joudaweb - časopis Čekanka

Taky mě napadlo, že by se článek mohl jmenovat Přechodníci a ostatní jiná havěť v českém pravopise/u ?!?

 

Doposud jsem se důsledně držela své zásady - nepouštět se do žádných pravopisných a lingvistických diskusí, neb jsem ten poslední, kdo se k tomuto tématu může vyjadřovat. Ani nyní se nehodlám vzdát způsobu svého psaní, jak kdysi kdesi prohlásil Luděk Nekuda "...jak mi ústa narost", protože to už bych nebyla já. Omlouvám se všem, kterým při čtení mých textů vstávají vlasy hrůzou na hlavě, na druhou stranu není nic jednoduššího než můj článek přeskočit, že?

A protože vím (věda/ vědouc/ vědouce - no a teď vyberte ten správný tvar), že paní šéfredaktorka je velice citlivá na nesprávné použití přechodníků v textu, svatosvatě slibuji, že ode mne se jich nedočká, pouze v případě, že tvar použiji, aniž bych tušila, že se jedná o přechodník. Ledaže by to dopadlo jak v Pyšné princezně - Slibuji, co jsem slíbil, odvolávám, co jsem odvolal.

 

Tak tedy k věci. K napsání dnešního (nenechte se mýlit slovem "dnešního", protože už to píšu minimálně týden a kdoví, kdy jej dokončím - pozor můj týden má minimálně třicet dní) příspěvku mi vnukla myšlenku moje účast na jednom, podle názvu zcela nudném a nezajímavém, školení. Posuďte sami: Psaní podle ČSN. Nudném možná pro pracovníka, kterého vyslal zaměstnavatel, aby už konečně ty líbesbrífy, co dostávají zákazníci, měly formu a vypadaly tak, jak mají vypadat. Ale pro nás, čekankové surfaře, to byla ochutnávka toho nejlepšího. Přiznávám se bez mučení, že jsem tajně doufala v prospěšnost informací tam vyslechnutých nejen na poli pracovním, ale zároveň v jejich uplatnění při mém čekankovém písmenkování. A dočkala jsem se, vůbec to nebyla nuda. Paní lektorka Mgr. Dagmar Kneslová (pokud jste přečetli jméno, je to vpořádku, pokud jsou tam jen samá xxx, pak se nepřipouští dělat reklamu) se do výkladu pustila s vervou a nám hlavy bobtnaly. Smích, poznámky z davu nebo naopak velké soustředění chvílemi střídaly naše cudně klopené zraky a mírně růžovějící tváře nás prozrazovaly, že ano, přesně tuhle chybu děláme.

 

Hlavním motivem, který se vinul celou přednáškou jako stříbrná nit, byl úkol paní lektorky naučit nás pracovat s pomůckou nejlepší z nejlepších a tou je jazyková příručka na webových stránkách Ústavu pro jazyk český. Ty, ty, ty - žádná wikipedie, tam si dá každý kdo chce co chce.

Pak mi nemá psaní příspěvku trvat tak dlouho, když jsem na adrese http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=223#nadpis8 pečená vařená. Myslím, že jim na počitadle přístupů pěkně zvedám laťku. Jen výsledek mého snažení jaksi nevyjadřuje přímou úměru mezi těmito veličinami.

Abych nebyla nespravedlivá, přece jen, nedalo mi to a po přečtení vtipné pozvánky na kurz paní lektorky http://www.naucmese.cz/kurz/nebud-frikulin jsem ze svého těžce vydřeného textu odstranila "třešinku na dortu" - a tak se mi to tam hodilo!

Abych dodala trochu vážnosti svému povídání - jeho téma by si to jistě zasloužilo - moje slovní zásoba se při návštěvách příručky obohatila o některá slova, o kterých jsem neměla ani potuchy. Tak např. slova morf, morfém, morfematický šev. No nejsou nádherná? Nebrouzdat právě pravidly českého pravopisu, představovala bych si moře nebo aspoň mořské akvárium. Při jejich prvním spatření mi okamžitě vytanulo na mysli, jako obvykle, když význam slova neznám: " Já jsem tajtrdlík? Ty seš tajtrdlík!…" Všichni víme, jak známá replika Vlasty Buriana z pohádky Byl jednou jeden král pokračuje. A co myslíte, co mě v takové situaci zachrání? No samozřejmě - Wikipedie.

