joudaweb - časopis Čekanka

Přicházím se zpožděním Dášo,nicméně vidím, že se vám zdařil výborný počin. Tolik komentářů - to je skvělé. Zapojilo se tolik lidí! :-)

Měla jsem na mysli naši českou Lady Soul, je to ta naše Maruška, jak napsala ve svém komentáři Dáša - Lásko, voníš deštěm, Ten vůz už jel, To mám tak ráda - Je suis malade, atd. atd.

minikurz českého jazyka si dobře pamatuju a jsem za něj vděčná. ;-))

Ale na souvislost s královnou Soulu - Arethou Louise Franklinovou se pro změnu zase nechytám...

jak se nám podařilo znovu rozproudit diskusi!

Myslím, Leono, že stačí, když uvedu její přezdívku - Lady Soul.

V jednom z mých článků jsem se o ní zmiňovala, že jsem byla svědkem jejího vystoupení den poté, kdy se zúčastnila v televizní soutěži Hledáme nové talenty s písní Rozmarné stvoření. Bylo to u příležitosti oslav Dne horníků tuším že v roce 1960.

A mimochodem, Leono, v mém dnešním prvním komentáři jsem chtěla, ale zapomněla, reagovat na Vaši poznámku jak v jednom komentáři k tomuto článku, tak ještě jednou u nějakého jiného článku, o tom správném použití "Jsem tomu ráda" místo nesprávného "Jsem za to ráda". Možná si vzpomenete, o čem mluvím.

Naše Maruška, to je tolik krásných písniček!

jsme u českých verzí - což takhle Lara Fabian - Je suis malade? :) Zajímavé je taky srovnání slov ústředního motivu překladu originálu a českého textu v české interpretaci - kým? :)

dáma českého šansonu.. moc ráda jsem si tu píseň připomněla, ač mé znalosti šansonu jsou nulové. Mám jmenovat dámu a píseň? Poslechově je to ona, tak doufám, že se nemýlím :)

Zdravím všechny, přidávám se s další malou nápovědou: v češtině je zpívaná v "dámském" provedení stejně jako např. v němčině (http://www.youtube.com/watch?v=vCmMc0ZoLbQ), je zajímavé poslechnout všechny verze a pak třeba můžeme zhodnotit, která se líbí nejvíce. Tu českou přidáme, až někdo zodpoví hádanku.

Já to, Táňo, vím, ale nechám ještě prostor dalším, aby se také vyjádřili.

To je právě to, co jsem v mém komentáři chtěla, připomenout i české interprety šansonů.

Děkuji za připomenutí.

Připojuji se a přidávám zpěváka šansonů, který se jmenoval Jacques Brel: http://www.youtube.com/watch?v=i2wmKcBm4Ik

Znáte, že? A vzpomenete si, kdo a s jakým názvem zpíval českou verzi?

Tak si říkám, že je škoda, když už tak dlouho nikdo nereagoval na výzvu, kterou Dáša ve svém článku vznesla.

Já se ještě trochu pokusím. Nejvíce příspěvků se týkalo Francie, tak já ještě něco také přidám.

Mám ráda zvuk harmoniky, a když ji slyším, vždy si okamžitě představím Francii a Paříž, pro něž je to typický hudební nástroj.

Také šansony v provedení francouzských umělců jsou nezapomenutelné.

Édith Piaf, Mireille Mathieu, Gilbert Bécaud, Charles Aznavour, Yves Montand, Maurice Chevalier - šansony v jejich provedení a spolu s harmonikou, která k šansonu neoddělitelně patří, bez ní by šanson nezněl úplně, když to slyším, běhá mi někdy mráz po zádech.

Především ten možná nejznámější v provedení Édith Piaf a později její následovnice Mireille Mathieu - Non, je ne regrette rien - Nelituji ničeho.

Vzpomínám si, když někdy v šedesátých letech vystoupil v pražské Lucerně Gilbert Becaud, mám takový pocit, že záznam celého koncertu tenkrát přenášela i Čs. televize, nebylo to jeho jediné vystoupení u nás, několikrát navštívil naši zemi. Nejznámější v jeho provedení je Nathalie, s českým názvem Podívej, kvete růže, Co bude dál, Já zdáli přicházím - je to titulní píseň z filmu Země odkud přicházím.

Připojte se, milé čtenářky, případní náhodní čtenáři, doplňte mě, např. o šansonech v provedení českých zpěváků a zpěvaček.

