joudaweb - časopis Čekanka

Srpen, jako by chtěl naplnit onen verš z názvu mého předcházejícího článku, od svého začátku křesal a křesal, čímž ukončil období extrémně teplých dnů, a kdyby jen to - k bleskům a silným přívalovým dešťům místy i s kroupami se přidal ještě silný vítr, a to všechno dohromady způsobilo spoustu problémů, kam se člověk podíval. Zatopená pole, domy, sklepy, vyvrácené stromy, a tím způsobené výpadky v železniční dopravě, v dodávkách elektrického proudu - dalo spoustu práce odstranit následky řádění těchto živlů.

 

A když se počasí znovu ustálilo a přineslo nám všem konečně úlevu od těch veder a příjemnější letní počasí, tak se podívejme, co nám ta příroda opět nadělila. Máme tady další extrém. Z médií jsme se dověděli, že uplynulý týden byl nejsušší za uplynulých 60 let.

 

Je zajímavé, že snad právě bouře a blesky nepřestávají odjakživa zajímat veškeré lidstvo, které v průběhu doby postupně měnilo názor na jejich vznik a na ochranu před nimi. Odedávna byly považovány za zlobu vyšších mocností a jejich trest za nesprávné konání lidí. Lidé si proto nechávali vysvětit před Hromnicemi, únorovým svátkem, který byl spojen právě s ochranou před ohněm bouří a bleskem, svíčky - hromničky, které pak rozsvěceli během bouře a dávali je do oken, věříce, že jejich dům ochrání a modlitbami se snažili zlým mocnostem zabránit v jejich běsnění. Přesně tak to dělávala i Barunčina babička. Staré bělidlo odolalo, ale, bohužel, blesk zasáhl vysoký dub u splavu řeky Úpy, pod kterým stála nešťastná Viktorka, a ten na ni spadl a zabil ji.

 

Že v době bouřky se nesmí stát pod stromy, je snad nejvšeobecnější pravidlo. A v duchu toho, že předpisy a pravidla jsou od toho, aby se porušovaly, tak i v tomto případě se většinou, bohužel, nedodržuje. Je to dáno tím, že stromy aspoň trochu chrání před vydatným deštěm, který bývá doprovodným jevem bouřky, a lákají se před ním ochránit a příliš nepromoknout.

 

Postupem doby a objevováním fyzikálních zákonů vědci zabývající se těmito přírodními jevy přicházeli zcela prozaicky na to, že bouře vzniká - stručně řečeno - v případě, kdy ve vyšších vrstvách atmosféry se střetnou teplá a studená fronta, a v důsledku toho působením dalších fyzikálních zákonů o kladných a záporných nábojích dochází k elektrickým výbojům, které jsou doprovázeny světelnými a zvukovými efekty.

 

Nemám v úmyslu zde předvádět své příliš všeobecné znalosti z fyziky, ale za nejúčinnější ochranu proti blesku je považována tzv. Faradayova klec, vynalezena v 19. století anglickým fyzikem Michaelem Faradayem, který se zabýval výzkumem elektrické indukce a magnetismu. Nejspíš to všichni víte, ale přece jen zmíním, že za typický příklad Faradayovy klece je považováno auto, jenže v současné době zejména v případě používání mobilů a antén již pouze za určitých podmínek.

 

Tak nevím, jak to s těmi letošními bouřkami vlastně je. Někdy má člověk takový pocit, jako kdyby se nabízela i taková možnost, že se nadpřirozené síly spojily s těmi přírodními. Kdoví... Možná i důvody by se našly...

 

Je ale zajímavé, že navzdory tomu, jak nám to letošní vedro připadalo, tak absolutní teplotní rekord v naší zemi odolal. Jak člověk rychle zapomíná - nebo možná jen já? - ten absolutní rekord jsme totiž zažili v srpnu loňského roku, když rtuť teploměru vystoupala na 40,4 °C. Možná si to pamatujete, ale má paměť tentokrát selhala a teprve připomenutí v médiích mě přimělo vzpomínat, jenže marně. Že by skleróza, o které se říká, že člověk si pamatuje věci a události z doby před mnoha lety, ale co bylo včera, tak ne? Absolutní teplotní rekordy však letos zažili u našich sousedů na Slovensku, v Rakousku, a také v Maďarsku.

