen hudbou, jak by se mohlo zdát, jsem ale byla živa. Také jsem si užívala procházek, to vedro ale bylo úmorné, dále posezení a popovídání s přáteli v příjemném prostředí.

 

Nejsem si jistá, jak dalece jsem se dnešními mými myšlenkami strefila do nálady všech, kdo si můj dnešní článek případně přečtou. Berte jej proto jako takovou změť mých myšlenek, vzpomínek, postřehů a názorů, snad si někdo v něm najde i něco pro sebe, snad zavzpomíná, zkonfrontuje své názory s mými...

 

Tak zase někdy příště na přečtenou!