Nebo také o něčem jiném, o vašich zájmech, o zajímavostech z různých dalších koutů světa, vždyť je toho tolik - více hlav více ví a všichni se jistě rádi dozvíme něco nového.

Vím, že nic nového jsem ve svém komentáři neuvedla, ale za připomenutí to určitě stojí.

Těším se na další...

Tak jsem, Dášo, toho Quasimoda našla.

A pokud jde o tu Denisu, o níž jsem se zmiňovala v předcházejícím komentáři, tak jsem to neuvedla správně - ona nevyráběla tapisérie, ale malovala na hedvábí. Takže jsem Vás zmátla - omlouvám se.

Tak na to bych, Dášo, nepřišla. Musím se podívat, jestli tu zmínku o Quasimodovi tam najdu. Já jsem listovala různými, ale zrovna v té ne.

No, a pokud jde o ten art protis, tak se jím zabývala Denisa, pokud se nemýlím, a ta vystupuje v Možná přijde i kominík, okrajově potom V pondělí a ve čtvrtek, a myslím je o ní zmínka ještě v jedné, ale tím si nejsem jistá, budu na to myslit, a když najdu, tak se ozvu.

Jiřinko, je to Známá neznámá a Dana Smutná se svými křivými zuby a oční vadou. Teď mi ale prozraďte ty ostatní příběhy s art protisy, to se zase nechytám já.

Dášo, já se nějak nechytám, měla jsem nejdříve několiky tipů, které jsem postupně vylučovala, a myslím, že nic kloudného nevymyslím, takže když ty skalní čtenářky již vědí, tak Vaši otázku již odtajněte - pokud budete chtít, samozřejmě.

Možná, že je to jeden z příběhů, kde vystupuje Jitka - "paní plombující papule".

Nejdříve mě sice napadlo, že by to mohla být reakce Anny, když Jirák za sebe nechal vyjednávat doktora Zemánka, potom se mi tam zamotalo to art protis z asi tří příběhů, tak nevím...

Myslila jsem i na Lyon, ale ten to asi nebude.

Budu jistě překvapená, jsem moc zvědavá.

Dášo, než jsem dočetla celý článeček s nápovědou, už jsem ji nepotřebovala. Art protis stačilo a vím, na jakou knížku jste myslela. Já to tedy neumím...

Tak ještě trošku naťuknu, že jsem po víkendovém Pohodkovém opáčku v pondělí brouzdala na netu a procházela různé galerie a ukázky art protisu. No prostě krása. K tomu jsem se zatím nepropracovala, abych si sama vyzkoušela. A co vy, není mezi námi někdo, kdo umí nebo alespoň zkusil?

A ta nápověda - brýle a rovnátka.

Závity chvíli šrotovaly, ale už vím (ale nepovím :-D).

Zkusím jednu rychlou hádanku z Pohodek, která má s tímto pidičlánečkem společné jen to jedno slovo, které obsahuje následující citovaný úryvek:

"Za co se, prosím vás, ta osoba stydí? Nebo je to nějaký Quasimodo, který si v šeru tká ty svoje nitky a nevychází vůbec na světlo bóží?"

Zkuste, uvidíme.

á - vidíte: přehlídla jsem poslední Jiřinky větu: Budu tomu ráda - ano, to je česky...

moje faux pas - fópá (http://en.wikipedia.org/wiki/Faux_pas) ;)

Milá Dášo, jak tak koukám, tento článek už zdaleka nejkratší není ;).

Jenom na okraj ke zmíněným nečeským slovům v češtině - spoustu jich, jak uvádí Jiřina, je už jaksi českého slovníku součástí. Sama vím, když se českým výrazům snažím dávat přednost, mám dojem, že představa pod cizím slovem je přesnější, záleží na konkrétním případu. Kdybychom se chtěli cizích slov tak říkajíc zříci, asi bychom se dostali k čistonosoplenám národních obrozenců. Spíše považuji za důležité si hlídat anglicizmy, anglosasizmy aj. ve slovních spojeních či frázích: jeden příklad za všechny, s kterým se často setkáváme i tam, kde by být neměly - v dabinzích (http://cs.wikipedia.org/wiki/Dabing) např.: "Jsem za to ráda". Česky správně "vděčná". Je na to u nás alergická (při tom výroku přímo nadskakuje) zejména dcera studující novinařinu (všeobecně a dnes správně užíváme žurnalistika - journalistika? ;), vlastně novinařina není oficiální pojem pro onen obor.) a já to jako nesprávné taky jednoznačně cítím. Ale někdy sama ten výraz užiji a přijde mi pro daný případ výstižnější (a proto jediný správný), snad jen v hovorové řeči či elektronické korespondenci (vyhnula jsem se cizímu slovu "(e-)mail" a takto to dopadlo) a nikoliv spisovný.