 

A na důkaz toho, jak je to s tou mojí pamětí, tak právě probíhající mistrovství světa v lehké atletice v Moskvě mě přimělo zavzpomínat na první mistrovství světa, které se uskutečnilo právě před třiceti lety v srpnu 1983 v Helsinkách. Vzpomínám si, jak jsme tehdy sledovali úspěchy naší reprezentace -připomínám, že tehdy získali 4 zlaté, 3 stříbrné a 2 bronzové medaile a v celkové klasifikaci národů se umístili na čtvrtém místě za atletickými velmocemi - tehdejším NDR, USA a SSSR.

 

Nejúspěšnější naší atletkou byla Jarmila Kratochvílová, která zvítězila v běhu na 400 metrů ve světovém rekordu, vyhrála i závod na 800 metrů a stříbrná byla ve štafetě 4x400 metrů. Pár dnů před mistrovstvím světa překonala světový rekord i v běhu na 800 metrů, který je dodnes nejdéle platným světovým rekordem v atletických disciplínách. Úspěšně jí sekundovala další naše běžkyně Táňa Kocembová, která byla v běhu na 400 metrů stříbrná. Byl to podobný tandem K + K, stejně jako před ještě více lety se hovořilo o polských běžkyních Ireně Kirszensteinové a Ewě Klobukowské, které dominovaly na běžeckých tratích 100, 200 a 400 metrů v šedesátých letech a zejména na OH v Tokiu v roce 1964. Pamětníci možná vzpomenou... Připomínám ještě helsinské zlato našeho diskaře Imricha Bugára a vítězku ve vrhu koulí Helenu Fibingerovou.

 

Byla škoda, že hned potom v následujícím roce 1984 se naši sportovci spolu se sportovci ostatních tehdy socialistických zemí nemohli kvůli bojkotu zúčastnit OH v Los Angeles... Jejich úspěchy mohly pokračovat.

 

Dvě zlaté medaile a jedna bronzová a celkové osmé místo v hodnocení národů z letošního mistrovství světa znamená třetí nejúspěšnější výsledek v české a československé atletické historii. A jistě by počet medailí byl ještě vyšší, jenže mateřství vydá za všechny zlaté medaile.

 

********************

 

Když jsem začala s výročími, nemohu nevzpomenout... jistě víte, co mám na mysli. Za pár dnů to bude již 45 let, když ve středu 21. srpna 1968 brzy ráno překročila spojenecká vojska naše hranice, čímž byla zahájena doba, ve které jsme pak žili až do listopadu 1989. A toto letošní výročí připadá také právě na středu.

 

Někde jsem se setkala s anketou, ve které se dotazovali známých osobností, co dělaly v tento den. A tak si říkám, že i mé vzpomínky nejsou nezajímavé, a proto se o nich zmíním - snad zaujmou.

 

Bylo to tehdy tak, že jsme spolu s mým pozdějším mužem dojížděli do zaměstnání autobusem a potom téměř hodinu a půl vlakem, takže jsme museli vstávat časně ráno - ve čtvrt na čtyři, abychom pak autobusem na vlakové nádraží stihli vlak jedoucí těsně po čtvrté hodině. Tenkrát v to ráno mě jako kdyby něco nutilo pokaždé, když jsem procházela okolo rádia, abych otočila jeho knoflíkem, ale pokaždé jsem si říkala, proč to chci udělat, vždyť rozhlas přece ještě nevysílá. Kdybych to tenkrát raději skutečně udělala...

