Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Davis Cup? Je náš! Opět!
17. listopadu 2013
Povedlo se... Naši tenisté obhájili vítězství v Davisově poháru z loňského roku a slavná salátová mísa je opět jejich. A vítězství na půdě soupeře je ještě významnější a těší ještě více...
Vítězné tažení našich tenistů tedy skončilo tak, jak jsme všichni věřili a očekávali...
Po vítězství ve finále Davis Cupu v minulém roce jsem uveřejnila článek. Letošní obhájené vítězství si zaslouží článek dvojnásob a znovu připomenutí, jaké vynikající sportovce naše malá zemička má.
Především ve sportu se říká se, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Když se účast promění ve vítězství, je to bonus. Nevím, jestli najdu to správné slovo pro obhajobu takového vítězství, nazvala bych to superbonus. Možná by byl vhodnější výraz husarský kousek nebo velikanánská třešnička na dortu.
Takový husarský kousek se podařil našim tenistům v letošním vítězném tažení Davis Cupem až do posledního vítězného míčku.
Při sledování seriálu zápasů mi vytanul na mysl verš Stanislava Kostky Neumanna "sám nejsi nic". Ukázalo se, jak pravdivá slova to jsou. Ani současný druhý nejlepší světový hráč nezmohl nic, když neměl v týmu rovnocenného parťáka.
To na náš tým mě zase napadlo rčení, možná i trochu zprofanované, ale v tomto případě zcela na místě - "v jednotě je síla". A ta jednota v našem týmu jasně převažovala.
Takže podruhé v souvislé řadě za sebou naši tenisté Tomáš Berdych a Radek Štěpánek i spolu s dalšími členy týmu ukázali, že v porovnání s ostatními tenisovými týmy jsou nejlepší na světě. A v historii českého, potažmo československého tenisu je to již třetí vítězství ve finále Davisova poháru. Znovu připomínám to slavné - první - v prosinci 1980. A to loňské máme všichni doposud v živé paměti...
Byla to nádhera sledovat celý průběh utkání, i když ta dvě vítězství Novaka Djokoviče se předpokládala. V této souvislosti připomenu, že i na Djokovičově formě a jeho tenisovém umění má ve velké míře podíl československý tenis - jeho trenérem je bývalý československý tenista Marián Vajda.
Za zmínku také stojí ta skutečnost, že kromě letošního finálového vítězství našeho tenisového týmu získali naši tenisté v tomto roce ještě jedno prvenství v Davisově poháru. Dne 2. února 2013 totiž Tomáš Berdych a Lukáš Rosol v utkání se Švýcarskem v Ženevě porazili domácí tenisty v nejdelším zápase, jaký byl kdy v jeho historii odehrán. Utkání trvalo 7 hodin a dvě minuty!
Ale abych se vrátila zpět k fenomenálnímu vítězství našeho tenisového daviscupového týmu - takže ona vyhlášená salátová mísa bude opět, stejně jako v minulém roce, ne plná nějakého salátu, ale šampaňského...
A jsou to opět naši sportovci, kteří po podzimní "přetahované" znovu na nějakou dobu sjednotí celý náš národ. Kéž bychom taková podobná vítězství zažívali stále více a častěji...
Končím sloganem, který jsme si v případě vítězství našich sportovců osvojili, a který, byť krátký, vystihuje všechny naše pocity.
"Hoši, děkujem!".
Autor: Jiřina Tabášková