Tímto jsem přispěla k dalšímu notnému prodloužení, a ne zcela k původní věci a od francouzštiny dále a dále, a to jsem zamýšlela jen jednu poznámku :o.

Nedá mi to, já v tomto komentáři ještě chvíli u Francie zůstanu.

V poslední době je naše čeština zahlcována různými výrazy nečeskými. Na první pohled to vypadá, že to jsou anglicismy, které vedou v této "módě" prim. Asi to tak skutečně je, ale pouze především v oblasti byznysu, manageringu, finančnictví, sportu...

Když se tak zamýšlím, tak si nejsem jistá, jestli jich je tolik, jako galicismů - výrazů z francouzštiny. Zdá se mi, že ta původem francouzská slova, používáme, kam se člověk podívá.

Už to slovo "móda", které jsem zmínila výše, k nim patří. Zatímco ty anglicismy se používají více v praktické stránce našich životů, tak galicismy najdeme především tam, kde hledáme to krásnější, poetičtější, intimnější, a co si budeme povídat, také gastronomie tam patří...

Určitě všechno, co teď zmíním, není nic nového, ale za připomenutí - podle mě - stojí. Ani nevím, odkud bych měla začít, ale, když už jsem zmínila tu "módu", tak namátkou např. výrazy haute-couture, manekýna, toaleta, garderoba, parfumerie, parfém, eau de toilette, manikúra.

Z gastronomie připomenu typickou francouzskou bagetu - baguette, nebo často používané "něco à la něco", např. kuře à la bažant, Crème brûlée, kolik druhů vína má ve svém názvu "chateau", a co Champagne Dom Pérignon.

A z nejintimnější oblasti připomínám výrazy tête à tête, negližé, la petite mort...

A také in flagranti...

Mohla bych zabrousit i do oblasti umění - premiéra, derniéra, pierot, kolombína, harlequin, např. demi-plié a pas-de-deux z baletní terminologie, dále šanson, kankan, je toho hodně...

Připomínám pár ustálených rčení, které se vžily a myslím, že ani přeložené do češtiny by nevyzněly tak příznačně. Např. C'est la vie, Cherchez la femme, enfant terrible, déjà vu.

Já jsem si vzala za své ono "Non! Je ne regrette rien" od Edith Piaf a Mireille Mathieu.

I v Rusku byla francouzština hlavním jazykem carského dvora v Sankt Petersburgu, dřívějším Petrohradu. Od počátku vlády Romanovců, na jejíž výuku, ale také spolu s angličtinou a němčinou, byl kladen velký důraz.

Také v ruské literatuře se to občas francouzštinou jen hemží - Lev Nikolajevič Tolstoj ve svém románu Vojna a mír hýří francouzskými texty, a ani Nikolaj Sergejevič Puškin neopomněl vsunout do veršů o Oněginovi, že "spěrva madam za nim chadila, i patom mesije jejo směnil".

Také Karel Čapek byl velkým obdivovatelem francouzské kultury, studoval mimo jiné i tam, a také překládal dílo básníků Baudelaira a Apollinaira.

Je zajímavé, že také do anglického jazyka se dostaly ryze francouzské výrazy, za všechny připomenu zejména to již zmíněné madam-madame a slovo fiancé, což znamená v obou jazycích slovo snoubenec.

Možná teď zalichotím příznivcům galicismů. Ono francouzsky procítěně vyřčené Je t'aime, myslím si, nemá konkurenci...

Nebyla jsem ve Francii, a přiznám se, že jsem ani nikdy neměla nějakou pohnutku naučit se francouzsky, ale jak tak jde život, tak se člověk ledacos zajímavého dozví, dočte, doslechne, naučí. Je toho ještě hodně, ať bychom se podívali do historie, literatury, na hudbu vážnou, již zmíněné šansony, harmonika - pro Francii tak typická...

Jsou to jen fragmenty mých myšlenek, možná mě někdo doplní...

