joudaweb - časopis Čekanka

Děkuju všem za milé zastavení a za slovíčka. Danuško, napsala jste to moc pěkně, děkuju! :-) Je zajímavé Jiřinko, že někdy ztrácíte důvěru sama v sebe. :-) Já patřím mezi ty, co naopak plně důvěřují právě sobě (často mě okolí zklamalo, člověk se časem "naučí" být na to víc připravený a ostražitý). Jsem totiž tvrdohlavý člověk a za svými předsevzetími a názory si pevně stojím, možná to z toho vyplývá. :-)) Naopak Pepo (čímž i vám děkuju za názor a milé zastavení), já se nikdy moc ráda neměla. Stále jsem na sobě hledala chyby a  případné klady se mi nezdály být dost dobré a vše jsem si to vyčítala... Tedy samozřejmě člověk se asi do určité míry musí mít rád, jinak by ztratil pud sebezáchovy, ale vždy jsem víc koukala na ostatní, což se snažím dělat stále a ráda, ale právě moji nejbližší mi často a dlouze domlouvali, že musím koukat i na sebe a naučit se mít ráda. Neuměla jsem si odpočinout a pod., když mi z přibývajícími roky i různýma zdravotníma neduhama začalo pomalu ubývat sil, přišla jsem na to, že mají ostatní pravdu a začala jsem se to učit. Snažím se mít větší (jen do dravé míry ovšem) sebedůvěru a občas si taky chvíli odpočinout. Nebylo to naráz, ale když člověk chce, dá se vše. :-) Ovšem musím oponovat, že když někdo nemá rád sám sebe, nemá rád ostatní. Nevím, jak u ostatních podobných ´případů´ :D , ale já se vždy snažila rozdávat dobré slovo, pomoc i lásku. Jéééééé, teď to vypadá, jako bych se chvástala, to nebylo záměrem. :-)) ..Jen abych to s tím sebevědomím nepřehnala, možná bych měla zase trošku ubrat.... ;-)) Ještě jednou vám VŠEM moc děkuju za milá zastaveníčka u mých písmenek udělali jste mi radost. :-)

svatá pravda.

Všechna rčení jsou pravdivá, ovšem jen pokud se jimi chceme nechat řídit. Zamyšlení je to trefné. Kdo může říct, že má mnoho přátel? V drtivé většině jde o povrchní vztahy. Jak přistupuji k sobě, tak i k ostatním a jedno je jisté, pokud nemám rád sebe, nemám rád ani ostatní. Chtěl by mít někdo za přítele takového člověka? Rizika plynoucí z hledání a prověřování "intimních vztahů", tedy opravdových přátelství, jsou zraňující, jenže to k životu patří...a obohacuje ho...

To néééé!

To rčení, že věřit můžeš jen sám sobě, je i podle mě svatá pravda.

I když já to občas popírám, když někdy říkám, že nevěřím ani sama sobě...

Začínám se taky já začítat do Vašich článečků, abych si pomalu udělala jakous takous představu o tom, jakej že ten pisatel je, co ho na životě zajímá, rozčiluje, nebo láká...A tenhle článek i odezvy na mě hodně zapůsobily. Mě ze všech zůstaly dvě nejvěrnější kamarádky a ty jsou opravdický. Člověk to dobře rozpozná podle pár věcí- uměj Vám nastavit ucho, podat ruku a těšej se na "rande" s Váma:-)Je to oboustranný a to je asi recept pro to prosívání. A jinak není nad rčení, že věřit můžeš jen sám sobě:-)

Děkuju vám Jiřinko a Leono za krásné komentáře. Vidím, že máte taky své zkušenosti a těší mě, že přesto máte i své prověřené přátele - stejně jako já. Je to vzácný dar. Leono a to, co jste přečetla u onoho řidiče, je velice moudré rčení, děkuju za něj... Věřím, že při nás všech bude stát štěstěna a ti, co za naše trápení nestojí prostě odpadnou a nám se půjde životem lehčeji jen s těmi pravými přáteli, kteří si tento titul právem vysloužili.

:-)

včera jsem jela autobusem, kde měl řidič vylepený obrázek s následujícími slovy (přibližně): Netrap se pro ty, co tě pomlouvají za zády. Znamená to, že jsi o krok před nimi. Což je ideální postavení k tomu, aby ti políbili p...(šos) :-)

souhlasím, Blanko. A z posledních let NĚCO o tom vím, bohužel. Roky jsem si myslela, jaké mám fajn přátele... a ke všem srdce na dlani - a ouha. Důvěřuj, ale prověřuj, to bych nazvala nikoliv (přehnanou) opatrností, ale zdravou zralostí, připsala bych to jako povinnou součást "mravního" kodexu. (Nehažte perly sviním, přece). Opak bych nazvala až infantilní naivitou, bohužel.

Ale já si můžu gratulovat: mně v sítu pár přátel zůstalo. A ještě přibyli: spřízněni nouzí, a volbou. ;-))

Svatá pravda, Blanko, pokud jde o poslední větu Vašeho příspěvku.

Žijeme v takové době, že těch pravých přátel je jako šafránu. Je to můj názor, možná někdo má zkušenost jinou.

Moc pěkné a zajímavé zamyšlení!