joudaweb - časopis Čekanka

Pojďme se společně trochu zamyslit... I když určitě nic konkrétního a nového nevymyslíme...

 

Náhoda - slovo tak často používané, někdy používané záměrně, účelově, někdy jen tak mimochodem, aniž bychom se zamýšleli při jeho vyslovení nad jeho obsahem a významem.

 

Kolik významů a v jakých případech a u jakých příležitostí se používá?

 

Jen tak stojí za zmínku pár jejich připomenutí.

 

Jako první se nabízí slovní spojení "šťastná náhoda" a "nešťastná náhoda". Kolik případů by se dalo těmito slovy označit. Šťastná je např. náhoda, když potkáme někoho, s nímž pak jdeme společně naším dalším životem, nebo někoho, kdo náš další život nějakým způsobem v kladném smyslu ovlivní. Nešťastnou náhodu raději nebudu rozebírat... A že i zde by se našlo plno příkladů.

 

Potřebujeme se poradit o nějakém problému a předpokládáme - nejsme si totiž zcela jisti, že dotázaná osoba nám pomůže, zeptáme se "Nevíš, náhodou, jak vyřešit... atd." Potřebujeme např. urgentně použít nějakou věc, kterou nemáme, zeptáme se osoby, která je momentálně poblíž nás, "Nemáš - nemáte náhodou ...?" Potkáme nečekaně nějakou osobu, kterou jsme se chystali v co nejbližší době vyhledat za určitým účelem, tak první slova po pozdravu jsou "To je náhoda, že jsme se právě teď setkali, když ... atd.". Někdy použijeme i expresívní výraz "To je ale náhodička!", a to jak v kladném, tak i v záporném významu. Ten záporný známe např. z kriminálních nebo detektivních filmů v případě přistižení pachatele při činu. A mohla bych pokračovat dále a dále...

 

Slovo náhoda má své místo i v uměleckém světě.

 

Život je jen náhoda, jednou jsi dole jednou nahoře... Kdo by neznal píseň z autorské dílny Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, a občas si neřekl, že je to skutečně pravda. Jako já např. kdysi dávno při peripetiích se svým zdravotním stavem, když jsem si mimoděk postěžovala ošetřující lékařce, že si připadám jako na houpačce, jednou dole a jednou nahoře, a ona mi odpověděla - Vy se dostanete nahoru aspoň někdy...

 

Připomeňme si seriál Přátelé zeleného údolí, v jehož úvodní písni se mimo jiné zpívá "kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám". I tenhle verš můžeme aplikovat na naše počínání a snažit se různé prekérní životní situace řešit.

 

Tak to ostatně v životě chodí, že je někdy dobře, někdy méně dobře, někdy nedobře...

 

Jak to ale s tou náhodou ve skutečnosti je? Vždy si takovou otázku kladu, když se mi "náhodou" přihodí něco, co může být za náhodu považováno. V několika svých povídáních na Čekance jsem se jen tak okrajově již o různých náhodách, které se mi při různých příležitostech přihodily, zmínila.

 

K napsání tohoto článku, který celý věnuji zamyšlení o náhodě, přiměla příhoda z před několika týdnů. Abych se ale dostala in medias res, musím začít postupně od začátku - ale nebojte, nebude to moc dlouhé povídání.

 

Možná jste si již prohlédli fotografii v úvodu. Před asi dvěma lety jsem dostala jako dárek to červené srdíčko, po jehož celém obvodu byly vsazeny bambusové oddenky. Moc pěkné to bylo, jenže postupně, a byla jsem z toho moc nešťastná, jeden po druhém postupně uvadal, až zůstal pouze jediný, ten, který je na obrázku ve vázičce. Ty bambusky se mi hodně líbily, a tak jsem se obrátila na prodejnu květin, kde již léta nakupuji, a požádala jsem o pomoc při pořízení něčeho podobného. To srdíčko jsem jim tam nechala spolu s telefonním číslem, že když bambusky někde najdou a pořídí, zavolají mi. Po několika dnech jsem šla okolo - "náhodou", a jen tak momentálně mě napadlo, že se poptám, jak vypadá situace. Bylo to po ránu těsně po otevření prodejny a po dodávce zboží. Sotva mě prodavačka uviděla, tak mi povídá "právě před chvílí paní vedoucí ty bambusky přivezla a já jsem vám chtěla hned po přejímce zboží zatelefonovat, abyste si pro ně přišla".

