Z technických důvodů byl provoz Čekanky zastaven. Naleznete zde ale přesto jednoduchý archiv všech článků, které za celou dobu její existence vznikly. Je tříděný podle autorů a články vypadají stejně jako dříve, jenom je nelze komentovat a nelze v nich vyhledávat podle jmen, názvů, ani jiných klíčových slov.
Děkuji všem autorům za pilné přispívání.
Vaše šéfredaktorka Táňa Kubátová
Seznamka - ANO, či NE?
6. října 2014
"Hele, mě nepřesvědčíte, dejte pokoj se seznamkou," odrážím dobromyslný útoky svých kolegů v práci.
Měla jsem husí kůži z úchyláků a lhářů, kterejma se to na seznamkách hemží. Jestli jich dokonce není většina! Copak může člověk věřit někomu, kdo někde na druhý straně ťuká do počítače a snaží se různejma fíglama vetřít do vaší přízně? Nikdy!
"Danuško?" prosím dceru o chvilku času. "Udělala bys mi teda tu seznamku, nevím jak na to." Ta se chichotá, ale jelikož mi fandí, pouští se do toho.
No jo, jenže nakonec mi byli úchylové ukradení a co mě vyděsilo? Postihnul mě stihomam. Jdu si po hlavní třídě v Kladně a všichni chlapi, který míjím a zrovna se na mě podívají, jsou pro mě "kupující" ze seznamky! Ježíšmarjá, oni mě tam určitě viděli a četli si o mně, támhleten se dokonce usmál a támhleten na mě zírá s opovržením! Proboha ne! Moje představivost mě zahání do postranní uličky, kšiltovku si narážím pomalu k nosu a v duchu se proklínám - připadám si jako zvíře, který prodávaj na trhu. Zbejvá, aby mi někdo chtěl zkontrolovat chrup.
Dobíhám domů a jsem pevně rozhodnutá - ihned se vymažu! Ale trošičku zvědavosti mě přesvědčilo, abych se ještě podívala, kdo že mě tam oslovil. Jeden chlápek na mě ten den ťuknul 25x. "Co to je za blázna?" Otevírám jeho profil, ale nic moc údaje. Jen je stejně "mladej" jako já. "Koukám, že na mě koukáš," naťukaly moje prsty snad i trochu proti mý vůli. "Jaký jseš znamení?" Přiletěla mi okamžitě odpověď. "Jsem váha a doufám, že nejsi nějaká čarodějka, když se ptáš. Abys mi v pátek nenapsala, že v pondělí natáhnu bačkory! To bych byl ale děsně naštvanej." A na konci věty milion smajlíků. Tomu neuvěříte. Tímhle jednoduchým humorem mě dostal.
Proběhlo pár konverzací a hned jsme se chtěli vidět. Nač taky skoro v padesáti čekat? První rande bylo 6-hodinový, druhý 8-hodinový. Jelikož byly šílený mrazy, proseděli jsme je v mexickým restaurantu, zobali nachos a mleli a mleli. Dokonce nás jednou přesazovali, protože potřebovali naše místa na nějakou tabuli a nepředpokládali, že tam 2 skorodůchodci proseděj tak dlouho jejich pohodlný židle.
Byla jsem vdaná 26 let, proto ta nedůvěra v seznamku. A teď? Budou to 3 roky, co "vlastním" tohodle broučka, kterej mi rozsvítil život. A moc nescházelo a nikdy bysme se nepotkali. On na mě totiž jen zíral, nikdy by prý nenapsal. Takže ještě, že můj ukazováček tenkrát nezmáčknul ťuflík-vymazat!
Prý se mnou chodil už na tý fotce, což já nevěděla :-)
Autor: Danka