joudaweb - časopis Čekanka

Děkuju Zdení za krásný komentík, který mě potěšil.. :-)

Fakt je, že dnes se většina lidí verši nezabývá. Ani jako autoři, ani jako čtenáři. Je to totiž těžká disciplína. Člověk musí hodně poodhalit nitro, dát se všanc. Ale když se to podaří, je to jeden ze způsobů pohlazení duše. A čtenář, který se nechá těmito dotyky hýčkat, by se neměl stydět za to, že mezi jeho povahové vlastnosti patří i něžné city.

Děkuju paní Jiřinko za vaše milá slůvka, kterými jste mě potěšila. Ráda občas nějaký veršík přidám a budu se vás i ostatní snažit nezklamat. :-)

Paní Blanko, moc se mi text básně líbí. Přestože upřednostňuji vázané verše před volnými, tato báseň mě oslovila a vyvolala ve mně pocity, jako bych něco takového prožívala někdy i já.

Ze zvědavosti jsem si dovolila podívat na Vaši další tvorbu. Některé básně mě oslovily hodně, například z básní Vyznání a V hrobě mi běhal mráz po zádech.

Doufám, že zase brzy něco z Vaší tvorby zde uvedete.

Rozumím tomu, když říkáte, že i v noci míváte pocity, že své myšlenky musíte hned napsat. Některé z textů, které jsem uvedla v komentářích v tomto časopisu, mě také napadaly v noci a já jsem si je v duchu srovnávala v hlavě, abych je pak mohla napsat.

A propos, také neumím plavat.

Potěšio mě paní Dášo, že vás moje verše oslovily. Semtam mívám doslova nutkání, vzít do ruky tužku a své pocity přenést na papír. (Stává se mi to dokonce i v noci. :-)) )

Věřím, že je spousta lidí, kteří to cítí podobně, ale jen někteří jsou vyvoleni a schopni vložit prchavost chvil a pocitů do slov tak, aby nás ostatní při jejich čtení pohladily po duši.

Díky.