joudaweb - časopis Čekanka

Určitě vím, že já taky v hlavě nějaké(ho)měkoně mám, ale stále dokonalé temno. Zato si občas ráda připomínám průpovídky a lidová moudra mé babičky. Pocházela ze Slovácka, a tam je myslím nářečí moudře jadrné (i když většinu života prožila v Náchodě!). A teď si konkrétně vzpomínám nikoliv na měkoně, ale dětský(a tady jsem měla překlep "dědský", to sedí) omyl totální - babička mi říkala: "nepovidej baje" - což v mé hlavičce se lží mělo hranici značně nejasnou. Nevěřili byste, že mé hlavince docvaklo teprve tak bratru před 1/4 rokem, při pohledu na jednu knížku. (Čtenář jistě na první pohled poznal, co že to ty baje vlastně jsou).

/ taky se mi velmi líbil televizní Zdenek /.

Ještě poznámečka, moc se mi líbí úsloví pro změnu zase Náchodské: "to dopadne". Ve smyslu dobře. :)

Jedna kraťoučká aktuálně - asi před hodinkou jsme se vrátili z koncertu Bratří Ebenů u nás v rámci Slavnosti Tří kápí (10. Výročí zápisu třebíčských památek na seznam UNESCO). Dojmy musí teprve uzrát a nohy rozmrznout (ač srpen, u vody je už zima). Zdravím.

Tak mě ještě napadlo - cože se to skví v sadě v textu naší národní hymny? Jarakvět?

připomněla jsi mi, že jsi mi už víckrát na Čekance "připomněla" Spirituály, a Ebeny, které jsme milovaly a chodily na ně na "Musilku". Teď si nevybavím nic konkrétně, každopádně teď už jenom příležitostně uvítám, a třeba dcera to někde vyloví a pustí si, spíše starší kousky. Každopádně už docela dlouho postrádám v jejich řadě Zicha, a Ortínského ("doktora", cituji inženýra Vančuru):D. Baryton zkrátka ten superbas nenahradí a nezaměnitelný Zichův hlas už prostě nebude... :/

Leona

Moc zajímavé, Jiřinko (první komentář). Tohle je trochu odjinud, ale docela často (se smějeme), když si při studijních zážitcích dcer, ale i při aktuálním výročí - nedávno vzpomínaném:

Na gymnáziu v dějepise (anebo v češtině) byla jedna větička ve výkladu profesora, která se dobře pamatovala, a KAŽDÝ na závěr zkoušení ji s úlevou, že do konce dospěl, zarecitoval: .. Konstantin vstoupil do kláštera, přijal jméno Cyril, a zemřel. No neroztrhli byste nás, být oním profesorem??!

Leona :)

to jsem doteď netušila, že jde o lem roucha. Můj vyučující tak nazýval takovou tu doplňující stafáž v perspektivách, ale i půdorysech nebo řezech projektů. Lemrouchy byla ta "zelenina", tj. zeleň, zkrátka kytky, keře a tak.

Dej tomuhle docentovi Pánbůh nebe, zemřel mladý a byl plný energie.

Leona

Jiřino, pěkná připomínka, děkuji

Leona

Inu, ono těloduše pohromadě může být taky pěkný výbuch (když je chce nějaký dobrák rozdělit), jak kdybysme nebyli celej člověk, no nemám pravdu?

(Moc příjemně jsem při přečtení vybuchla / vyprskla /, díky Dášo

Leona

Zdravím a jenom doplním komentář od Táni - až přečtete Budžese a zalíbí se vám, můžete navázat volným pokračováním Oněgin byl Rusák a do třetice se můžete s Helenkou Součkovou setkat v knížce Darda. Irena Dousková nepíše pouze knihy, ale je také autorkou například scénáře loňské štědrovečerní pohádky Micimutr ( s Libuškou Šafránkovou ).

Všem, kdo neznáte, vřele doporučuji knížku Hrdý Budžes. Nedávno jsem ji přelouskala a jsem nadšená. Jak souvisí s přeslechy, neprozradím. Ale kdo nepochopí na první straně, dočká se nápovědy v závěru knihy.

V poslední době jsem zjistila ještě dva milé dětské přeslechy.

To mi můj malý vnuk, když jsme si povídali o písničkách z filmu Ať žijí duchové, najednou povídá - A víš babi, že jsem si myslil, že se film jmenuje "Aťži" duchové? - ale mamka s taťkou mi vysvětlili, že správně to je "Ať žijí duchové". Chtěla jsem zjistit, co si pod tím slovem představoval, ale nedokázal mi to vysvětlit - zkrátka jen "aťži".

A druhý přeslech? Dášo, navazuji na Váš komentář.

To malá tříletá dceruška mé neteře při modlitbičce "Andělíčku můj strážníčku" zase povídá: Andělíčku, můj strážníčku, "opakuj" mi mou dušičku.".

Tuto stránku našel právě přes "nehascotě", když mě napadlo vyhledávat, jestli si ještě někdo jiný v dětství nemyslel, že to bylo jedno slovo. Já jsem ale to "nehascotě" chápal jako příslovce, tedy, že kotě nehascotě spalo v botě.

Jakápak blbina? Vždyť je to parádní! Jestli je mezi Vámi podobný nesmělec, který se bojí ztrapnění, tak ho tímto vyzývám, ať se osmělí!

A teď jsem si zrovna vzpomněla na dětský přeslech z jedné dávné tlevizní hry. Dítě se ptalo rodiče: "Tatínku, proč ta Marie žďuchala toho svatého?"