 

V autobusu také nikdo nic nevěděl, potom jsme nastoupili do téměř prázdného vlaku, který vyjížděl z předcházející stanice, a stejně jako v jiné dny jsme klidně s ohledem na náš spánkový deficit ihned usnuli a probudil nás - jako obvykle - až hukot, když vlak projížděl přes železniční most těsně před naší výstupní stanicí - to bylo okolo půl šesté. Postřehli jsme ale, že lidé diskutují více než obvykle, jenže kvůli vystupování jsme tomu nevěnovali pozornost. Cestou z nádraží jsem si však všimla, že dlažební kostky na silnici jsou hodně podřené a potlučené, a tak jsme si říkali, proč to tak je, co se stalo. Že to může být od tanků a vojenských transportérů nás nenapadlo. Také jsme si všimli pár lidí s tranzistory na uchu, to jsme již začali uvažovat, proč. Jenže stále jsme nic nevěděli, vše jsme zjistil,i až když jsme přišli do podniku, v němž jsme oba pracovali.

 

A pak jsme již prožívali to, co všichni z nás - shromáždění, protestní petice, atd. atd. Jenže, jak se později ukázalo, nic to nebylo platné.

 

Ještě si vzpomínám, že krátce před tímto dnem se jeden náš kolega vracel z dovolené od Baltu a povídal nám, že pozoroval v Polsku před našimi hranicemi, že se zde soustřeďují vojska včetně vojenské techniky. Že to dopadne tak, jak to dopadlo, jsme netušili...

 

Možná, že moje vzpomínka vyvolá i u potenciálních čtenářek a čtenářů vzpomínky na tento den - podělte se s námi o ně. Určitě to bude všechny zajímat...

 

********************

 

A aby závěr mého článku vyzněl optimisticky, tak pro odlehčení jsem si nechala zajímavost, kterou jsem zjistila před nějakou krátkou dobou v souvislosti s letním prázdninovým obdobím, které se již pomalu blíží k mému nejoblíbenějšímu podzimu.

 

Máme polovinu druhého prázdninového měsíce za sebou, den je již o dvě hodiny kratší než byl na počátku léta, a meteorologové slibují až do konce prázdnin pěkné příjemné letní počasí. Tak uvidíme...

 

A pokud jde právě o prázdninové měsíce červenec a srpen, je zajímavé, že právě oba dva mají stejný počet dnů. Jsou věci, které jsou považovány jednoduše za holý fakt, ani se nezamýšlíme, proč tomu tak je, a tak možná ani v tomto případě ne. Víme, že počet dnů v jednotlivých měsících je střídavě 30 a 31, až na nejkratší únor, někdo se možná nezamýšlí ani nad tím - setkala jsem se i s případy, že pro někoho vědět jakýsi počet dnů v měsíci není nutné, někdo si pomůže zase docela známým způsobem podle kloubů prstů na obou rukou. Já jsem ze staré školy a zastávám názor, že jsou věci, které by člověk měl znát a vědět, i když jej o půlnoci probudí... Jenže v současné době většinou takové názory nejsou aktuální. Záleží na každém jedinci...

 

A já jsem se někde dočetla, že opodstatnění toho by mohlo být i takové, že měsíc červenec - juli, který pojmenoval po sobě Julius Caesar, měl původně 30 dnů, jenže Caesar chtěl, aby jeho měsíc byl nejdelší, a tak ubral poslednímu dni v roce - únoru - 1 den. Podobně postupoval později i Caesarův následník císař Augustus, který po sobě pojmenoval současný srpen, jenže ten měl také 30 dnů. Augustus ale nemohl snést, že jeho měsíc je o jeden den kratší, a tak neváhal a klidně jej natáhl také na 31 dnů a ten jeden den jednoduše ubral také únoru. Kdoví, jestli to bylo skutečně tak... Ještě pár pokusů o změnu názvů potom bylo, ale postupem doby se ustálily do současné podoby.

 

Trochu jsem pátrala, jak to bylo s tím juliánským a později i gregoriánským kalendářem, a jsou to zajímavé informace. Namátkou např. uvedu, že původně měl rok pouze 10 měsíců, začínal až od března, protože Římané zimní období neuznávali z toho důvodu, že se v té době neválčilo. Později byl ale pokryt celý rok a posledním měsícem byl únor s nejmenším a proměnlivým počtem dnů.

 

 

********************

 

Tak - a to je definitivní tečka za mým dnešním povídáním, ale ne všechno o měsíci srpnu. Pár zajímavých a významných výročí i událostí se už do dnešního článku nevešlo, možná je ještě někdy dodatečně zmíním...