 

No řekněte, nebyla to náhoda? Jako kdyby mi něco řeklo, ať se zastavím... A hned po té příhodě mě napadlo zmínit se o tom. Nápad jsem stále nosila v hlavě, až dnes konečně na něj přišla řada.

 

Možná Vás nebude nudit, když ještě pár příhod z mého života přidám.

 

Nevím, či to bývala náhoda, nebo snad nějaká intuice nebo nějaké vzájemné vibrace, možná to také znáte. To se mi stalo v životě hodněkrát, že jsem byla doma a něco dělala, a najednou jako kdyby mě nějaká vyšší moc přinutila vyhlédnout z balkónových dveří právě ve chvíli, když můj muž dojížděl na parkoviště před domem. Náhoda?

 

Také se mi kdysi stalo, že po několik dnů mě najednou mimoděk neodbytně napadala myšlenka, že jsem již dlouho neviděla jeden manželský pár z našeho domu, přestože jsem je znala pouze z vidění a nikterak blíže jsme se nestýkali. A co se stalo - po několika dnech jsme se setkali ve výtahu a já jsem prohodila, že už jsem je dlouho neviděla, načež mi odpověděli, že se právě dopoledne vrátili z chaty, kde byli po celé léto.

 

Jednu příhodu mám také z letošního léta. To jsem dříve často vídávala jednu paní z vedlejšího domu a někdy před létem jsem si na ni také vzpomněla a pomyslila si, co s ní asi je. Také jsme se znaly pouze z vidění. A přihodilo se mi na dovolené, že hned první den v restauraci, kam jsem chodila k obědu, se usadila u vedlejšího stolu.

 

Kdysi dávno jsme byli ve Vysokých Tatrách ve Smokovci. Tenkrát jsme měli auto Škodu 110 L, takovou zelenou barvu jako rosnička, značku OVC 94-49. Zaparkovali jsme na parkovišti před nějakým nákupním střediskem a šli se poprocházet. Když jsme se vraceli, vedle našeho auta stálo úplně stejné auto, stejný typ, stejná barva a ta státní poznávací značka? Tam byla jiná pouze ta úvodní písmena - takže celá SPZ vypadala takto - SNA 94-49. Nemohli jsme tomu tenkrát uvěřit...

 

Ještě pár náhodných situací mám, ale ty zase někdy okrajově zmíním v některém z mých příštích článků.

 

Příklady, které jsem uvedla, jsou běžné, přízemní, ale když se zamyslíme, tak kolik významných objevů, které mají význam pro lidstvo, vzniklo nebo bylo objeveno náhodou, někdy dokonce v důsledku nějaké chyby nebo opomenutí - např. penicilin, dynamit, uran, kontaktní čočky, další příklady - Archimedův zákon, Pascalův zákon nebo podmíněný a nepodmíněný reflex. Tak jsem to zase pomíchala všechno dohromady, ještě hodně dalších příkladů ze všech různých oblastí vědy i techniky by si zasloužilo zmínit.

 

Nesmíme však v těchto případech zapomenout na rčení, které říká, že "náhoda přeje připraveným"...

 

Takže jak to s tou náhodou vlastně je? Je to zkrátka jev nebo příhoda, kterou neumíme vysvětlit a někde jsem jednou četla, že náhody neexistují, že vše, co vypadá jako náhoda, je ve skutečnosti "nenáhoda", něco, co je předem dáno, aby se přihodilo.

 

Na závěr svého článku uvádím větu, kterou jsem přečetla v jedné moc pěkné knize. Jeden z hlavních protagonistů v ní říká, že "Náhody neexistují. Celý svět je jeden logický celek.".

 

Milé čtenářky, věděly byste, ve které knize si můžeme tuto větu přečíst, kdo a komu ji pověděl a kdo je autorkou či autorem (to abych Vás trochu zmátla) knihy?

 

Jsem zvědavá na Vaše reakce... A jistě nejen já...