Teprve po čase bylo vypátráno, že babička, zubů nemajíc, vyprávěla dítku o tom, jak panna Marie počala z ducha svatého.

Jiřina s Táňou mi pěkně nahrály, tak se musím přidat, i když si od začátku říkám, že s takovou blbinou snad ani nemůžu na světlo.Ale budiž...

Jako malá holka (nevím kolik mi bylo) jsem spávala u babičky v takové té velké posteli pod ještě větší peřinou a koukal mi jen nos. Dodnes v duchu vidím, když jsem trošku zvrátila hlavu, ten oválný obraz s klasickými duchovními výjevy, který snad býval v každé ložnici. A po pohádce na dobrou noc přišla kraťoučká modlitbička:

Andělíčku můj strážníčku

opatruj mi mou dušičku,

andělíčku strážce můj

tělo duši opatruj.

Všechno to do sebe krásně zapadalo - andělíčci na obraze i v básničce, jen ten poslední řádek se mi popletl a já jsem místo "tělo duši" slyšela "dělobuchy". Vzhledem k tomu, že to vpodstatě bylo pouze v mých myšlenkách, nikdo mě neopravil a teprve až po dlouhé době mi došel můj omyl.

Jestli králíček v pohádce byl hodný nebo neposlušný už dnes nevím, ale na dělobuchy na ty nezapomenu...

Pamětníci už vědí. Někdejší hlášení v rozhlase o stavu vody na českých tocích dnes v sedm hodin ráno. Jako dítěti mi bylo jedno, že hlášení se skládá ze jména řeky a města, kde měření proběhlo. Já jsem prostě místo Ohře Louny slyšela Ohřelouny :-)

Uvědomila jsem si jedno slovo, o kterém píši tento komentář s velkou pokorou.

Navzdory tomu, že je článek o různých přesleších laděn spíše humorným směrem, tak můj příspěvek je z úplně jiné oblasti. Existuje jedno slovo, které také vzniklo spojením dvou slov a známe je, věřím, že všichni.

Je to Otčenáš - nejznámější křesťanská modlitba, která začíná slovy "Otče náš, jenž jsi na nebesích...", a právě dvě úvodní slova modlitby dala vzniknout jejímu názvu.

Pořád jsem si nemohla vzpomenout, ale v hlavě to bylo a dne jsem si vzpomněla :-). Je to přeslech, který nám na minulém setkání říkala jedna spolužačka a my se mohly utlouct smíchy:

Rytíř políbil králi lemroucha ;-)

Ještě se s Vámi musím podělit o jednu historku, která mě kdysi hodně pobavila. To brzy po pádu totalitního režimu jsme jeli s manželem a kolegy na zájezd do zemí, kam dříve vyjet nebylo jednoduché nebo možné. Užívali jsme si to všichni, řidič autobusu se nás o přestávkách v jízdě snažil pobavit historkami, které při svých cestách zažil. A tak nám mimo jiné najednou povídá: "Jestlipak víte, že v Sovětském svazu se slovo celník překládá jako tamožnyj oficer?" A na to můj muž, který byl pohotový a vtipný, okamžitě reagoval slovy v ruštině "no jistě, to je od toho, jak rozhodují - tam možno, tam ně možno". Myslím, že tato historka i po letech nám má ještě co říct.

Vaše vyprávění mě opravdu pobavilo. :)) Přiznám se, že si honem nevzpomenu na nějaké vtipné spojení slov paní Táňo, ale pamatuju jak jsem jako malinkatá říkala místo tramvaj - tramBaj a ne balkon, nýbrž balGÓN a taky ne kólie, ale Gólie. Tuším že těch slůvek bylo víc, ale momentálně se mi vybavila tato tři.. Když jsem později byla napomínána, že vyslovuju špatně, připadala jsem si ukřivděně a tvrdila jsem, že mám pravdu já. :D

(Pobavila jsem se i u komentíků Zdeničky a paní Jiřinky.)

:-)

Přeslechy jsou úžasná záležitost. Vzpomínám na dávnou historku, kdy jsem se svým předpubertálním bratrem sledovala nějakou televizní scénku, v níž Petr Nárožný v roli vlakového průvodčího vstoupí do kupé a velice legračním hlasem volá: Revize jízdenek. Když pořad skončil, povídá mi bratr, že nejvíc se mu líbilo, když Nárožný křičel: Televizní Zdenek. Marně jsem mu jeho přeslech vysvětlovala, byl tvrdošíjný a trval na tom, že právě tahle věta byla nejvíc k popukání. Neustoupil, ani když jsem se už hodně rozčileně divila, proč by nějaký televizní Zdenek měl někoho rozesmát, když tam toho jména nikdo nevystupoval. Že se tenkrát přeslechl, mi uvěřil, ale až jako dospělý, když jsme si na tuto historku jednou vzpomněli.

Ono je to úplně z jiného soudku, ale také zajímavé, ne však veselé. To jednou v hodině dějepisu byla jedna moje spolužačka zkoušena z učiva o Mistru Janu Husovi. Výklad ukončila slovy "a byl upálen na hranicích". Učitel zavětřil a povídá: "kde?", načež ona znovu odpověděla, že na hranicích. Po znovu zopakované otázce a téže odpovědi se jí pak zeptal, co si pod tím představuje, a ona mu na to odpověděla: "to rozděluje státy". Zajímavé!?