Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Paulovnie plstnatá
2. května 2014
Do prvního zaměstnání jsem chodívala přes vnitroblok ve starší zástavbě. Byly tam kovové konstrukce na sušení prádla a jiné na klepání koberců, dětské pískoviště se dvěma lavičkami a kus trávníku, na němž rostl strom. Přes zimu na něm nebylo nic zajímavého. Během jednoho jarního víkendu však rozkvetl a já jsem v pondělí žasla nad tou krásou. Květenství sice připomínala kaštan, ovšem jednotlivé květy měly jiný tvar a hlavně – nezaměnitelnou světle fialovou barvu.
Nikdy jsem takový strom neviděla a netušila jsem, co to může být. Mám ale odborně vzdělanou sestru, a tak jsem se jí při nejbližší návštěvě zeptala. Zamyslela se a řekla: „To bude paulovnie plstnatá.“ Znělo to tak nepravděpodobně, že jsem okamžitě usoudila, že si ze mě utahuje. Tedy… ne že by to občas nedělala, jenže zrovna tohle není její styl… Ona však vzápětí přinesla tlustou knihu a nalistovala v ní obrázek. Na něm byl „můj“ strom a pod ním bylo opravdu napsáno Paulovnie plstnatá.
Za pár týdnů paulovnie odkvetla a zase z ní byl obyčejný strom. Vychutnala jsem si její jarní proměnu ještě dvakrát, pak mě přesunuli na jiné pracoviště (tam jsem chodila lipovým stromořadím, což jsem si užívala pro změnu začátkem léta) a nakonec jsem odešla do jiné firmy.
V novém zaměstnání jsme mívali jednou až dvakrát za měsíc školení v podkroví, odkud jsme s mladším kolegou z technického oddělení o přestávkách pozorovali ptáky, hlavně poštolky, které tam někde hnízdily, a stromy v nedalekých biskupských zahradách. Jednou na jaře na mě hned ráno kýval. Přišla jsem za ním k oknu a on ukázal na světle fialový obláček v zeleni pod námi. „Nevíš, co to je?“ „To je paulovnie plstnatá,“ řekla jsem s jistotou. Vláďa se urazil, že si z něho dělám legraci, a celý den se mnou nemluvil. Nazítří jsem tedy přinesla knížku a ukázala jsem mu paulovnii na obrázku. Tím jsem se pro něho stala naprostou autoritou ve věcech přírodních a nikdy už o mých znalostech nepochyboval. Bohužel mi věřil i to, že poštolky hubí holuby. Tenkrát jsem o tom byla přesvědčena a až po letech jsem se dozvěděla v záchranné stanici pro zraněné ptáky, že poštolka si vzhledem ke své velikosti (či v tomto případě spíše malosti) na holuba netroufne – promiň, Vláďo!
K dalšímu zajímavému setkání s paulovnií došlo až v novém tisíciletí.
Připravovala jsem tradiční vycházku pro účastníky konference věnované databázovému vývojovému nástroji FoxPro, který měl logo ve tvaru liščí hlavy. Když jsem při plánování trasy procházela Královskou zahradou u Pražského hradu, zahlédla jsem povědomou fialovou barvu. Odbočila jsem k ní a na informační tabulce jsem se dočetla, že Angličané říkají paulovnii foxglove tree; foxglove čili liščí rukavička je anglicky náprstník a paulovnie je tedy náprstníkový strom – pravděpodobně kvůli tvaru květů.
Teď zrovna je ten čas, kdy paulovnie kvetou (letos asi o tři týdny dřív než jindy, stejně jako všechno ostatní). Zkuste se rozhlédnout kolem sebe, zda neuvidíte strom se světle fialovými květy. V Brně je k vidění třeba z tramvaje jedoucí na Lesnou, přímo u plotu v horní části arboreta Mendelovy univerzity. V Praze stačí vyjít před hlavní nádraží, v „Sherwoodu“ rostou hned tři vedle sebe.
Autor: Hana Horová