Vše, co jsem zde připomenula, je pouze teorie, kdo jste ve Francii byli, napište nám o svých pocitech prožitých v praxi.

Jsem si vědoma, že v podstatě nic nového můj komentář nepřináší, jen jsem se zamyslila a řekla si, že se se svými myšlenkami s vámi podělím.

Budu tomu, a možná i Dáša, která měla ten nápad a článek Nejkratší příspěvek vymyslila, ráda. Nemám pravdu?

Dášo, DOBRÝ! Krásný přehledný... Já teď aktuálně mám povědomost o dění přes nejstarší dceru (22, letos 23), která byla s přáteli v Taizé už dvakrát (loni v létě a letos v únoru). Kromě setkáváni a programu tam každý mají nějakou službu (v kuchyni, zahradě...) Moc si to celé chválí a v Brně taky chodí na "zpěvy Taizé" - jsou to známé meditační zpěvy... Tahle dcera má obecně taky velmi ráda Francii a trochu se francouzštinu učí.

Já znám mezinárodní setkávání už z mládí, na jaře 89 bylo v maďarské Pécsi a tam jsme byli ještě za svobodna s manželem a přáteli. ...

Obecně - je také známé, že bratr Roger byl si blízký s matkou Terezou a Janem Pavlem II. ...

Díky za povídání! :)

(nicméně původní Taizé je taky půvabná starobylá vesnička).

Jiřinko, díky, na "medaili" by to nebylo, ale já jsem po těch Tániných výtvarných ukázkách dostala chuť si po letech zase něco zkusit a tak se to nějak semlelo dohromady, že vznikly tyto tři obrázky a prostě se mi hodily do příspěvku.

Zrovna tak mi sem jazykově zapadá i Leonino zmíněné místo Taizé.

Hledala jsem, hledala a našla:

"Francouzská vesnička Taizé, která se nachází na jihu Burgundska, je domovem mezinárodní ekumenické komunity, kterou založil v roce 1940 bratr Roger. Bratři se zavazují na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a velké prostotě. Dnes tvoří komunitu více než sto bratří – katolíků i různých protestantských vyznání – z více než pětadvaceti různých národů.

Od konce padesátých let dvacátého století mnoho tisíc mladých lidí z různých zemí nachází cestu do Taizé, kde se podílejí na týdenních setkáních s modlitbami a rozjímáním.

Příští evropské setkání se bude konat od 29. prosince 2014 do 1. ledna 2015 v Praze a jejím okolí."

Kromě výše zmíněných společných zájmů to může být velice dobrá příležitost provičit si cizí jazyky.

Leono, máte osobní zkušenost s Taizé?

Mohlo mě, Dášo, trknout, že na tom Vašem obrázku Quasimodo bude.

Já jsem se dívala na jiné stránky a trochu mě zmátl ten účes - ta pěšinka ve vlasech, podobný má na stránkách, kde jsem hledala, právě ten Daniel.

Ale klobouk dolů před Vašimi kresbami, já kreslit neumím, tohle bych teda nikdy nesvedla.

Jiřinko, Helene a Lucka máte správně a na toho třetího vlevo nahoře se koukněte v reálu zde:

http://www.youtube.com/watch?v=uFwvDmn_TJM

a toto jsou zbývající dva odkazy, z kterých jsem "vyráběla" podobizny (omlouvám se Luckovi, ten se tedy obzvláště nepovedl, což samozřejmě pro tento účel bylo výhodou, protože ztížil úkol při identifikaci představitelů):

http://www.youtube.com/watch?v=kCES9BKS5oQ

http://www.youtube.com/watch?v=YKUvkkxI6qQ

Těch pár slovíček, které z rozhovorů vychytám není až tak důležitých, prostě nechávám tu řeč plynout a zabývám se třeba tím, že zkusím někoho zachytit v určitém okamžiku. Výsledek je diskutabilní, ale o ten v podstatě ani nejde, důležitá je krásně prožitá chvíle, radost ze života.

Víte, Dášo, já jsem se nad tou fotografií zamýšlela už u toho prvního komentáře a zkoušela jsem uhodnout.

Ale přiznám se, že si vůbec nejsem jistá, jestli to je správně.

Myslím si, že ten vlevo nahoře je Daniel jako Frollo, ta žena je zřejmě Helene jako Esmeralda a ten vpravo Luck jako Clopin?