 

Mám jeden veliký problém na netu, možná nejsem jediná. Připodobnila bych to ke klasické životní situaci: potřebuju si přinést něco z vedlejšího pokoje, jenže cestou vidím to a ještě udělám to a když se konečně dostanu tam, kam jsem chtěla, tak už zase nevím, co jsem tam chtěla. Přesně takhle to vypadá, když sednu k internetu. Z výchozího bodu se odrazím a různými odkazy (protože to je taky zajímavé a to taky) skončím úplně jinde než jsem původně zamýšlela. Tak například na stránkách příručky, kterou jsem v úvodu zmiňovala, najdu dole na stránce pod čarou malými písmeny takové ty autorské informace (ono se to určitě nějak odborně jmenuje): Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka FI MU. No a co udělá zvědavá Dáša? Klikne. Zase se to tam tajtrdlíkama jen hemží. Ale toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal. Tak nějak jsme se to učili, ne? Takže jsem se v sekci Pro veřejnost postupně doklikala až na hru X-Plain (hra Activity (neboli Kufr) s počítačem, popisování a hádání předmětů) a samozřejmě vyzkoušela. Pro stejně zvědavé:

http://nlp.fi.muni.cz/web2/cgi-bin/index.py?page=LangToolsLinks&language=cs

 

Nebo míříte výše? Pak zkuste sekci Pro studenty, tam nabízí spolupráci s Centrem - ze zvědavosti jsem klikla na Připojte se!.

 

Zaujala mě jedna z často kladených otázek :

-Díval jsem se na nabízené úkoly, ale takřka ničemu nerozumím. Je to problém?

-Ne, tím se rozhodně nenechte odradit. Raději zajděte za zadavatelem úkolu nebo vedoucími laboratoře, ti Vám zadání rádi vysvětlí, případně pomohou s výběrem úkolu, který nejlépe odpovídá Vašim schopnostem.

 

(pravděpodobně bych skončila s kyblíkem a hadrem v ruce)

 

 

Ještě jednou se krátce vrátím ke školení. Paní lektorka dosti často používala krásné slovíčko dubletní. Význam mi docvakl okamžitě, přestože naše společné setkání mělo premiéru. Okamžitě se stalo žhavým kandidátem na vrcholné příčky mého pomyslného žebříčku TOP slovíček. Intenzivně funělo na záda slovíčku tudíž. Jen tak z mladické nerozvážnosti a přesvědčení, že je to jasné jak facka, jsem požádala internet o jeho názor na význam slova dubletní.

Mezi prvními na mě vybafl titulek nějakého, zřejmě velice moudrého, článku Variantní a dubletní tvary v současné deklinaci apelativních feminin.

. To je mi milejší ten tajtrdlík, beru nohy na ramena a utíkám na další stránku, kterou mi internet nabízí. Jé, světe div se, už jsem zase v lese: Dub letní (Quercus robur). Není ta čeština pěkná?

 

Jak už to tak v životě bývá, ne všechno bylo TOP TOP, jak by se mohlo z mého líčení zdát. Tedy spíše - ne se vším jsem souhlasila. Když se rozproudila diskuse ohledně vyjmenovaných slov a jejich významu v současném jazyce, byla jsem vedle jak ta jedle. Možná jsem to špatně pochopila, když paní lektorka zastávala názor, že by je zrušila, alespoň ta jednovýznamová. Argument, že naučit dnešní děti vyjmenovaná slova je téměř nadlidský výkon, u mě moc nezabral. " Já bych to do nich nabušila, jak to bušili do nás!" Teď jsem se projevila silně zpátečnicky a nepedagogicky a ještě pomocí takových výrazů, že? Já si to ale fakt nedovedu představit.

 

Ále co, ono to nebude tak žhavé a kdyby to opravdu tak dopadlo, tak mi nezbyde než se s tím smířit. Zalezu si do koutku a budu se těšit na krásné čekankové básničky a články a budeme mi dobře. Nebo zase vyrazím někam na školení...