joudaweb - časopis Čekanka

(doufám, že mnohé nepohorší)

Dášo. Za fotky - co má člověk k tomuhle vybrat nejsa šikovný fotograf pavučin?! :D

Skutečná verze příběhu: sázela jsem šalvěj a saturejku, které jsme dostali od známé. Nad tím místem se táhl dotyčný provaz pavučiny od kůlny k sušáku na prádlo. Neměla jsem v úmyslu ho bourat - hlavně kvůli tomu lepení. A tak jsem se hlavou podkláněla, a překláněla a uhýbala, dokud jsem se nenaštvala a přestalo mě to bavit. Tak jsem to vzala hrdinně předloktím před obličejem, jako odhrnout závěs, samozřejmě jsem byla omotaná celá. Ta cestička skutečně vede ke kompostu. Pravé masařky i jiný hmyz vypuzuji stejně, jako Vy. Jen tu vytuhlou si nechávám na kaktusu jako ozdobný špendlík, kovově modrý, je krásně vidět zvenku (máme nízko okna) ;).

Máte u mě, Dášo a další poetické duše, něco o perlových pavučinách. Příště. :-))

Moc pěkné fotky i básnička.

A masařku, tu mám nejradši, když zrovna odlétá otevřeným oknem. Je už jenom její šikovnost, jestli se připlete nějakému pavoukovi do sítě nebo ne.

S pavučinami až takový problém nemám, naopak taková krásně upletená, ozdobená ranní rosou...

Někdy hraji s těmi dlouhonohými záchodovými pavouky takovou hru - zalechtám je na noze a oni se roztočí jako na kolotoči. Pravda, nevím, jestli se jim ta hra taky líbí, ale věřím, že jsou určitě radši než kdybych je zamáčkla. Potom ho pěkně vezmu a vynesu ven, ať i tam spánembohem plete ty svoje krajky.