Zdravím a děkuji za první a doufám, že ne zdaleka poslední komentáře. Jiřinko, samozřejmě máte pravdu. Moje nápověda opravdu směřovala k Vámi zmíněnému muzikálu. Nabízím odkaz na verzi, kterou poslouchám já, pokud máte chuť si poslechnout.

https://www.youtube.com/watch?v=7-E7WDcya8Y

Zatím můžete třeba zkusit tipnout, koho v muzikálu představují "ti z obrázku". Já pak přidám nápovědu v podobě odkazu na jejich skutečnou podobu.

Leono, záměr je cokoliv, co nás napadne a přesně to jsem očekávala, že díky různým komentářům se dozvíme spoustu zajímavostí. Už se těším, jak si v klidu budu vyhledávat Taizé, protože doposud jsem toto jméno neslyšela.

Když Francie (taky o ní mám celkem malé povědomí) vyslovím jen jedno jediné jméno jednoho jediného místa: Taizé.

Bude chtít někdo navázat?

Anebo je to mimo zájem a záměr? :)

Milá Dášo, dobrý nápad.

Čekala jsem, jestli někdo nepřispěje komentářem dříve, než já, zatím se tak nestalo, tak já to teda zkusím.

Nevím, jestli se mi povede zareagovat tak, jak si třeba představujete, uvidíme...

Vyhledala jsem si, co znamená Vaše nápověda v článku. Abych řekla pravdu, ani mě to nepřekvapilo, když vím, jak máte ráda Francii, francouzštinu a nejspíš vše se vztahem k Francii.

Přiznám se, že francouzština není zrovna jazyk, který bych měla potřebu umět, ale připouštím, že je melodický a to jejich "rrr", že? Já bych s tím asi měla největší problém, možná i s vyslovováním nosovek. Ale ze zkušeností vím, že jestliže se člověk pohybuje v určitém prostředí, naučí se i to, o čem dříve pochyboval.

I přesto je ale hodně toho, co mě o Francii zajímá.

Ale abych zůstala u tématu. Ona nápověda má zřejmě vztah k francouzsko-kanadskému muzikálu Zvoník u Matky Boží v Paříži, známý příběh Quasimoda a krásné cikánky Esmeraldy, který byl zpracován na základě stejnojmenného románu Victora Huga, a ta jména jsou jména herců, kteří v něm vystupovali. Česká verze muzikálu zatím zřejmě neexistuje, aspoň jsem nikde o tom nenašla zmínku, ale hraje se v Itálii, Anglii, Německu, Polsku, a dokonce i v Korejské republice.

Jsem si jistá, že jste si, Dášo, muzikál poslechla v originální verzi na youtube. Četla jsem, že je skvěle provedená. Zkusím se podívat a poslechnout...

V souvislosti s tímto muzikálem mi přišel na mysl jiný, který je považován za nejúspěšnější světový muzikál, a sice Bídníci - Les Misérables na motivy románu také Victora Huga, u nás hodně populární, poprvé byl uveden v roce 1992 a potom ještě několikrát až po derniéru v roce 2013. Představila se v něm řada známých herců a zpěváků, za všechny připomenu Karla Černocha v roli galejníka Jeana Valjeana, muzikál jsem neviděla, ale měli jsme možnost seznámit se v různých televizních pořadech s předvedením různých písní, a pokud jde o mě, tak nejvíce se mi líbila píseň Fantiny Samotářka.

Když se řekne Francie, první, co každému přijde na mysl, je, jak jinak, Eiffelovka, následují Notre Dame, Sacré Coeur, zámky na Loiře, z nichž nejslavnější je Veraislles, Vítězný oblouk, Olympia, Moulin Rouge. Tak, teď jsem to zase všechno pomíchala dohromady, ale nevadí, všechno tam má svůj původ, což také činí Paříž jedním z nejkrásnějších měst světa.

Ale Francie není jen Paříž! Je hodně dalších měst, míst, oblastí, které stojí za zmínku. Doufám, že zde rozproudíme diskusi na to téma, jak jste, Dášo, v článku nastínila svoji představu.

Přesto, že bych na toto téma mohla pokračovat a pokračovat dále, tak tímto svůj komentář končím, abych dala prostor i dalším čtenářkám k pokračování. Těším se na další komentáře a určitě se ještě do diskuse zapojím.

Takže, ať se dílo podaří!