joudaweb - časopis Čekanka

Pro název dnešního článku jsem zvolila verš, kterým končí Václav Čtvrtek ve své básni Měsíce vlastní pohled na jednotlivé měsíce roku. Do úvodu jsem pak pro úplnost uvedla závěrečné verše této básně.

 

Blíží se konec roku, Vánoce - nejočekávanější svátky roku námi všemi, nejvíce však dětmi, jsou již za dveřmi - nebo přede dveřmi? Ono to záleží na úhlu pohledu...

 

Je to tak, všude, kam se podíváme, vidíme v těchto dnech hvězdy - nejvíce snad ty ve květináčích ve květinových síních v různých odstínech od smetanové přes oranžovou až po temně červenou.

 

Hvězda patří k základním vánočním symbolům. To na základě legendy, když Tři králové uviděli Betlémskou hvězdu, která jim zvěstovala narození Ježíše Krista.

 

Nejtypičtějším symbolem vánoc je vánoční stromek. O jeho tradici jsem se již kdysi v jednom článku zmiňovala.

 

Všichni se snažíme vytvořit v našich domovech vánoční atmosféru, vyzdobit je a provonět vůní jehličí a vanilkových rohlíčků.

 

Nejsem infantilní, ale ráda připomenu básničku, byť dětskou, která to vše nejlépe vystihuje.

 

Vánoční stromeček zavoněl v pokoji, maminka u stolu jablíčko rozkrojí.

A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku, co byla schovaná v červeném jablíčku.

 

Nemohu jinak, než přidat jednu moji zkušenost z hodně dávných let - to ještě jako mladá holka jsem také rozkrojila jablíčko a jediná z celé naší rodiny jsem v něm měla křížek - polekala jsem se a celý rok jsem to měla jaksi v podvědomí... Přiznám se, že od té doby jablíčko nerozkrojuji... Nejsem fatalistka, ale držím se zásady, že lepší je raději nic nevědět...

 

V těchto dnech žijeme - jako každoročně, v takové zvláštní euforii, o které si každým rokem v tuto dobu říkáme, že příště budeme klidnější, jenže ten předvánoční čas nás stejně vždy opět doslova pohltí, takže žádná změna oproti letům předcházejícím - Vánoce zkrátka jsou něco mimořádného, co nelze jen tak lehce přejít.

 

Uklízíme, pečeme, nakupujeme, vyhledáváme to nejlepší, čím můžeme naše blízké potěšit, zkrátka chceme mít všechno, když použiji současnou terminologii - super!

 

Ale málo platné, i když to všechno pro vánoční pohodu zajistíme, tak jedinou věc, kterou nemůžeme ovlivnit, je, abychom si při vybavení slova Vánoce mohli přidat to kouzelné slůvko "bílé". V letošním roce se opět vyplnilo jedno léty ověřené rčení, že když je den Svaté Kateřiny na ledě, tak Vánoce budou na blátě. Bylo to skutečně tak, na svatou Kateřinu napadl první sníh, takže předpověď počasí na vánoční dny tomuto rčení přesně odpovídá.

 

Zaznamenala jsem informaci, že poslední bílé Vánoce jsme měli v roce 2010, takže letos snad do třetice, a že by to příště bylo již jinak? Ale to velice předbíhám...

 

Je pravda, že ta pravá "ladovská" zima by vánoční atmosféru velice zpříjemnila, jenže - zase na druhou stranu - v dnešní přetechnizované době se málokdo obejde bez automobilu, takže jak v tom všeobecném předvánočním shonu, zásobování nákupních center, dokončování ročních úkolů, tak i v průběhu samotných svátků, rodinných setkání a návštěv, co si budeme namlouvat, jsou suché silnice mnohem, mnohem snadnější.

 

Velice milým kontrastem předvánoční horečky jsou vánoční koncerty v kostelích, různých kulturních střediscích, vánoční besídky malých dětí, ve kterých se chtějí pochlubit svými výkony. V takovýchto případech jako kdyby se zastavil čas, návštěvníci se soustředí jen na poslech a podívanou, kterou jim účinkující nabídnou.

 

Mám moc ráda taková vystoupení a každoročně se zúčastním. Prostředí kostela, vánoční hudba, koledy, úryvek Rybovy Půlnoční vánoční mše, příjemný pohled na účinkující - na to se vždy těším, to vše ve mně vyvolává sváteční náladu, navíc ještě umocněnou tím, že i mí nejbližší se podílejí. Tak co víc si člověk může přát...

 

Milé čtenářky, milí případní čtenáři, přeji všem klidné prožití vánočních svátků, bohatou vánoční nadílku, příjemnou pohodu, radost ze setkání se svými nejbližšími a vše, co si od vánoční atmosféry slibujete, a možná při výletech do hor i ten sníh se třeba někde objeví.

 

Zavzpomínejme také na všechny, kteří již s námi nejsou, ale v našich myšlenkách a vzpomínkách žijí stále.

 

Na závěr si dovolím pro odlehčení takové malilinkaté varování - při všem hodování a ochutnávání všeho nejlepšího, co jsme si navzájem připravili, nezapomínejme, že nic se nemá přehánět...

 

Takže - šťastné a veselé!!!!!